365 days [Larry Stylinson] (CZ) ✔︎

💚30.kapitola💙

" Myslím, že bude nejlepší, když......."

Harry
A je to tady. Teď mi řekne, že už mě nechce ani vidět a já budu nucen ho odvézt. Ne já ho nechci ztratit, ale budu muset. Nemohu ho tady držet proti jeho vůli.

" Co bude nejlepší Lou?" Zeptal jsem se nervózně. Nedělal jsem si žádné naděje, protože by mě to pak bolelo ještě víc, když by to nevyšlo.

" Bude nejlepší, když" Nadechl se a pokračoval " když si každý půjdeme vlastní cestou. Harry mám tě vážně hodně rád, ale my dav prostě spolu asi být nemáme" Zamumlal Louis a mě se do očí nahrnuly slzy. Nesnáším ty slané kapky.

" Lou, co to tu povídáš? Jak že spolu nejspíš nemáme být? My spolu musíme být. Patříme k sobě Lou." Zamumlal jsem zatímco mi po tvářích stékaly  ty zkurvené slané slzy, které tak moc nenávidím.

" Hazz kdyby jsme spolu měli být, tak by to mezi námi vypadalo jinak. Je tu hned několik věcí proč my dva spolu být nemáme" zašeptal Louis

" Jaké věci? Trápí tě moje minulost?? Já.... víš přeci, že jsem se změnil, že..... že bych ti nikdy neublížil. Víš to, že?" Zašeptal jsem

" Vím, že by jsi mi neublížil. Kdyby jo, tak by jsi to již dávno udělal. Nejde o tvou minulost. Ale.... prostě snažil se nás rozdělit Niall. A taky mi to málem vyšlo." Zamumlal Louis.

" Jo, ale jen málem Lou. Kdyby jsme spolu neměli být, tak by nás Niall rozdělil, ale on nás nerozdělil. Pořád jsme spolu zůstali" já ho nemůžu ztratit prostě nemůžu. Nepřežil bych to.

" Jo to sice jo Harry, ale přijdou další, co se nás budou pokoušet rozdělit a jednomu se to povede, tak proč čekat, že?" Zašeptal Lou a z ukápla mu slza.

" Ale Loui.... Vážně to chceš s námi vzdát. Tak lehce?? Louisi jo možná se jednou naše cesty rozdělí, což pochybuji, ale nemůžeme do té doby být šťastní?" Zeptal jsem se a zjistil že můj hlas pomalu selhává.

" Harry přiznej si to. Něco či někdo nás rozdělí to nepopřeš a proč si to trápení oddalovat a udělat někomu radost tím, že nás rozdělil? Tím že my dva trpíme?" Zamumlal Louis. I jeho hlas se trochu chvěl.

" Ale.... Loui-" začal jsem, ale byl jsem přerušen.

" Žádné ale Loui, Harry slíbil jsi mi, že až tě vyslechnu a já pokud stejně budu chtít domů, tak mě tam osobně dovezeš a teď když jsem si tě vyslechl a chci odjet, tak mě přemlouváš? Kde je tvoje slovo?" Zeptal se Louis překvapivě pevným hlasem.

" Fajn jak chceš, zbal si a sejdeme se nahoře. Máš na to hodinu" řekl jsem chladně a naštvaně bouchlo dveřmi od ložnice, když jsem mířil nahoru za Liamem a Zaynem.

Jakmile jsem za nimi došel, zhroutil jsem se jako hromádka karet. Z mých očí začaly téct slzy a já se rozplakal jako malé dítě.

Liam se Zaynem ke mě přiběhli a pomohli mi se posadit na židli, abych nemusel sedět na studené zemi. Plakal jsem něco málo kolem půl hodiny.

" Co se stalo??" Zeptal se opatrně Liam sedící naproti mě.

" On...on.. Louis ch-chce od-odjet" Zamumlal jsem přez vzlyky.

" Ale proč?" Zeptal se Zayn sedící vedle Liama.

" Já nwm. Řekl jsem mu celou svou minulost a......" Řekl jsem jim vše. Proč něco tajit? Jsou to moji nejlepší kamarádi.

" Ale vy dva máte být spolu!" Zamumlal Zayn a já se uchechtl.

" To říkej jemu né mě" Zamumlal jsem a opřel se čelem o stůl. Bože já nechci.

Užijte si čtení ❤️.

Jinak blížíme se ke konci ❤️