You're still here

Spánek

No, můj spánek nebyl úplně nejlepší. Celou noc jsem se budila a chyběla mi měkká postel na chatě. Takže jsem nevyspaná už dva dny. Až přijedeme na chatu, tak mi je všechno jedno a jdu spát. Fakt už nemůžu. Asi si zdřímnu i na pláži, protože tam jsou aspoň lehátka. S námahou se tedy zvednu a zkontroluju čas. Sedm. Protočím očima a padnu zase do spacáku, což trochu bolí a i když vím, že se mi to nepovede, tak se snažím usnout.

Po pěti minutách to vzdám a vyjdu ven s mobilem. Sluníčko už nepříjemně pálí, takže se vrátím zpátky do stanu a vyndám si oblečení, abych se převlékla z dlouhých kalhot a mikiny. Nejdříve si sundám mikinu, pak tričko, pod kterým jsem samozřejmě měla podprsenku, a natáhnu se pro tílko, které si- „Ježiši promiň!" zašeptá Jason. Trapas. Rychle se otočím a natáhnu si na sebe tílko. „V pohodě, je to skoro jak plavky. Je to moje chyba, že se tady převlékám," řeknu s červení v tváři. „Já už jsem byl v polospánku a slyšel jsem někoho, jak jde ven, tak jsem se vydal za ním," poškrábe se na zátylku. „Umm... mohl by ses ještě na chvilku otočit? Já si chci převléknout ty kalhoty..." zeptám se ho. „Jo, jasně." Otočí se a já si tedy začnu sundavat tepláky a výměním je za kraťasy. „Můžeš." On zase přesměruje své tělo na druhou stranu a otáže se mě: „Asi ses moc nevyspala co?" Záporně zakroutím hlavu a sedneme si do trávy. „Vidím, že ty taky ne," řeknu. „Nechápu, jak všichni ostatní ještě spí," pokroutí hlavou. Pak si ještě dlouho povídáme o tom, jak se mi tu libí a co bychom ještě měli podniknout.

„Chceš něco k pití?" zeptá se me Sam. „Asi Colu. Díky," řeknu, zase zavřu oči a dál se opaluji na lehátku na pláži. „Tady máš," podá mi tu Colu Sam. Vděčně se na ni usměju a trochu z ní upiju. „Jdeš s námi hrát volleyball?" položí mi otázku Oliver. Na chvíli se zamyslím, protože jsem fakt unavená a nechce se mi nic dělat, ale nakonec souhlasím a vyškrábu se nějak na nohy.

V týmu jsem já, Liam, Kylie a Dylan. Sice nás je o jednoho člověka méně, ale za to my máme silné hráče. Postavíme se na svá místa a hra může začít.

***
„A máš to Jasone!" posmívá se mu Kylie. On si jen uraženě odfrkl a vydal se do baru. Vyhráli jsme! Sice už nezvládám pomalu ani chodit, ale dali jsme to. Unaveně dosednu na židli v baru a objednám si vodu. Nemám pomyšlení na cokoliv jiného. Úlevou vydechnu, když má ústa potkají tu průhlednou tekutinu. „Někdy dáme odvetu, to se neboj," řekne Jason Kylie. Ona jen s úsměvem pokrčí rameny a pokračuje v rozhovoru s Lily.

Je půl páté a my se pomalu chystáme k odchodu. Naštěstí je přístav blízko, takže nemusíme nijak spěchat. Na plavky hodím jen kraťasy a tílko a věci sbalím do batohu. Každý ještě vezmeme část stanu a potom už se vydáváme směrem k přístavu.

Loď už tu stojí, takže jen ukážeme jízdenky a vstoupíme. Sice už se to schyluje k večeru, ale slunce stále pálí. Usedneme na to stejné místo, kde jsme seděli předtím a Dee začne konverzaci: „Co budeme dělat zítra?" No tak to by mě taky zajímalo. Doufám, že ne nic namáhavého, protože už nemám žádnou sílu. „Já bych se zítra jen tak válel a budeme si každý dělat, co chceme, ale pozítří bychom mohli jet do aquaparku, co vy na to? Jako každý rok?" zeptá se nás Dylan. My všichni kývneme na souhlas a já si oddychnu úlevou.

Vyndám mobil z batohu a najedu na foťák. „Uděláme fotku?" zeptám se. „Jo, klidně." Namířím můj telefon na nás všechny a vyfotím celkem dobrou fotku. „Vypadá jak z pinterestu," zasměje se Sam. „Vlastně i celkem jo," řeknu. „Počkej! Já mám na telefonu takový ten úhel 0.5x. Musím si každého z vás vyfotit," řekne Sam, protože dostala před prázdninami nový mobil. Já mám desítku, takže to tam není bohužel.

„Ukaž!" řekne Jason, hned jak ho Sam vyfotí. Se záchvatem smíchu mu mobil podá a Jason se kysele zaksichtí. „To je hrozný ale užasný zároveň!" rozesměje se. Jde takhle ke každému a udělá fotku. Je to hrozně vtipné, protože tam máme úplně zdeformovaný obličej, takže z toho smíchu nemůžeme ani popadnout dech.

***
Plácnu sebou do postele a odmítám z ní vylézt. „Ani nevíš, jak jsi mi chyběla," zašeptám potichu. Hned potom vedle sebe ucítím další dopadnutí. Zvednu hlavu a vidím Sam. Usmívá se. To se mi vůbec nelíbí. „Já na to nemůžu přestat myslet," řekne. „Na co?" Vůbec netuším, o čem to mluví. „Včera? To zpívání? To je sen každé holky!" vykřikne. „No to si úplně nemyslím. Můj sen to teda zrovna nebyl," odpovím. „Tak to teda rozhodně kecáš. Vždyť to bylo jak z nějakého romantického filmu." Nenávidím romantické filmy. „Romantické filmy jsou až moc sladké a plné samého cliché." Povzdychne si a řekne: „Ježiš. S tebou je to hrozně náročné. Stejně jsem na tobě viděla, že sis to užívala." Chtěla jsem něco namítnout, ale Sam mě okamžitě přerušila: „Už ani slovo! Já si budu trvat na svém a hotovo." No a s tímto odešla do svého pokoje a předtím než zavřela dveře, tak se na mě usmála a mrkla. Jen jsem nad tím zakroutila hlavou a šla jsem si připravit věci na převlečení, jelikož se půjdu osprchovat. Dneska jdu spát brzo. Jakože opravdu brzo. A budu si číst. To jsou mé plány.

Vylezu z mého pokoje a jdu se podívat, jestli je někdo v koupelně. K mému štěstí tam nikdo nebyl, takže za sebou zamknu, sundám ze sebe oblečení a vlezu si do sprchového koutu, kde z mého těla odstraním všechny nečistoty. Po důkladné sprše se cítím moc dobře a už se nemůžu dočkat, až zalehnu do postele.

Odložím si věci do pokoje a vydávám se do dolního patra, kde je Oliver a Dylan. „Ahoj Andy! V čistém?" zeptá se mě Oliver. „Jo. Cítím se už teď mnohem líp, ale potřebuju spánek. V noci jsem toho moc nenaspala," povzdychnu si. „Ta zem nebyla moc pohodlná, to je pravda," souhlasí semnou Dylan. „Co je vůbec k večeři?" zeptám se jich, protože už začínám mít celkem hlad. „Čína," odpoví jednohlasně. Čínu mám celkem ráda. Nedá se sice říct, že je to moje nejoblíbenější jídlo, ale dá se.

Sedím s klukama na gauči a díváme se na nějaký film. Celkem mě to baví. V tu chvíli ale zazvoní zvonek a Liam sejde ze schodů dolů s penězi v rukou. Zaplatí tomu, kdo nám to přivezl a my mu s tím vším pomůžeme. „Liame? Kolik ti mám dát?" Nechápavě se na mě podívá. „Kolik to stálo?" zeptám se ho ještě jednou. „Jo aha. S tím si vůbec nedělej starost. Všechny jsem vás pozval!" řekne. „Ale já ti to moc ráda zaplatím. Nechci ti být něčím dlužná a-," ani nestihnu dokončit větu a on mi do toho skočí: „Jak jsem řekl. Zvu vás, takže mi nikdo není dlužný," usměje se na mě. Poraženě si povzdechnu. „Tak díky."

Čína byla celkem dobrá, ale já už mám snědeno, takže moje kroky právě směřují rovnou do koupelny, kde si začnu čistit zuby. Najednou se za mnou objeví postava a ja se leknu tak, že mi ten kartáček vyletí z pusy. „Ježiši promiň! To jsem nechtěl," omlouvá se mi smějící se Dylan. S červenými tvářemi zvednu kartáček ze země a taky se rozesměju, i když se cítím celkem trapně. „To je v pohodě, jen si mě trošku vylekal." Utřu a umyju všechnu zubní pastu, která byla jinde než na kartáčku a vypláchnu si ústa.

„Tak asi dobrou," usměju se na něj. „Sladké sny."