Poslední den

0 0 0
                                    

Když jsme přišli v noci domů, tak se nám od sebe nějak nechtělo, takže jsme usnuli společně. Vůbec si nestěžuju.

„Dobré ráno, krásko," popřeje mi rozespalý Dylan. Jeho vlasy mu trčí do všech stran a na tváři mu hraje drobný úsměv. Jak to, že někdo vypadá po ránu takhle dobře?

„Dobré ráno." oplatím mu to a opět zavřu oči, protože se cítím pořád celkem unavená. Toho Dylan využije a najednou cítím, jak se nade mnou sklání.

„Je čas vstávat," pošeptá mi u ucha a jemně mi políbí krk.

„Ještě chvilku," zamumlám.

„V žádném případě." Na to nijak neodpovídám a nechávám své oční víčka stále zavřená.

To se mu moc nelíbí, takže pomalu přechází polibky z krku na čelist, až se dostane k mým rtům. Nejdříve je několikrát jen jemně políbí, že se jich až skoro nedotkne, pak už začne být naléhavější a já samozřejmě spolupracuju. Cítím, jak se do polibku usmívá, ale stále pokračuje.

Z ničeho nic se odtáhne a já otevřu oči. Koukáme si do očí a on mě najednou vezme do náruči a nese si mě do koupelny. Drží mě pevně, abych nemohla utéct.

„Dylane! Pusť mě!" Snad jsem nikoho nevzbudila. Položí mě na pračku, zase, a zamkne nás v koupelně.

„Tak šup. Vyčistit zuby." Nic neudělám a jen tak se na něj koukám.

„Mám ti je snad vyčistit za tebe?" zeptá se s pobavením v hlase. Protočím očima a slezu z pračky. Začnu si teda čistit ty zuby a on mě napodobí. Potom každý vykoná svou rutinu a já se jdu převléct.

Vezmu si rovnou plavky, protože vím, že celý den budeme u moře. A večer jdeme kalit. Zase. Ale tentokrát budeme snad více pohromadě.

***
„To je ona. Vidím ji tu už poněkolikáté. Je hrozně pěkná," svěří se nám na pláži Kylie. „Tak za ní jdi! Nic tím neztratíš," povzbuzuje ji Sam. „Ale vždyť jsme tu poslední den. To už nemá ani smysl."

„Sam má pravdu. A třeba bydlí někde blízko tebe, co ty víš. Kdybych já neudělala ten první krok s Liamem, tak bych tu teď s vámi asi neseděla. Za pokus nic nedáš," souhlasí Diana.

„Tak dobře, já to zkusím." Zhluboka se nadechne a vykročí té dívce vstříc.

Začnou si povídat a pak zmizí někde v baru. To je hezké.

„Jdeme za klukama?" zeptá se nás Sam. Všechny přikývneme a vydáme se do vody.

„Dáme kohoutí zápasy? Vychází to přesně," navrhne Oliver. Jediné, co vím, je, že jsem se se o pár sekund později ocitla na Dylanových ramenou. Skoro jsem vykřikla, ale udržela jsem se.

Šli jsme opět proti Sam s Jasonem a bohužel nás porazili na plné čáře.

„Dneska ti to nějak nejde, krásko," uchechtne se Dylan. „Musíš mě držet pevněji," snažím se ubránit. „Já si myslím, že v tom ten problém nebude." Protočím s úsměvem očima a radši si zase vylezu na jeho záda.

Vyhráli jsme asi třikrát, takže aspoň něco. Momentálně sedíme v baru na pláži a prostě si povídáme o všem možném.

„Kde je vlastně ta párty?" optám se. „Jdeme do baru. Je to nedaleko. Asi půl hodiny cesty," odpoví Liam. Jsem na sebe zvědavá, protože budu podle mě úplně mimo a pak budu muset jít ještě půl hodiny pěšky. Uvidíme.

***
„Půjčila bys mi prosím tuhle paletku?" zeptá se mě Diana. Hned jí ji podám a ona mi vděčně poděkuje.

„Hele, Kylie, jaký to teda bylo?" vyzvídá Sam. Kylie se zeširoka usměje. „Pozvala jsem jí do toho baru." Překvapeně se na ni všechny podíváme. „To je úžasný!" přeje jí Sam. Kylie s úsměvem přikývne a dál se věnuje svému makeupu.

„Krásná jako vždycky," zalichotí mi Dylan, jakmile sejdu schody a vezme mě kolem pasu.

„Můžeme vyrazit?" táže se všech Liam. „Jde se na to děcka!" odpoví křikem Jason.

Uvnitř baru je cítit alkohol, pot a je tu příšerný vzduch. Úplný ráj. No za chvilku už to naštěstí přestanu vnímat a objednám si. Dneska se chci opít.

Sedneme si k většímu stolu, protože je nás přece jenom devět a Jason začne přípitek.

„Připíjím na nás všechny. Na naše přátelství. Mám vás rád lidi," pronese svůj dojemný proslov a my se napijeme. Hořký, ale dobrý.

„Nevadí vám, že se na chvíli odpojím?" zeptá se nás Kylie. Všichni pokývneme hlavou na znamení, že nevadí a užíváme si zbytek večera.

Tancujeme, pijeme a to hodně, povídáme si a tak dále. Myslím, že jsem na parketu strávila asi dohromady tři hodiny. Zítra nebudu moct chodit, to se vsadím.

Jsme tam asi do dvou do rána a pak už se vydáváme domů.

You're still hereKde žijí příběhy. Začni objevovat