You're still here

„Věř mi."

„Andy! Potřebuju s tebou mluvit," řekne Jason. Přikývnu a zavřu dveře. „Víš, jak jsi včera říkala, že se mu chceš pomstít?"
„No bylo to spíš ze srandy ale ano," přitakám. „Tak já jsem vymyslel plán!" Nadzvednu obočí, ale poslouchám dál. „Když tam přijdeme, tak půjdeme my dva s Dylanem na zahradu, vím, že tam mají bazén. Pak se budeme snažit dostat až k tomu bazénu co nejblíž. Já potom ukážu někam za něj a vykřiknu třeba: „Hele! Letí balon!" a on se tím směrem otočí. V tu chvíli sebereme všechnu sílu a strčíme ho do bazénu. Tím pádem bude mokrý a všichni se mu budou smát. Hned pak musíme ale zmizet, jinak nás do bazénu hodí taky," dokončí svůj dlouhý monolog. „Dobře? Sice je to dost dětinské, ale proč ne, že? Ale musím mu vzít oblečení na převlečení, nechci, aby tam ještě nastydl." Jason přikývne na souhlas a odejde z mého pokoje. To bude ještě zajímavé.

***
„Tak my jdeme s Oliverem pro pití," oznámí nám Kylie. „Hele, Dylane, nechceš jít ven? Tady je hrozný vzduch," řekne Jason. „To je pravda," povím na souhlas. „Klidně," pokrčí rameny Dylan.

„To je dneska ale pěkné počasí, že?" Já fakt nevím, o čem máme mluvit. Tohle je jediné, co mě napadlo. „Jo, je celkem teplo," přizná Dylan.

Po chvilce už konečně dojdeme k tomu bazénu a já tedy čekám, až to Jason ze sebe vychrlí. „Koukej! Támhle letí balon!" Dylan se samozřejmě otočí, i když balon mi nepřijde tak zajímavý upřímně, a my ho okamžitě strčíme do té vody. Obávala jsem se, že nebudeme mít dostatek síly, ale naštěstí to stačilo.

Když spadne do té vody, tak tam radši zůstanu abych se ujistila, že je v pořádku. Vynoří se a můj bože. To byla jedna z nejatraktivnějších věcí, co jsem kdy viděla. Uličnicky se na mě usmál a už se vydával mým směrem. Jejda. Já zapomněla, že jsem ho tam vlastně strčila, takže mi za to vděčný úplně nebude.

Jason už byl někde v čudu, protože byl chytřejší a já jsem byla v prdeli.

Rozeběhnu se do davu lidí a když se otočím, tak vidím, jak mě Dylan už dohání. Sakra. Zatočím ke schodům a běžím nahoru, jenomže Dylan je rychlejší, takže když došlápnu na poslední schod, tak náhle visím hlavou dolů.

„A mám tě!" řekne si Dylan. Přijmu svůj osud a nechám se odnést. Musím ale přiznat, že jsem vůbec neměla špatný výhled. Dylan má dost dobrej zadek, to se musí nechat.

Jo, taky jsem nezmínila, že jsem teď celá mokrá. Díky Dylane.

Položí mě na postel a okamžitě mě začne lechtat. Nemůžu se přestat smát a je vidět, že si to Dylan dost užívá.

„Pro-sím, už sta-čí!" Z toho smíchu nedokážu pořádně ani mluvit. „Pro-sím!" Zasmál se. „Až se omluvíš," řekne, „A to pořádně."
„Om-lou-vám se!" Přimhouří oči.
„Cože? Já ti moc nerozuměl," řekne s pobavením v hlase. „moc se om-lou-vám!" On přestal. Úlevně si vydechnu a rozdýchávám to mučení.

„Víš, co je zajímavé?" Zakroutím hlavou. „Jason utekl normálně a hned, ale ty. Ty jsi tam ještě dlouho stála a hodně sis mě prohlížela." Sakra. Já doufala, že si toho nevšiml. „Já se jen chtěla ujistit, že jsi v pořádku." To nebyla lež. Jen to není celý příběh. Uchechtl se.

„Umm... Mám tu pro tebe oblečení," vyndám ho z tašky a dám mu to. „Nechci, abys nastydl." Překvapeně na mě kouká. „Ty jsi byla v mém pokoji? Kdys to stihla?"
„Těsně před odchodem sem," řeknu. Chápavě pokývne hlavou a vezme si ode mě suché oblečení. „Díky. Nejsi náhodou taky mokrá?" Nad tím mávnu jen rukou. „To uschne."
„Promiň."
„Za co se ty omlouváš? To já tě shodila do bazénu," zasměju se.