𝐓𝐑𝐔𝐄 𝐋𝐎𝐕𝐄 |𝐉.𝐉𝐊|

|6|

Pomalu se probouzím, ne že by mi svítili sluneční paprsky do obličeje. Venku pršelo a mě vzbudil záblesk světla. Takže je bouřka. Nemám ponětí kolik je, ale Alexie už není vedle mě. Hmátla jsem po mobilu vedle mé hlavy jenom abych se koukla, kolik je hodin. *Hm, jo... Je půl desáté* řekla jsem si v hlavě, položila mobil na mou hruď a promnula si oči. Sedla jsem si, čímž mi mobil spadl na stehna. Odložila jsem ho na kraj postele a postavila se. Pořádně jsem se protáhla a šla do rohu kde leží můj batůžek. Vytáhla jsem z něj mou mikinu a tepláky. Vyšla jsem z pokoje a přivřela za sebou dveře. Celkem pomalýma krokama jsem si to zamířila do kuchyně, kde byl Tae s Alexie. Zrovna si o něčem povídali, něvím o čem protože jsem od nich byla celkem daleko. "Dobré ráno moji drazí přátelé" řekla jsem s úsměvem. Znělo to jako bych byla nahypovaná, jako kdybych vypila 5 kafe. Oba se krátce zasmáli "dobré ráno" řekli oba najednou. Všimla jsem si že jí cereálie s mlékem "to tu je cereáliová párty? Jestli ano tak se ráda zapojím" řekla jsem nadšeně a kráčela jsem si to k nim. Alexie mi nasypala cereálie a poté nalila mlíko. Podala mi je a já hezky poděkovala. Opřela jsem se čelem zády o kuchyňskou linku vedle Alexie. "Takže jestli se kluci neprobudí do max desíti hodin, tak na ně vezmu megafon" "Vy tu máte megafon?" zeptala jsem se Taehyunga "No, ne no" "Škoda" odpověděla jsem mu. Nějakou chvíli jsme si povídali, dokud nepřišel do kuchyně Jimin společně s Jungkookem. Zapojili se do 'kruhu' a prohlíželi si nás udiveným pohledem. "Proč máe všichni cereálie?" zeptal se Jungkook rozespale. *Proč to bylo tak roz- ne! Na to zapomeň!*
Zamadávala jsem si v hlavě. "Pvotože jsou dobvé, dáte si?" řekl Tae s plnou pusou a nezapomenul se na konci věty usmát. "A co z toho budu mít?" než stihl Tae něco odpovědět, předběhla jsem ho "Dobré a svěží ráno" řekla jsem s úsměvem od ucha k uchu. Usmál se a šel ke mně. Stoupl si vedle mě a malinko otevřel pusu. Když jsem si uvědomila co tím myslí, začala jsem svoje cereálie od něj oddalovat. Na tváři se mu v tu chvíli vytratil úsměv a udělal roztomilé kukuč, že jsem nemohla odolat. Otočila jsem se směrem k němu, z misky plné mléka a cereálii jsem nabrala sousto a pomalu ho dávala do jeho úst. Bylo to velmi roztomilé, připadala jsem si jak maminka, když krmí malé miminko. Spokojeně jedl svoje cereálie s úsměvem.  Upřímně vypadal roztomile, jako kralíček. Když svoje spusto spolk řekl: "Dám si taky". Sama pro sebe jsem se usmála. Alexie vytáhla další misku, nasypala cereálie a nalila mlíko. Misku s cereáliemi podala Kookovi. Ten si stoupl vedle Taeho a byl spokojený. Když jsem svůj pohled přemístila na Taehyunga, nemohla jsem si všimnout jak se tlemí. "Čemu se tak směješ?" zeptala jsem se ho a pořádně se mu koukla do očí. "Ale nic" odpověděl a snažil se jezerním cereálii zakrýt úsměv. "Nemusíš lhát, bylo to roztomilé" řekla Alexie a já na ní pomalu otáčela hlavu. Měla jsem největší chuť jí zabít. Ona se jen na mě usmála a dál si mě nevšímala. "Ehm, radši se na nic nebudu ptát a ty cereálie si dám taky" řekl Jimin a šel si k Alexie pro cereálie. Nachystala mu je a následně i podala. Vzal si je od ní a šel si stoupnout vedle Jungkooka. Když si Jimin bral ty cereálie, všimla jsem si že se schválně dotkl Alexiiný ruky a jemně jí pohladil. Alexie se jenom stydlivě usmála a koukla do země. 'Aaaa, tady nám něco jiskří' řekla jsem si v hlavě a sama pro sebe se usmála.

~~~

Poté co jsme všichni dojedli naše cereálie, tak jsme se všichni přemístili do obýváků. Kde jsme se dívali na Coco... No co sice jsme starší teenageři, ale pořád máme rádi pohádky. Tentokrát jsem mohla děkovat bohu, že Jungkook není vedle mě. Jenom jsme se koukali a nic nevnímali, protože čemu by jste chtěli věnovat pozornost než pohádce, seriálu nebo filmu?

~~~

Když naše pohádka skončila, povídali jsme si protože nás nic jiného nenapadlo. "Co chcete dneska dělat?" zeptal se Tae. "Takže za my už plán měly, ale ven v tomhle počasí nikam nejdu. Takže mě napadá," zamyslela jsem se "vlastně nic, takže vymýšlíte vy" řekla jsem dala si ruce v bok a usmála jsem se. Musela jsem vypadat jak hyperaktivní tutista na cestě na horu mount Everest. Jungkook se na mě díval a usmíval se. *Budeš na mě furt koukat a já dělat jakoby nic?!* Musím přiznat, že mě to začíná znervózňovat. "Co se tak prostě flákat a koukat na filmy" řekla Alexie a pokrčila rameny. "Jo klidně, tím pádem teď jste vy jako holčičí tým vymysleli plán na odpoledne, my vymyslíme zase večer platí?" řekl Jimin a ušklebil se. Všichni souhlasili a přišlo na řadu vybírání filmů. "Pustíš tam prosím Avengers" řekl po chvíli vybírábí filmu Tae. "Tak dobře proč ne" odpověděla Alexie a pustila film. Když jsem sledovala s radostí film, ucítila jsem že si někdo vedle mé pravici sedá. Když jsem svou hlavu otočila doprava, myslela jsem si že mě trefí šlak. Jungkook...zase, těsně vedle mě. On dělal jakoby nic a sledoval film. Prostě jakoby mu vůbec nevadilo že si sedl těstě vedle mě, ale mě to vadí. Začínám se ho pomalu čím dál tím víc bát. A taky 'nenávidět'. Proto už jsem vůbec neřešila jaký výraz na mě udělá, prostě jsem si sedla tak metr od něj. Nic jinýho než jeho vražedný pohled jsem nemohla čekat. Když jsme navázali oční kontakt tak jsem se usmála, pokrčila rameny a dál sledovala Avengery.

~~~

Když skončili Avengers tak bylo milion nápadu na filmy. "A co pustit můj nejoblíbenější seriál Mentalista? Protože u toho můžeme strávit celé odpoledne" řekla jsem a koukla na ostatní. "Jo, Mentalista je dobrý seriál tak by mohl i kluky bavit a navíc, má to asi 8 sérií a v každé sérii je asi 28 dílů tak se rozhodně zabavíme". Sice jsme se koukali asi na třetí sérii ale to mi je fuk. Hlavní je že uvidím Patricka Janea. "Je to fešák" zašeptala jsem si sama pro sebe. U mého ucha jsem najednou ucítila teplý dech "Větší fešák než já?" zeptal se Jungkook a lišácky se usmál. "Hm... Jo" zašeptala jsem mu zpět a usmála se. "Tak za tohle vám vymyslíme něco lahodného" opět zašeptal a zase se ušklebil. Protočila jsem oči v sloup a sledovala mého seriál.

𝑻𝒐 𝒃𝒆 𝒄𝒐𝒏𝒕𝒊𝒏𝒖𝒆𝒅...
___________________________________

𝑶𝒎𝒍𝒐𝒖𝒗𝒂𝒎 𝒔𝒆 𝒛𝒂 𝒎𝒐𝒋𝒆 𝒄𝒉𝒚𝒃𝒚...