Fénix

2. kapitola

Chyba č. 2 - Nikdy jsem se neměla snažit zjistit pravdu

Vážnější příznaky toho, že se mnou bylo něco v nepořádku, se začaly objevovat asi čtrnáct dní po návratu do Londýna. Chvílemi jsem měla přímo nadmíru energie a vzápětí mě přemáhala neskutečná únava. Jakmile tuhle nenormálnost zpozorovala Penelope, přinutila mě vzít si na pár dní dovolenou.

Zvláštní momenty vyčerpanosti jsem léčila dlouhým spánkem. Stavy přesného opaku jsem začala řešit běháním. Jelikož mi záhadně přestaly stačit mé původní trasy, začala jsem provozovat tento sport do vzdálenějších oblastí na okraji města.

A právě při jednom takovém běhu, se to stalo. Měla jsem radost z nové úrovně mé fyzické zdatnosti. Prázdná rovná ulice přede mnou přímo vybízela k tomu, abych zkusila zjistit, jaké rychlosti jsem schopná.

Prvních pár metrů jsem se cítila báječně. Pak mnou projel třes, obklopilo mě horko a prudce se mi rozbušilo srdce. Zastavila jsem se a zkoušela jsem ten pocit potlačit. Jenže tentokrát se mi to nedařilo. Předklonila jsem se a snažila se to rozdýchat.

V ten okamžik jsem si podívala na ruce a vytřeštila oči. Pod kůží se mi na dlaních plazila jakási zlatavá záře. Cítila jsem, jak se neznámá síla pokoušela dostat ven z mého těla.

„Jste v pořádku," zeptal se mě někdo, ale já nebyla schopná odpovědět.

Ze snahy utlumit tu moc ukrývající se ve mně, se mi zatmělo před očima. Podlomila se mi kolena a já se řítila k zemi. Než jsem omdlela, něčí paže zastavily můj pád.

Probudila jsem se na pohovce v rozlehlém obývacím pokoji. Honosný interiér mi připomínal dražší hotely, kterým jsem se vždycky vyhýbala. Mnohem raději jsem měla útulnější prostředí rodinných penzionů.

„Musím uznat, Hermiono," ozvalo se kousek ode mě, „takhle jsem si naše shledání nepředstavoval."

Otočila jsem se za hlasem. Stál tam muž s černými rozcuchanými vlasy, zelenýma očima a brýlemi s kulatými obroučkami. Překvapeně jsem se usmála. „Harry," hlesla jsem nadšeně a nehledě na únavu jsem ho objala. 

Poznali jsme se na univerzitě. Studovali jsme sice každý něco jiného, ale přesto jsme byli dobří přátelé. Naposledy jsem ho viděla na pohřbu jeho rodičů před třemi lety. Moc jsem je neznala, ale přesto jsem mu byla oporou. „Jak se máš," zajímalo mě.

„No po jejich smrti jsem převzal Potter Industries," vyprávěl mi a položil přede mě skleničku s vodou, „znáš mě, nikdy jsem na podnikání moc nebyl, takže jsem předal velení mým přátelům ve společnosti a přestavěl rodinný dům. Teď mám dole laboratoř, abych mohl provádět svoje experimenty."

Zasmála jsem se. „Neumím si představit, že by někdo se sedmi doktoráty dělal něco jiného."

Harry najednou zvážněl. „Co je s tebou?" O mé práci archeoložky věděl, takže se ptal na to, co se se mnou dělo momentálně.

„Nevím," odpověděla jsem, „byla jsem na vykopávkách v Egyptě a od té doby se necítím normálně." Vzpomněla jsem si na ten prazvláštní kámen. „Něco jsem našla. Ten předmět se rozpadl na prach, když jsem se ho dotkla. Začala jsem se cítit divně potom."

Harry zaujatě přikývl. „Máš vzorek," tázal se mě.

Znal mě dost dobře na to, aby věděl, že jsem měla tendence tahat takové věci skoro všude sebou, abych si je mohla prohlédnout, kdyby mě snad něco napadlo. Vylovila jsem malou skleněnou lahvičku z kapsy a podala mu ji.

Postavil se. „V tom případě uděláme pár testů," prohlásil a zvedl ruku, když jsem se chystala protestovat, „omdlela si mi v náručí a tvoje kůže zářila, Hermiono. To není normální."

S povzdechem jsem přikývla a následovala ho do jeho laboratoře. Jednalo se o velkou místnost pod domem rozdělenou do několika části. Kromě skladu a buňky s moderními počítači, tam měl ještě jeden větší pravděpodobně nějakým kovem ve zdech vyztužený prostor, kde musel provádět svoje pokusy.

„Sedni si," pokynul mi k jednomu z počítačových křesel na kolečkách. Zvedl injekční stříkačku a s mým svolením mi odebral trochu krve. Vložil jí na sklíčko a přidal průhledný roztok. Zbytek krve vložil do nějaké plastové nádobky a strčil ji do jiné části stroje. Totéž zopakoval i se vzorkem prachu. Zapnul přístroj a jedna z počítačových obrazovek se rozsvítila. Několikrát klik myší a zahájil analýzu. Trvalo to nějakou dobu, ale nakonec počítač zapípal, aby nám oznámil konec procesu. Harry se podíval na výsledky a zbledl.

„Co je to," zeptala jsem se ho nervózně.

Harry na něco zase klikl myší. „Tohle je vzorek krve normálního člověka," řekl mi a na obrazovce počítače jsem spatřila mikroskopem zvětšené plovoucí červené krvinky, „a tohle," klikl myší a objevil se další pohyblivý obraz, „je tvoje krev." Rudé kulaté útvary prostupovaly jakési zlatavé provazce.

„To je nějaká nemoc," chtěla jsem vědět.

Harry si posunul brýle na nose a nervózně polkl. „Mám přístup do databáze, ve které lze porovnávat vzorky se seznamem známých mikroorganismů. Musím udělat další testy, ale neodpovídá to žádnému viru, bakterii nebo něčemu jinému, co na Zemi existuje."

„Počkej," hlesla jsem šokovaně, „říkáš, že je to nějaký mimozemský tvor?! Nějaký podělaný parazit z vesmíru?!"

Harry přikývl. „Chová se to ale spíše symbioticky. Parazit by tvoje tělo jen oslaboval. Tohle ho výrazně posílilo."

Význam slova symbiont jsem znala. „Nechápu, co bych mu mohla dát na oplátku," konstatovala jsem.

„Pravděpodobně životní podmínky." Znovu něco naťukal na klávesnici a objevil se dokument s nějakým chemickým vzorcem. „Ten prach je asi pozůstatek nějaké hibernační schránky pro přežití nepříznivého prostředí."

Hlavou mi problikla myšlenka. „Co když..." Přesunula jsem se k dalšímu počítači a vylovila z kapsy flashku. Byl na ní celý můj dosavadní výzkum, co jsem pročítala, kdykoli jsem se dostala k počítači. Snažila jsem se zoufale najít odpovědi.

Otevřela jsem složku s fotografiemi a mými poznámkami. Otočila jsem se k Harrymu. „Překládala jsem text, co byl na stěnách svatyně, kde jsem to našla. Byla zasvěcená bohu Ra a ptáku Benu. Dosud mi část z toho nedávala smysl, protože jsem si myslela, že šlo o uctívání posvátného zvířete jako jinde v Egyptě."

Harry zaujatě pokýval hlavou. „Co tě napadlo?"

„Ty nápisy se zmiňují o nějakém rituálu, kdy vyvolená osoba splynula s předmětem, který nazývali Srdce Benu. Ta osoba pak měla přinášet hojnou úrodu a ochranu svému lidu. Předpokládala jsem, že jde pouze o metaforické spojení. Ale teď..." Znovu jsem nervózně polkla.

Harry se zatvářil zamyšleně. „Takže si myslíš, že ten organismus se dostal na Zemi v době starověkého Egypta?"

„Zkoumáním pozůstatků předmětů je dokázáno, že v té době padaly na tom území dost hojně meteority," uvažovala jsem, „mohl se sem dostat takto a náhodou se spojit s nějakým člověkem."

Harry souhlasně přikývl. „Je možné, že po smrti té osoby si opět vytvořil schránku do doby, než se proces začal pravidelně opakovat. Dokud se něco nestalo a nezůstal zapomenut."

Představa toho, že jsem po tisících letech první člověk, do kterého ten tvor vstoupil a ještě ke všemu se to stalo omylem, mě děsila. Podle testů Harry neznal způsob, jak ho bezpečně dostat ven. A tím definitivní změny v mém životě ještě neskončily.

˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙

Nová část příběhu je tady.

Pokud máte dotazy, jako vždy je pište do komentářů.

Vaše Elisabeth226 :-)