V srdci zločince

7. Přítel či nepřítel

Dnes trochu kratší, ale i tak doufám, že si ji užijete.

„Nepokládáš otázky nějak často?" Loki už zase seděl na druhé straně cely se založenýma rukama a opřený o zeď.

Noooo. To je na zamyšlenou můj starý příteli. Ano, samozřejmě, že se ptám často. A víš proč?! Protože mi nikdo na nic neodpovídá. Možná, že kdybych dostala práva, která si zasloužím, jako člověk, neotravovala bych všechny svýma dotazama!

...

Tak jo, tohle bych asi říkat neměla.

„Nejspíš až moc," souhlasila jsem a pokrčila rameny.

Loki si opřel Lokty o kolena a probodl mě povýšeným pohledem. „Tak přestaň dělat kraviny a pomoz mi!"

Vůbec jsem ho nevnímala. Sakra proč zrovna teď vypadal tak strašně sexy? Jako Černý vlk číhající na kořist. No dobře, tak to není moc přesný popis. Spíš jako.... Proč to furt k něčemu přirovnávám? Zkrátka je to totální sexbomba.

Loki mě stále sledoval a i z dálky bylo vidět jak mu cukají koutky. Vzpomněla jsem si na Thorova slova. Ty mi čteš myšlenky? Ale ano, Loki to na mě už jednou zkoušel. Což znamená jen, že.... O bože. To snad nemůže být možný. Jak jsem na to mohla zapomenout.

No nic, vzpamatuj se Bello, asi bych měla vnímat co říká. Pomoct mu? Pche. Tak to určitě. Pomůžu mu a zničí půlku New Yorku. A když mu nepomůžu... Co se stane, když řeknu ne? Chci to risknout?

„Moc času nemáš, nechci ti radit ale-."Než Loki svoji narážku stačil dokončit, ozvala se obrovská rána. Podlaha se začala otřásat. Loki se opět opřel o stěnu cely a usmíval se. Sledoval, jak se snažím udržet rovnováhu do té doby, doku otřesy neskončili. Je možné, že by to byli turbulence? Ale však tohle není letadlo ne?

„Takže chceš zůstat s těmi ubožáky. Jak myslíš, ale jakmile se naše cesty ještě střetnou..." Poslední slova Loki už skoro šeptal. „Zabiju tě." Dokončil Loki svoji řeč už jen šeptem.

A královnou dramatu se stává... Nikdo jiný než Loki Odison! Ne, snad si nemyslel, že tohle budu brát vážně. Jo jasně, spoustu lidí už zabil, je arogantní a navíc blb, ale přeci jenom mě zná a já znám jeho. Nedokázal by to. Je to asi trošku něco jiného, než propíchnout někoho cizího, u koho ani nevíte, jaký má hlas. Ať už člověk, nebo asgarďan, nikdo nemůže být tak bezcitný.

Mile jsem se na Lokiho usmála. „Budu s tím počítat." Otočila jsem se stejně, jako už spoustu lidí u tohoto místa a rázným krokem odešla, aniž bych se ohlédla zpět. Přemýšlela nad tím, koho se zeptám, co se tu děje a jak můžu poskytnout pomoc. Tony mě pošle k čertu. Fury mě někam zavře. Kapitán... toho skoro neznám ale počkat! Thor! Jasně ten mi určitě řekne, co mám dělat.

Rozběhla jsem se směrem, kterým jsem tušila, že je laboratoř. V hlavní místnosti jsem Furyho minula tak, že jsem do něj málem vrazila, ale on si mě naštěstí ani nevšiml. Byl zaměstnaný neustálím řvaním rozkazů. Uslyšela jsem jen pár slov, ale i z nich se zdálo, že situace je vážnější než jsem si myslela. Musíme hned nad vodu! Pokud selže další motor, jdeme dolů!

„Thore!" zakřičela jsem, jakmile jsem ho uviděla v chodbě, do které jsem zrovna zahnula.

Stál ke mně zády. Ve chvíli, kdy uslyšel své jméno, jako by nadskočil a otočil se na mě. "Sakra Bell. Jdi se hned do bezpečí! Tady ti nemůžou pomoct ani tvoje kouzla." Vydrmolil všechno najednou, když jsi uvědomil kdo jsem.

Chtěl mě chytit za ruku, ale já s ní uhnula.

„Ani omylem! Tím, že jsem za tebou šla, jsem si u Lokiho podepsala rozsudek smrti. Nepůjdu se schovat, ani kdyby tu byl jedovatý plyn a vy by jste stále bojovali."

„Cože?!" Thor na mě vykulil oči.

No jo, co na srdci, to na jazyku. Proč jsem radši nedržela pusu sakra.

Než jsem vůbec stačila říct oblíbenou frázi všech bezvýchodných situací alá Můžu to vysvětlit. Objevili se v chodbě lidé s černými maskami a namířili na nás fakt moderními puškami. Neptejte se mě jakými, v tomhle se fakt nevyznám a v téhle situaci to nehodlám zjišťovat.

Thor mě ochranářsky schoval za sebe. Jasně znali jsme se. Dalo by se říct, že jsme dobří kamarádi, ale tohle bylo trochu moc.

Střelba začala, než jsem vůbec stačila cokoli udělat. Svět se zpomalil. Věděla jsem, že je pozdě. Že Thor padne každou chvílí mrtvý k zemi. Snad nikdy jsem si víc nepřála, aby něco byl jen sen, než právě teď.

Zlost se mi rozproudila v celém těle. Sama bych od sebe čekala, že si zacpu uši a budu čekat až to skončí, ale místo toho jsem se ve chvíli, kdy jsem slyšela nejméně střel vrhla dopředu mezi protivníky.

Nechť je to tohle odplata za Thora. Není čas plakat, teď ho musím pomstít.

Vzala jsem jednomu ze střelců dlouhou pistoli, opět nevím, jak se jí říká, a udeřila ho s ní do obličeje. Tou samou zbraň jsem poté použila proti muži vedle něho a skřípla mu mezi ní a mou paží ruku. Uslyšela jsem křupnutí a jeho výkřik. Třetího jsem vyřídila tím, že jsem mu podkopla nohy a kopla do... no vlastně všichni víme kam. Podobnými způsoby jsem porazila i ostatní v zadních řadách, dokud nezůstali jen tři muži, kteří nás chtěli zabít. Střelba ustala a oni se otočili na mě. Než se stačili vůbec nadechnout, vzala jsem jednomu z ležících mužů z opasku nůž s takovými těmi vroubky a hodila ho po muži uprostřed. Trefa! Zbraň se zabodla přímo do krku určeného, který se jen naposledy pokusil popadnout dech a se zkrváceným krkem propadl v nekonečný spánek. Nakonec jsem vzala pistoli, co jsem stále držela v ruce a střelila s ní muže nalevo. Nevím, kam jsem střelu mířila, ani kam jsem se trefila, ale útočník padl k zemi.

Teď už kromě mě a Thora v místnosti stál pouze jeden. Tak moment... Kromě Thora? Odtrhla jsem nenávistný pohled od toho ustrašence, co se neměl ani k tomu zvednout zbraň. Ano, byl to on. Stále tam stál a sledoval mě se pusou dokořán. Buď je pár věcí co mi neřekl, nebo jsou tak neschopní, že se ani nedokážou trefit, do hordy svalů co stojí tři metry od nich.

Upustila jsem pistoli na zem. Bože, co jsem to udělala. Zabila jsem člověka. A kdyby jednoho. Nejméně dva, pokud zbytek nepodlehl zranění. Což asi těžko, protože taková nájemná vražedkyně zase nejsem. Ale mohli si za to sami. Nemůžu je teď litovat.

Uvědomila jsem si, že jsem vlastně stále v ohrožení života.

„Je tu nějaká nová! Něco jako black widow! Poznáte jí podle modrýho kabátu a blonďatých vla-." Začal s dvěma prsty na uchu říkat ten týpek. Zbytek už ale nedořekl, protože se odněkud objevilo Thorovo kladivo a odhodilo ho na stěnu konce chodby. Něco jako black widow? Ú to zní jako kompliment.

„Myslím, že se o sebe dokážu postarat." Založila jsem si ruce v uzel, nebo jak se tomu říká. Thor jen nesouhlasně kývl.

Už se nadechoval, že to zamítne, když se celá místnost naplila hlubokým řevem.

Hulk

I když jsem tu zelenou obludu nikdy neviděla v akci, tohle se nedalo splést.

Thor natáhl ruku a jeho kladivo mi proletělo kolem hlavy. „Snaž se nikoho nezabít," ukázal na mě rádoby vážně prstem. Pak prošel kolem, přes válející se protivníky a zmizel za rohem.

Nevím kde se to ve mě vzalo. Jak to, že mám takovou sílu? Kam se ztratil všechen pud sebezáchovy? Kde jsem vzala tu obratnost? Jak to, že vím, jak se bojuje?!

Jsem si stoprocentně jistá, že na tyhle otázky zná odpověď jen Loki. Přesně ten člověk, se kterým se setkat nechci a který mi slibuje moji záhubu.

Tohle bude ještě legrace.