Fénix

1. kapitola

Chyba č. 1 - Nikdy jsem to neměla najít

Šla jsem tehdy po písečných dunách. Bylo takové horko, že mi pot stékal v čůrcích po celém těle. Obzvlášť na zádech jsem měla rozsáhlou mokrou skvrnu. Zásoby mi nesl velbloud, kterého jsem si půjčila od známého. Během své kariéry jsem se na tom dvouhrbém vysokém zvířeti naučila i jezdit.

Tuhle výpravu jsem plánovala už dlouho, ale vždy jsem si našla něco, kvůli čemu jsem zůstala v Londýně. Jenže pak mě jedna nepříjemnost přiměla k tomu, abych se prostě sbalila a vyrazila na archeologické vykopávky.

Proč? Tím důvodem se stal můj teď už ex-přítel Cormac McLaggen. Chodila jsem s ním rok a půl. Když jsme se seznámili, byl to okouzlující sportovec se smyslem pro humor. Myslela jsem si, že jsem konečně našla někoho, kdo mi rozuměl. Jenže pak se to stalo. 

Nikdy jsme se nedohodli na oslavě výročí, protože v té době jsme v muzeu připravovali novou výstavu a já měla hodně práce. Přesto jsem si vzala půl dne volno, protože náš vztah trval už dlouho a záleželo mi na něm. Oblékla jsem se do šatů, které se mu líbily a nalíčila se.

Když jsem dorazila k jeho domu, odemkla jsem dveře a vešla dovnitř. Ten den jsme se dohodli na schůzce asi o tři hodiny později. On měl být zatím na fotbalovém zápase s přáteli. Hodlala jsem ho překvapit romantickou večeří.

Už v obývacím pokoji jsem na zemi našla jeho bundu. Zvláštní. Obvykle měl doma uklizeno. Sebrala jsem ji a pak si všimla růžové blůzy kousek od ní. Tahle rozhodně nepatřila k mému šatníku. Pokračovala jsem po cestičce odhozeného oblečení až k ložnici. Z pokoje za pootevřenými dveřmi jsem uslyšela ženský vzdech.

Projela mnou vlna vzteku. Rozrazila jsem dveře, ale i přes všechen hněv jsem se šokovaně zarazila. Hlava mého teď už ex-přítele se pohybovala mezi nohama dost obdařené blondýny. Svými přehnanými vzdechy, výrazným kýčovitým líčením a dlouhými gelovými nehty připomínala přesně ten typ tupé holky, co má nejvíce dvě mozkové buňky.

Můj hlasitý příchod nezůstal nezpozorován. Bloncka vykulila oči a překvapeně zaječela. Cormac se odvalil na druhou stranu postele. Když mě spatřil, rychle si oblékl kalhoty.

„Jsi tu brzy," oznámil mi tónem, který jasně naznačoval, že jsem mu přerušila zábavu.

Tím mě rozzuřil ještě víc. „Chtěla jsem tě překvapit na naše výročí, ty parchante!" Rázně jsem otevřela skříň a do jedné cestovní tašky naházela tu trochu oblečení, co jsem si u něj nechávala. To samé jsem udělala s hygienickými prostředky v koupelně. Pak jsem se vrátila do obýváku, abych popadla zbytek mých věcí.

„Poslední dobou si pořád byla v práci," řekl mi za zády, „neplánoval jsem to, ale..."

„Drž hubu," zakřičela jsem, „vážně se to snažíš svést na mě, ty ubožáku?! Už tě nikdy nechci vidět!"

Vyběhla jsem z domu a naházela věci do auta. Cesta zpět do mého bytu trvala podstatně kratší dobu. Kdyby mě při jízdě zastavili policajti, zaplatila bych určitě pokutu. Doma jsem hodila všechno na podlahu v chodbě. Teprve tehdy jsem se rozplakala. Brečela jsem celý večer a snědla kyblík čokoládové zmrzliny. Zírala jsem na televizi a netušila, co dělat dál.

A pak jsem dostala nápad. Už nějakou dobu jsem chtěla zase do zahraničí. Sebrala jsem z kabelky můj mobil a vytočila číslo mé nadřízené Penelope Clearwaterové. Britské muzeum vždy sponzorovalo moje archeologické výpravy a proto mě neudivilo, když souhlasila. Prý mi to už nějakou dobu sama chtěla navrhnout. Koneckonců jsem byla jedním z předních britských odborníků na starověký Egypt.