You're still here

Stanování

Vzbudí mě velice otravný budík. Nejradši bych ho vyhodila z okna. Naspala jsem asi 5 hodin, takže s velkou námahou vstanu z postele. Vyčistím si zuby a takové věci. Obleču se do teplákových kraťasů a tílka.

Dole už jsou všichni a vypadají narozdíl od nás s Dylanem vyspaně. „Těžká noc?" mrkne na mě Jason. Nechápavě se na něj podívám, i když vevnitř začínám být nervózní. Dám si snídani a přitom si všichni povídáme. „A co jsi tak nevyspalá Andy?" zeptá se mě Jason. Co s tím pořád má? „Vůbec jsem nemohla usnout," zalžu. Záludně se na mě usměje a potom se už věnuje rozhovoru s Oliverem. Už to moc neřeším a radši si povídám se Sam.

***
Jsme v přístavu a jelikož je ten stan hodně velký, tak musíme tahat všelijaké části. Nastoupíme na loď a sedneme si ven k velkému stolu. Je to hezký pohled. Ať už proto, že jsme na moři, nebo protože naproti mě sedí Dylan.

O něčem se tam baví, ale já si položím hlavu do klína Sam, zavřu oči a ona mě automaticky začne hladit ve vlasech.

Celou cestu jsem prospala, ale moc mi to nepomohlo. Míříme za Liamovým kamarádem, protože Liam má z nějakého důvodu kamarády všude. Odložíme si u něj stan. Nevím, kam bychom ho jinak dali. Zastavíme se u něj asi na půl hodiny a potom už naše cesta zase pokračuje.

Přes dopoledne jsme se toulali městem a dali jsme si v restauraci i oběd. Byl opravdu dobrý. Jelikož jsme se právě najedli, tak se nám nechce už nikam chodit, takže jdeme na pláž.

Je o něco hezčí, než kam chodíme normálně. Rozložíme si ručníky, protože jsme nechali deku u toho kamaráda. Nejdřív jen tak ležíme, ale potom se vydáváme do vody. Já, Dylan, Sam a Jason hrajeme kohoutí zápasy. Bohužel vyhraje první kolo Sam s Jasonem, ale já se nedám a vyhrajeme další dvě kola. Plácneme si na to a potom jen tak plaveme. „Já si jdu zaplavat k bójkám," řeknu ostatním. „Půjdu s tebou!" zakřičí Jason. Jsem celkem překvapená, ale nevadí mi to.

Doplaveme k bójkám a Jason se na mě otočí se záludným úsměvem. „Víš, včera v noci jsem nemohl spát, tak jsem se šel podívat, jestli někdo není vzhůru a heleme se. Dylan nebyl v posteli, tak jsem se šel podívat ještě k tobě do pokoje. Nikdo. Dal jsem si dvě a dvě dohromady a ještě když jsem vás dva ráno viděl, jen mi to potvrdilo moji teorii. Když už o tom vím, řekneš mi kde jste byli a co jste tam dělali?" Tohle je špatné. To se může stát jenom mně. Povzdychla jsem si. Nedokázala jsem vymyslet nějakou dobrou lež, tak jsem se rozhodla, že mu řeknu pravdu.

„Dobře, dostal si nás. Ale nikomu o tom neříkej prosím. Byli jsme se jen koukat na hvězdy a potom se šli projít. Nic velkého," pokrčím rameny. „Jak romantické. Čekal jsem sice něco víc, ale i tohle mi stačí. Nikomu nic neřeknu, ale stejně vás budu sledovat." Úlevou vydechnu. Potom už se zase vrátíme na břeh a já se začnu opalovat, protože jsem úplně bledá.

Je pět hodin a my už se pomalu vydáváme pryč. Museli jsme se osprchovat v těch sprchách na pláži, protože nemáme kde jinde. Sice to není stoprocentní, ale stačí to. Hlavně že nejsem lepkavá.

Zastavíme se u toho kamaráda, vezmeme stan a vyrážíme vzhůru. Bohužel je to nahoře, ale má tam být aspoň hezký výhled.

Bolí mě už nohy z toho všeho dnešního chození a už se nemůžu dočkat, až si lehnu. Naštěstí už jsme konečně po půl hodině vystoupali nahoru. Není to nijak zvlášť vysoko, ale stačí to.

Okamžitě spadnu do trávy, protože už absolutně nemůžu. A ještě mám jít stavět stan? No to určitě. I když nechci, tak vstanu a jdu ostatním pomoct.

Trvalo to asi půl hodinu. Byli jsme ze začátku trošku ztracení, ale pak jsme to nějak postavili. Doufám, že to na nás v noci nespadne. Ani nevím, vedle koho budu spát. Všichni jsme tam hodili deky a spacáky jen tak.