You're still here

Prolog

Začínají prázdniny a já jsem ve třeťáku. Měly by to být moje nejlepší prázdniny ze všech. Nebo takhle to aspoň říká moje nejlepší kamarádka Sam neboli Samantha. Máme spolu a ještě s někým jet na chatu k moři. Problém je ten, že znám jenom Sam a opravdu nevím, kdo tam bude a koho ta chata vůbec je.

Bylo to opravdu těžké přemlouvání, protože se těchto akcí štítím, ale změna je život ne? Když jsem souhlasila, tak se v ten moment mohla Sam jenom zbláznit a začala mi hned vykládat, co si mám vzít sebou. Budeme tam zhruba přes dva týdny a jsem fakt zvědavá, co se tam bude dít.

Právě si balím věci a přemýšlím, jestli jsem na něco nezapomněla. Když už to po páté překontroluju, tak si řeknu, že už mám zřejmě vše. V deset ráno pro mě přijede Sam a pojedeme na vlak, takže se tam se všema uvidím. Jsem nervózní už teď, ale tak snad to bude v pohodě.

Večer se jen umyju, dám si nějakou tu masku, když už někam jedu a zalehnu do postele. Před spánkem si ještě chvíli píšu se Sam, pak si přečtu pár stránek z knihy a upadám do říše snů.

***

Ráno vykonám svojí rutinu a psychicky se přitom připravuji na cestu. Pojedeme asi tři hodiny, takže se unudím k smrti. Nu což. Už není cesty zpět.

Sním poslední sousto své ovesné kaše a uklidím to do myčky. Sama si pro sebe povzdychnu a vydám se pro své věci. Sam už tu bude co nevidět. Ještě jsem si nanesla na rty balzám a v tu chvíli zazvonil zvonek. Popadnu věci a zastavím se u mámy pracovny, abych se mohla rozloučit.

„Tak si to tam užij a volej mi aspoň jednou za dva dny, ano? " objala mě mamka a potom už zase usedla zpátky k práci. Šla jsem tedy dolů otevřít dveře, za kterými už netrpělivě vyčkávala Sam.

Jakmile jsem otevřela dveře, tak mě okamžitě objala, a potom když se odtáhla, tak se na mě natěšeně usmála. „Tak co? Jak se těší moje nejlepší kamarádka na ty nejúžasnější prázdniny v životě?" zeptala se mě při dávání kufrů do auta. „Už se opravdu nemůžu dočkat," protočila jsem s úsměvem očima. „Uvidíš, že se ti potom odtamtud už nebude chtít odejít. A třeba tam někoho potkáš, co ty víš?" zakmitala na mě obočím. Zasmála jsem se a zabouchla za sebou dveře od auta.

Zhruba za půl hodiny jsme dorazily na nádraží a mířily si to směrem k vlaku. Měli bychom být první, kdo nastoupí do vlaku, ze všech těch lidí, kteří tam budou. Nechaly jsme si zkontrolovat jízdenky a usedly do kupé.

Povídaly jsme si asi dvacet minut, když v tom Sam zazvonil mobil. Zvedla to a něco říkala, ale já ji neposlouchala, protože jsem se zadívala do krásné krajiny kolem nás. Ze snění mě, ale vytrhla moje kamarádka, která mi už asi po páté něco opakovala. Zatřepala jsem hlavou a konečně ji poslouchala. Povzdechla si a začala: „Za pět minut budeme zastavovat na další zastávce a nastoupí můj bratranec Liam s jeho přítelkyní Dianou, který tu chatu vlastní, jak už jsem ti říkala. Postupně budou nastupovat další a další." Tak aspoň víme koho ta chata je a známe dvě jména lidí, co v ní budou.

Vlak zastavil a mně v tu chvíli došlo, že sem vlastně přijdou. Po asi pěti minutách někdo zaklepal na průhledné dveře. Vstoupil blonďatý kluk s roztomilou brunetkou malého vzrůstu. Liam má hollywoodský úsměv a hezkou postavu, kterou se může chlubit. Na sobě má obyčejné jednobarevné tričko a kraťasy. Diana je štíhlé postavy s roztomilým vkusem na oblečení. Na sobě má šaty se vzorem kytek a moderní sandálky.

Liam a Sam se objali a všichni se pozdravili. Potom se pohledy přesunuly na mě a já věděla, co přijde. „Liame a Diano, tohle je Andy. Andy, Liam a Diana" představila nás a já se na ně jen nervózně usmála. „Moc nás těší, že tě konečně poznáváme" odpověděla Diana za oba. „Taky mě moc těší."

Po nějaké té chvíli už jsme se normálně bavili a já si to začala celkem užívat. Za půl hodiny by měli nastoupit další a těch prý už bude víc. Řekla jsem si, že už se nemám čeho bát. Proč taky? V tu chvíli jsem ještě nevěděla co mě čeká...

Prolog je oficiálně na světě! Jaký na to máte zatím názor? Tuhle knížku bych chtěla víc promyslet a celkově ji udělat hezčí. Snad se líbí.
Niki<3