365 days [Larry Stylinson] (CZ) ✔︎

💚19.kapitola💙

Louis

Uběhlo už něco málo přes týden od tohi nečekaného shledání s Niallem. S Harrym jsme na tom hůř a mě to nějakým způsobem mrzí.

Od té doby, co je tu Ni tak na mě většinou nemá čas kvůli práci, což bych chápal, ale  když už nějaký ten čas má buď jde za Nim nebo za Liam či Zaynem a já jakobych pro něho přestal existovat. Hlavně, že mi ještě nedávno říkal, že se ho nikdy nezbavím.

Začalo to tím, že den poté, co se tu objevil Ni se mnou prohodil akorát dvě slova a to 'Dobré ráno' nic víc. Potom se mnou ani nemluvil. Pokaždé uhýbal před mým pohledem. A pak si přestěhoval všechny věci z naší ložnice pryč. Prostě jsem přišel do ložnice a jeho věci nikde. To teprve byla rána, která mě dostala na kolena.

Hned jak jsem uviděl, že v ložnici nejsou Harryho věci zamkl jsem dveře, svezl se do postele a tiše vzlykal do polštáře. Znovu jsem propukl pláč, když jsem usínal sám. Byl jsem zvyklý na Harryho přítomnost a taky na to jak mě ze zadu objímá a díky tomu jsem se cítil v naprostém bezpečí a bylo mi i teplo.

Ale teď? Ležel jsem uprostřed téhle velké postele a vzlykal do polštáře, protože jsem nechtěl probudit všechny na téhle lodi. Cítil jsem se odstrčený, tak jako na škole. V nebezpečí a hlavně mi byla zima, protože jsem pořád nezavřel okno, které jsem asi před dvěma hodinami otevřel.

Za prvé nechtěl jsem a za druhé jsem ani nemohl. Byl jsem vysílený od všeho toho pláče a navíc mě moje nohy vůbec neposlouchaly. Sotva jsem udělal krok už jsem byl na zemi.

Tohle se stalo včera. Ani jednou jsem nevylezl z postele. Okno bylo stále dokořán. V místnosti byla strašná zima, ale mě to bylo úplně někde.

Byl jsem unavený, protože jsem usnul až někdy k ránu a to jen díky tomu, že jsem byl vyčerpaný od pláče. Spal jsem necelé 3 hodiny.

Nechápal jsem sám sebe. Ještě před necelým měsícem bych dal všechno za to, abych Harryho omrzel a on mě pustil, ale teď?

Teď bych dal cokoli jen za náznak jeho přítomnosti, za jeho jediné slovo mířené na mě, za jeho jediný pohled na mě, za jeho jediný polibek na mé rty, za jeho jediné objetí. Bože proč mi tak hrozně moc chybí jeho přítomnost?

Kdybych aspoň věděl proč tohle všechno Harry udělal. Jenže já nemám vůbec tušení proč tohle všechno udělal. Nevzpomínám si, že bych mu něco udělal.

Nechápu jeho chování. V jednu dobu se mnou flirtuje, v té druhé mě objímá a neustále líbá moje rty no a v té třetí mě naprosto ignoruje, čímž naznačuje, že jsem mu úplně někde.

Ale zase kdybych ho omrzel pustil by mě no ne? Tak co tu ještě pořád dělám? A co když teď plujete zpět do Doncasteru? Kde tě pustí a ty už ho v životě neuvidíš? Ne, ne, ne, ne tohle se nesmí stát. Prostě nesmí.

" Harry on se kvůli tobě trápí. Co ti udělal?" Uslyšel jsem za dveřmi hlas Liama. Přestal jsem vzlykat a nastražil uši.

" To není tvoje věc" zavrčel Harold.

" Viděl jsi ho za poslední týden něco sníst? Já totiž ne. Viděl jsi ho za poslední dva dny? Já teda ne. Ničíš ho. Zamysli se prosím nad svým chováním, aby jsi toho pak nelitoval" uslyšel jsem smutný hlas Liama.

" Liame je to jeho život ať si s ním dělá co chce. Pokud chce umřít, tak ať umře" uslyšel jsem hlas Harolda. Tyhle slova se mi bolestivě zaryly do srdce, které se rozpadlo na milion malých kousíčků.

" Co se to s tebou jen stalo Harry? Kde je ten Harry, který byl posedlý malým roztomilým modrookým brunetem? Kde je ten Harry, který mu slíbil lásku na celý život? Kde je ten Harry, který mu slíbil, že ho nikdy neopustí?" Zeptal se Liam

" Tam už je dávno pryč a nikdy se nevrátí" zavrčel Harold.

Užijte si čtení ❤️.

Taky se vám tak líto Louiho?🥺

Máte nějaký nápad proč se Harry takhle chová?❤️