Archeoložka Britského národního muzea Hermiona Grangerová prožívala obyčejný život jako každý jiný člověk. Dokud jí nenadálá událost nepředurčila k něčemu většímu. Získala superschopnosti a stala se maskovanou hrdinkou. Jako každý jiný superhrdina i...
Řítila jsem se po obloze vpřed. Musela jsem to stihnout. Stále mohlo zemřít hodně lidí. To nedopustím. Ne potom, co jsem s těmi třemi stála v jedné místnosti, smála se vtipům a neviděla, co se skrývalo pod tou falešnou fasádou za stvůry.
„Už jste je našli," zeptala jsem se do vysílačky. Jakmile jsem opustila elektrárnu, naštěstí mě napadlo, abych si ji znovu nasadila.
„Ve městě je hotový chaos," ozvala se Ginny, „nabourala jsem se do městského kamerového systému. Semafory jako by se zbláznily. Policie má plné ruce práce. Snažím se, co můžu, ale Nott má zatím kybernetickou převahu." Z jejího hlasu jsem poznala, že začínala panikařit.
Zavřela jsem na moment oči a zhluboka jsem se nadechla. Musela jsem se rozhodnout, co udělat a hlavně okamžitě. Nemohla jsem být na všech místech zároveň. „Dobře. Rone, informuj policii a řekni jim, co se děje. Ginny, zkus převzít kontrolu nad dopravním systémem. Harry, ty jí pomoz. Já najdu ty tři. Společně to zvládneme."
Zatnula jsem svaly a ještě přidala na rychlosti. Za nedlouho jsem spatřila Westminsterský palác před sebou. Známá věž s hodinami Big Ben se rýsovala na obzoru napravo a dole pode mnou jsem viděla most.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Lidé všude z okolí z křikem prchali před velkou armádou ozbrojených smrtijedů v čele s Parkinsonovou, Zabinim a Nottem. Bylo jich mnohem více, než jsem si myslela, ale neměla jsem čas na to měnit plán. Už přešli polovinu mostu a cíl měli na dosah.
Udělala jsem jediné, co mě napadlo. Přistála jsem přímo před nimi a zatarasila jim cestu. „Dál už ani krok," řekla jsem.
Moment šoku, který se u nich objevil ve tvářích, rychle nahradil zákeřný smích. „Zajímavé," prohlásil Zabini, „je toho v tobě víc, než jsem čekal." Pak na mě namířil zbraň s mou energií. Na poslední chvíli ji, ale otočil směrem k paláci a potom zmáčkl spoušť.
Nemohla jsem dopustit, aby lidé uvnitř zemřeli a on to věděl. Kdyby střelil přímo na mě, vyhnula bych se, ale takhle jsem se rozhodla udělat přesný opak. Vletěla jsem přímo před ničivý paprsek.
Prudký náraz, který jsem očekávala nikdy nepřišel. Místo toho mě žlutooranžové jiskry obklopily a mé tělo se ještě více rozzářilo. Cítila jsem, jak se mi vrací ukradená síla.
„Vždycky jsem se držela zpátky," konstatovala jsem. Energie mi stále proudila do těla. Dole na zemi Zabini mačkal něco na zbrani a snažil se ji marně vypnout. „Ale celou tu dobu mě zajímalo," hlesla jsem a záře kolem mého těla zapulzovala, „co se stane, když přestanu."
V tu chvíli jsem ty pomyslné skryté dveře uvnitř, ty co držely tu moc pod kontrolou, otevřela naplno. Síla explodovala skrze kůži na celém mém těle. S úžasem jsem hleděla na obrovského fénixe, co se objevil za mými zády.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
