You're still here

Modrá laguna

Po příchodu do pokoje, jsem se svalila na postel. Vzala jsem mobil do ruky a zjistila, že tu není moc signál. I tak jsem zkusila zavolat mamce, ale nešlo to. Nakonec bylo rozhodnuto. Půjdu na pláž. S úsměvem jsem šla pro plážovou tašku a vydala se po schodech dolů, kde byla Sam. To se perfektně hodí. „Sam? Jdu na pláž, jdeš semnou?" Podívala se na mě a přikývla. Jen si skočila pro své věci a vyrazily jsme. Celkem mě naštvalo, že u chaty je normální silnice a o asi 100 metrů dál jsou další chaty. Nechápala jsem, proč jsme tedy šli tím lesem.

Po pěti minutách jsme došly na pláž. Byla to nádhera. Lidí tu bylo málo a daleko od sebe. Sundala jsem ze sebe oblečení a v plavkách jsme společně se Sam běžely do té modré nádhery. Plavaly jsme, smály se a užívaly si to. Je to skvělé místo.

V tuhle chvíli se opaluju na hřejícím slunci, ale hned na to, na sobě cítím ledovou vodu. To si ze mě děláte srandu. Sundám si brýle a vyhledávám někoho podezřelého. No a pak to vidím. Jasona a Olivera, jak se mi smějí a při tom se popadají za břicho. Tak to jim nedaruju. Jsem extrémně pomstychtivá. Jen počkejte. Falešně jsem se na ně usmála a zase pokračovala v rozdělané činnosti.

Po nějaké době už tu byli všichni. Mezitím, co jsem se opalovala, jsem vymyslela geniální plán. To už se Jason s Oliverem moc chechtat nebudou. Nad tím jsem se pousmála a konečně se zvedla z lehátka. „Co máme v plánu?" zeptala jsem se ostatních, jakmile jsem se zvedla. „Šel bych se někam najíst, nebo můžeme něco uvařit," odpověděl mi na mou otázku Liam. „Umírám hlady," postěžoval si Jason a ostatní začali jen přikyvovat.

Jedli jsme pizzu v nějakém bistru na pláži a u toho si povídali. Já jsem spíš jen poslouchala. Nejsem úplně komunikativní typ.

Najednou přišlo na téma "Vztahy".
„A co ty An? Jakou máš zkušenost s klukama nebo holkama?" Zeptala se mě Kylie. „Měla jsem jen jeden vztah a to se vším všudy. Byl to kluk a jmenoval se Aiden. Chodili jsme spolu asi tři měsíce, ale byla to spíš taková dětská láska. Později si uvědomil, že má radši kluky než holky. Ale já mu to nezazlívám, protože jsem ho nikdy nemilovala, spíš se mi jen líbil. A teď jsme kamarádi," dopověděla jsem svůj monolog a napila se ze svého pití. Bylo mi celkem nepříjemné, jak se na mě všichni koukali, ale po chvíli zase pokračovali v konverzaci.

Zadívala jsem se na nebe. Přijde mi to hrozně fascinující. Dokázala bych se na to dívat celé hodiny. Dobře, to už možná přeháním, ale kdyby tam byl někdo, s kým bych si dokázala povídat, tak bych to možná i vydržela. Teď zrovna nemyslím Sam, jelikož ji takové věci vůbec nebaví a vydržela by tam tak minutu.

Bylo asi o půl hodiny později a my jsme se rozhodli, že se vrátíme na chatu. Sbalili jsme si všechny věci a přesunuli se dovnitř. Mým směrem byla koupelna, protože jsem měla sůl po celém těla a byla jsem úplně lepkavá. Tohle na moři opravdu nesnáším. Ale jsou to naštěstí jen první dny, potom už si na to zvyknu a jen si to užívám. Osprchovala jsem se velice rychle, jelikož mě sprchování vůbec nebaví a musela jsem pustit i ostatní. Nechápu, co na tom všichni vidí. Převlékla jsem se do bílého topu a krémových kraťasů a šla jsem do pokoje.

Únavou jsem padla na postel a vydechla. Porozhlédla jsem se po pokoji. Přišlo mi, že tomu něco chybí. Na poličku, kde byly kytky, které jsem dala na zem, jsem dala všechny knížky, které jsem si s sebou vzala a mé krystaly dostaly místo na komodě, kde mám oblečení. Cítila jsem se mnohem lépe a víc doma. Jelikož jsem neměla co dělat, tak jsem se vydala zpátky za ostatními a když jsem šla po schodech, tak jsem potkala Dylana, který na mě hodil takový zvláštní pohled a sjel si mě očima od shora dolů. U jiných kluků by mi to rozhodně vadilo, ale u něj... Já nevím. Zakroutila jsem na tím hlavou a pokračovala ve své cestě.

Když jsem přišla dolů, tak jsem viděla jak si Liam a Diana vyměňují na pohovce zamilované pohledy a Lily, která něco dělala na počítači. Ostatní se buď sprchovali nebo byli na pokoji. Nevěděla jsem, co dělat, ale v tu chvíli mě něco napadlo. Vrátila jsem se zpátky, popadla knížku a moje kroky směřovaly zpátky do přízemí. Nechtěla jsem Liama vyrušovat, ale potřebovala jsem mu něco říci. „Liame? Já jen, že se jdu porozhlédnout po okolí a mobil si neberu. Nepůjdu nějak daleko, jen si chci číst, tak jestli to nevadí," sdělila jsem mu a přátelsky se usmála. „Jasně, ale nechoď do lesa, mohla bys ses ztratit." Jen jsem přikývla a vydala se na mojí procházku.

***
Procházela jsem se jen tak u pláže a i když jsem nechtěla, hrozně mě lákalo jít do lesa. A moje zvědavá povaha neodolala a já mířila směrem k lesu.
„Ale kampak? Neříkal náhodou Liam, že nemáš chodit do lesa?" Otočila jsem se a viděla Dylana, jak se na mě usmívá tím jeho oslnivým úsměvem. Teď jsem si fakt připadala jako dítě, které ukradlo čokoládu ze spíže, i když to mělo zakázané a někdo ho nachytal. Nervózně jsem se usmála a snažila se to nějak zakecat: „ Ale já jsem nešla do lesa, já jsem se procházela jen kolem něj." Uchechtl se a podíval se na mě pohledem "Opravdu si myslíš, že jsem takový debil?" „Ty opravdu neumíš lhát." Povzdechla jsem si. „To bude asi tím, že jsem nikdy moc nelhala." Překvapeně se na mě podíval a teď už stál asi půl metru ode mě. Byl jen o půl hlavy vyšší, ale stejně se mi zdál hrozně vysoký. „Tak to bychom to měli napravit." Vyzývavě se usmál, přistoupil ještě blíž než předtím a nastavil mi ruku. Nebyla jsem si moc jistá, ale život máme pravděpodobně jenom jeden, takže si ho musím pořádně užít. Ruku jsem přijala a celým mým tělem projela elektřina. Táhl mě do lesa, z čehož jsem byla překvapená. Patnáct minut jsme jen šli a u toho si povídali o takových běžných věcech. Najednou se mi úplně zapletly nohy a já začala padat, jenže tím jsem sebou na zem stáhla i jeho. Pocítila jsem náraz a kdyby Dyl neměl tak dobré reflexy, už bych asi byla i zalehnutá. Dívali jsme si navzájem do očí, ale já jsem radši uhnula pohledem. „Mohl bys..." ani jsem to nedopověděla a už mi zase nastavoval ruku. Vyhoupla jsem se na nohy a oprášila si oblečení od hlíny. „Promiň. Jsem hrozně nešikovná." Nervózně jsem se usmála. „V pohodě, to se může stát každému," a opět se na mě usmál. „Kam vlastně jdeme?" konečně jsem se zeptala, protože jsem tuhle otázku měla na jazyku skoro celou dobu. „Nech se překvapit." Mrkl na mě. Odevzdaně jsem si povzdechla a pokračovala v cestě. „Proč si mi v tom vlaku vlastně vzal to sluchátko?" Tohle mi taky vrtalo hlavou. „To jsem já a moje nápady. Někdy jsou dobré, někdy špatné a někdy jsou až moc. Mimochodem máš dobrý styl hudby," odpověděl mi na moji otázku. „Děkuju." Usmála jsem se na něj.

Asi po půl hodině jsme se konečně zastavili. Byla to nádhera. Kolem nás byla průzračně modrá laguna. Absolutně nikdo tu nebyl. Byli jsme úplně sami. „Je to překrásné."

Dylan
A ona byla ještě hezčí. Tohle jsem jí, ale samozřejmě neřekl. Opravdu byla hezká. Měla černé rovné na mikádo střižené vlasy, zelené oči, po obličeji měla spršku pih. Postava byla tak akorát a když už jsme u té postavy... Ano, prsa a zadek měla opravdu dobré. Celkově byla opravdu krásná.

Sledoval jsem, jak se divá kolem sebe a už to nevydržel. „Jdeš do vody?" zeptal jsem se jí. Překvapeně se na mě podívala a odpověděla: „Nemám tu plavky, jak mám jít...Ou." To už viděla, jak před ní stojím jen ve spodním prádle. „Neboj, očumovat tě fakt nebudu. Jen nechci abys o tohle přišla," a skočil jsem do vody. Stále stála a nehla ani vrbou. „Noták. Je to úžasný. Tohle si přece nemůžeš nechat ujít." Chvilku tam ještě jen tak stála, a potom už se začala svlékat. Pomalu, což mě celkem zabíjelo, ale radši jsem se potopil a udělal ve vodě pár temp. Už byla jen ve spodním prádle a nervózně se přiblížila k vodě. Zhluboka se nadechla a skočila šipku do vody.

Já vím, je to neukončené, ale hodilo se mi to takhle. 2. Kapitola je hotová a čeká nás 3. Teda aspoň vás, jelikož už to mám dávno napsané.
Niki<3