365 days [Larry Stylinson] (CZ) ✔︎

💚26.kapitola💙

Louis

Bože, já jsem takovej debil. Mohl jsem mít konečně ten zasloužený sex s Harrym, ale né já debil si to musím posrat, tak že jsem se včera musel hrozně řezat a ani jsem si to nijak nezakryl.

Byl jsem na sebe naštvaný. A hlavně jsem se bál. Bál jsem se toho, že mě Harry už nebude chtít, že mě přestane milovat, že mě pošle na léčení. Nejvíc jsem se bál, že ho ztratím, že ztratím další pro mě důležitou osobu v mém životě a to bych asi už nemusel přežít.

Když nad tím tak přemýšlím, tak si říkám proč já?? Proč zrovna já musím mít takovou smůlu? Proč zrovna mě takhle trestají? Co jsem komu udělal, že si tohle zasloužím?

Od toho málem užití s Harrym uběhlo už pár hodin a já ani jednou nevylezl z postele. Nevěděl jsem kde je Harry, co dělá a jestli se sem vůbec vrátí.

Kdyby se nechtěl vrátit ani bych se mu nedivil, protože proč by se někdo chtěl vracet za mnou, za takovou nulou?? Nikdo.

Ležel jsem v posteli, zahrabaný pod peřinou a potichu plakal do Harryho, jeho vůní načichlé, mikiny, kterou jsem měl na sobě, když jsem uslyšel otevírání dveří.

Vykoukl jsem z pod peřiny celý uplakaný a spatřil Harryho, který na mě hleděl s nečitelným výrazem. Tak a je to tady jde mi oznámit, že mě nechce a že mě pošle se léčit. Začali se mi zase spouštět slzy.

" Louisi mám na tebe jednu otázku a byl bych rád, aby jsi mi na ní odpověděl podle pravdy ,ano?" Začal Harry a já jen uplakaně přikyvoval.

" Proč jsi to udělal?" Zeptal se Harry a konečně přešel až k posteli, na které jsem ležel a posadil se na kraj.

" J-já vlastně ani nevím" začal jsem roztřeseně a slzy mi začaly stékat jako blázen. Jestli mě nechtěl už teď poslat na léčení, tak po tomhle určitě chtít bude.

" V klidu Louisi. Uklidni se. Nádech a výdech. Tak je to ono. A teď mi pověz proč jsi to udělal. A po pravdě prosím" chytil mě za ruku a já se uklidnil. Jak na mě jeho dotyky mohou mít takový vliv?? Nechápu to.

" Já..." Nadechl jsem se a pokračoval " jsem sem přišel a uviděl tě spát, tak jsem přešel k posteli a přitulil se k tobě. Všechno bylo v pohodě, ale pak...." Odmlčel jsem se.

" Ale pak? Pokračuj" Zamumlal Harry a přisedl si trochu blíž ke mě.

" Ale pak se mi v hlavě začaly promítat věty, které mi říkali na základce i na střední. Všechno se to najednou vrátilo jako bumerang a já to prostě nedával. A pak přišlo asi to nejhorší.." Zamumlal jsem .

" Někde v zadu v mé hlavě se začal ozívat hlásek, že mě nemiluješ, že mě máš jen pro zábavu a podobné věci a to už jsem vážně nedával, šel do koupelny a udělal to co jsem udělal" Zamumlal jsem.

" Tak a teď můžeš říct tu větu, kterou jsi mi přišel říct" řekl jsem uplakaně.

" Jakou větu?" Zeptal se Harry nechápavě a dožadoval se vysvětlení.

" Přece tu větu: Zbal se jedeš hodně daleko kde mě na léčení" Zamumlal jsem a ty proradné slané kapičky vody zase začaly stékat po mých tvářích. Jak já je nenávidím.

Harry se na mě podíval, vzal moje ruce do těch svých a.........

Užijte si čtení ❤️