Fénix

8. kapitola

Chyba č. 8 – Nikdy jsem neměla věřit

Už pár dní jsem se svými přáteli nemluvila. V muzeu jsem pracovala mnohem déle večer, než bylo nutné. Jako Fénix jsem vyrážela na sólové akce a ignorovala jakékoli Ronovy snahy oslovit mě po předání zločinců policii. Jakékoli pokusy Draca Malfoye o schůzky jsem odbývala výmluvou na velké množství práce, kterou jsem se úmyslně zahlcovala.

Volný čas jsem trávila sama doma. Dívala jsem se na televizi, četla knihy nebo jen seděla s hrnkem čaje na gauči jako právě nyní. Potřebovala jsem si urovnat myšlenky v hlavě. Přijít na to, co budu dělat.

Nemohla jsem jen tak konfrontovat Draca ohledně Serpenta, aniž bych nechtěně prozradila, kdo jsem. A Serpent by mi asi těžko odpověděl na pár otázek během dalšího našeho souboje.

Mé úvahy přerušilo vyzvánění mobilu. Na displeji se objevil nápis Harry Potter. Povzdechla jsem si, usrkla horký Earl Grey ze svého šálku a hovor přijala. „Ahoj," hlesla jsem téměř nenuceně.

„Ahoj, Hermiono," ozval se Harry, „tuším, že to asi nestojí za nic a kdybys o tom chtěla mluvit, tak si zapneš svojí vysílačku nebo přijdeš ke mně domů. Ale... rád bych věděl, jak se máš," zeptal se nervózně.

Bez ohledu na mé momentální psychické rozpoložení jsem se musela pousmát. Tohle byl prostě Harry. Pokud měl můj nejlepší kamarád něco analyzovat, dokázal pracovat za každé snad i kritické situace jako nějaký věděcký přístroj. Jakmile však řešil jiné problémy, ukazoval svou laskavou lidskou nezištnou stránku, která mě před lety přiměla spřátelit se s ním i přes naše rozdílné povahy a způsoby uvažování.

„Snažím se na to nemyslet," odpověděla jsem mu po pravdě. Ale vůbec jsem to nedokázala. Nemohla jsem kvůli tomu kolikrát usnout a jen jsem sebou házela na posteli nebo zírala na strop.

„Najdeme pravdu," pokoušel se mě povzbudit, ale z jeho tónu mi bylo jasné, že ani sám sobě nepřipouštěl jinou alternativu.

Než jsem stihla říct něco dalšího, přerušil mě nějaký hluk a Harryho hlasité zakletí. „Co se děje," chtěla jsem okamžitě vědět.

„Alarm ve skladišti v průmyslové zóně na Western Gateway u přístavu na Temži," informoval mě.

„Dobře. Prověřím to," konstatovala jsem. Nemělo cenu sedět doma a užírat se něčím, co jsem na dně hrnku s čajem najít nemohla.

„Ne. Počkej, nevíme přesně, co se..." Nedokončil to, protože jsem vypnula hovor a vyvolala svůj superhrdinský oblek. Vyletěla jsem z balkónu mého bytu a řítila se po obloze určeným směrem. Proklouzla jsem velkým otevřeným oknem do rozsáhlé haly a přistála na kovových trámech nad halou. Rozhlížela jsem se a hledala vetřelce.

A pak jsem zaslechla kroky a najednou pode mnou prošel on. V tu chvíli mě ani nenapadlo, že bylo zvláštní, aby se na takovém místě ukázal. Jenže jsem viděla ten jeho zelený oblek a vztekem se mi zatmělo před očima. Když jsem svou frustraci nedokázala překonat jinými myšlenkami, mohla jsem si ji vybít aspoň na něm.

Musela jsem zjistit, kdo to je a na co chtěl všechny technologické přístroje, které ukradl. A hlavně jestli je s ním Draco Malfoy nějak skutečně spojený. Počkala jsem na vhodnou chvíli a prudce vyrazila. Avšak on se otočil a na poslední chvíli se vyhnul. Prudce jsem přistála a znovu zaútočila. Opět jsem minula.

„Přemýšlel jsem, kdy se ukážeš, ptáčku. Čekal jsem na tebe," zasyčel posměšně a pokusil se mi uštědřit ránu.

„V tom případě se postarám, aby to stálo za to," vztekle jsem zavrčela a začala ho zasypávat jedním útokem za druhým. Při jednom rychlém výpadu jsem mu podrazila nohy a Serpent padl prudce na záda. Zachrčel jako by si snad vyrazil dech a já toho využila. Obkročila jsem jeho boky a údery pěstí všude, kam jsem dosáhla, pokračovala v boji.

Rozzuřeně jsem zvedla pravou pěst a obklopila ji žlutooranžovou energií. Škubnutím jsem levou rukou servala masku z jeho obličeje. Konečně. Konečně jsem se dokázala dostat tak blízko, abych mohla zjistit, kdo se skrývá pod ní. Než mu dám poslední ránu, co ho měla definitivně porazit. Nakonec ho přece jen zastavím a skončím to všechno.

Jenže jakmile jsem odhalila jeho tvář, ztuhla jsem. Bez hnutí jsem zírala do těch jeho bouřkově šedých očí. Ginny, Ron a Harry se mýlili. Draco nespolupracoval se Serpentem. Byl jím on sám.

Jak dokázal být tak okouzlujícím mužem a tak odporným parchantem v jedné osobě? Jak to, že jsem nikdy nepoznala jeho hlas? Jak jsem se mohla nechat zaslepit city? Hrůza mě polila z toho, že jsem nechala stejného muže, který se mě snažil zabít, aby mě objímal ve spánku a líbal, potom co... Ne! Pryč s těmihle vzpomínkami!

Znovu jsem se napřáhla k úderu, ale nedokázala jsem to. Paže se mi roztřásla a tak jsem jen na něj ztuhle zírala. Nedokázala jsem se odvrátit. Hlavou se mi honily tisíce myšlenek a srdce mě bolelo, jako by ho každá další vteřina, co jsme tam takhle byli, rvala na čím dál více kusů a do čerstvých ran nalévala palčivou jedovatou kyselinu.

Náhle se jeho rty zkřivily do úšklebku a já se konečně probrala ze šoku. Můj instinkt se protlačil vlnou bolesti a hněvu. Dral se na povrch s naléhavým poplachem. Vzadu na krku mě zamrazilo. Něco tady nehrálo.

Avšak než jsem stačila zjistit, co ho tak zákeřně pobavilo, tupý úder zezadu do hlavy mě srazil z těla Draca Malfoye na zaprášenou zem. Před omdlením jsem spatřila několik párů bot blížících se ke mně.

˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙

Konečně jsem po delší době našla čas na další kapitolku.

Doufám, že se Vám zatím povídka líbí. Možná tento týden přibude ještě další část.

Vaše Elisabeth226 :-)