𝐓𝐑𝐔𝐄 𝐋𝐎𝐕𝐄 |𝐉.𝐉𝐊|

|7|

Nemohla jsem spustit oči z obrazovky televize, proč? Protože Patrick Jane! Neboli Simon Baker. Kdybych mohla být jak on, bylo by to hustý. Dostat se někomu do hlavy a číst mu myšlenky je náhodou super. Postupně jsme sledovali jeden díl za druhým. Ani jsem to už nepočítala protože jsem do toho až moc zabraná. Většinou jsem se nějaký ten případ snažila s nima vyřešit. A protože jsem žádný CBI ani FBI agent, tak jsem vždy dopadla neúspěšně. Bohužel. Neměla jsem pojem o čase tak jsem jen nakoukla z okna, stmívá se a už je skoro tma. *Počkat cože?! ONO UŽ SE STMÍVÁ* řekla jsem si v hlavě a malinko vykulila oči. "Hele kamarádi, nechci nic říkat ale ono už je skoro tma" všichni v ten moment odtrhli pohled od obrazovky na mě. Všimla jsem si jako první Alexiiny nechápavého pohledu "To jako fakt?" zeptala se a otočila se směrem k olnu aby viděla ven "hej a jo, tak seriálové odpoledne ukončíme, jdeme se najíst a pak plán kluků. Už teď se bojím" namítla vypla televizi a vstala z gauče. Pořádně se protáhla a nadechla se "ten seriál není tak špatný, je náhodou mega super" s těmihle slovy zmizela v kuchyni a já zůstala sama s klukama v obýváku. Neustále mě znervózňovalo to, jak Jungkook musí být furt blízko mě. Proto jsem taky vstala a šla do kuchyně, kde Alexie něco hledala v lednici. "Nic moc toho tady nemáme, buď si něco objednáme nebo" zarazila se a přemýšlela "nebo nevim"
"Takže aby bylo jasno, tak v tom dešti který pořád tam je. Já si dám opět cereálie nebo něco obyčejnýho" řekla jsem, opřela se čelem zády o linku a zkřížila ruce na prsou. "Jo, dobrá volba!" řekla a nato se hned uchechtla. "Pokud máš bílý jogurt tak ho prosím najdi, podej a já ti pak i poděkuju". Ironicky otráveně protočila oči a vytáhla z ledničky bílý jogurt který mi podala a já si ho vzala. Jogurt jsem si vzala z jejích rukou, předklonila jsem se a poděkovala. Z poličky mi vytáhla také misku a položila ji za mě, protože jsem stále byla opřená o linku. K lince jsem se otočila abych si mohla jídlo v klidu připravit. Nejsem žádná Super Elastička abych se natáhla a udělala si ty cereálie opačným směrem, než bych měla být. Do misky jsem si dala určité množství a pak si tam i nasypala určité množství cereálií. Chtěla jsem to zamíchat, ale ptoblém byl ten že já neměla čím to zamíchat. Ani jsem jí to neříkala a šla do šuplíku hledat lžičku, kterou jsem našla hned jak jsem otevřela první šuplík. Lehce jsem se usmála a vzala lžičku do mé pravé ruky. Se kterou jsem si šla zamíchat mou večeři. Nabrala jsem si první sousto cereálilí a bílýho jogurtu. Vložila jsem ho do pusy a pomalu si je vychutnávala. Překvapilo mě že Alexie si nic nedělala k jídlu. "Ty nic nebudeš jíst?" zeptala jsem se jí s plnou pusou cereálií. Ona se zpamatovala jako by se na něco zamyslela a já jí vyrušila. "J-jo jen jsem se nad něčím zamyslela"
"A o čem?" řekla jsem škádlivě a ona se na mě otráveně koukla.
"Fajn nechci aby jsem to v sobě dusila, slib mi že to klukům a už vůbec nikomu neřekneš"
"Já umím udržet tajemství"
"No víš... přemýšlela jsem nad tím jestli něco cítim k-" zarazila se a já zahlídla jak jí rudnou tváře. "No... jestli něco necítím k J-Jiminovi" pošeptala a zakryla si stydlivě obličej do dlaní. "A jak je to možné?" zeptala jsem se jí zvědavě a taky potichu protože nechci aby nás kluci slyšeli. "Já jsem ho nikdy neměla ráda, ale od té doby co jsme si museli dát malinkou pusinku. Tak se ve mě objevilo něco co jsem ještě nezažila. A taky dneska ráno když jsem mu podávala cereálie tak nenápadně pohladil mou... ruku" řekla s lehkým úsměvem a šla si chystat taky cereálie. "Tak ten jde asi taky tak zhurta jako Jungkook na mě" nad tím co jsem řekla jsem pokrčila rameny a dál si vychutnávala cereálie. "Ne to ne, třeba mě jenom škádlí abych mu na to skočila" řekla zklamaně a já se málem udusila cereáliema které jsem měla v puse. "To nemůžeš vědět, hele" řekla jsem jí a dala jí jednu ruku na rameno abych přilákala její pozornost "pokusím se to nenápadně zjistit, slibuju že tě neprozradím" ona se na mě usmála a obejmula mě. "Ani nevíš co bych bez tebe dělala, jsi úžásná Y/n a nechci tě ztratit. Záleží mi na tobě a to hodně" řekla a stiskla mě v objetí. Já si cereálie odložila na linku, abych jí taky mohla pořádně objemout. Stejně jako ona mě tak jsem jí taky stiskla v objetí. Jen tak jsme tam stáli v objetí, když vtom nás vyrušilo zakašlání které se ozvalo za náma. Odtáhli jsme se abysme zjistili kdo nás vyrušil. Kdo jiný by to byl než kluci. "Jestli jste ptobírali něco důležitého tak my zas-" začal mluvit Jimin a dával náznak že zmizí, ale já ho přerušila "ne v pohodě, pokud máte hlad tak bychom spíš měli zmizet my" "ne v pohodě, můžete tady zůstat, kdyby jste překáželi tak vás prostě odneseme" řekl Jungkook s úšklebkem na tváři. Já jsem na něj koukla vražedným pohledem. "Jakým způsobem?!" řekla jsem ironicky naštvaně. Když chtěl něco říct jenom zatřasl hlavou. "Názorný příklad" řekl a zamířil ke mně. Než jsem stihla cokoliv namítnout tak se dřepl si tak, že jeho ramena byli na úrovni mého pasu a následně mě chytl za zadní čast nohou. Tím pádem jsem mu visela na jeho rameni. "Děláš si prdel?!" "Upřímná odpověď, ne" jakmile to dořekl položil mě opět na zem. Měla jsem chuť vzít lopatu a dát mu flákanec, ale na to jsem až moc hodná a on je na to moc roztomilý. *Ehm, ehm... Doufám že mi nehrabe z toho rána jak jsem ho 'krmila'. Protože jestli jo tak se tou lopatou spíš já sama přetáhnu*. "Cereálie... zase?" zeptal se Tae a udiveně si nás prohlídl od hlavy až k patě. "Jo protože jsou dobrý." řekla jsem a natáhla se pro svoje cereálie které furt leželi na lince a zase si je dál vychutnávala. "Dobrá volba, taky si je rád opět dám" usmál se začal si připravovat svoje jídlo. "Dáte si taky?" zeptal se Taehyung kluků přičemž se na ně koukl. Oba jen kývli na spuhlas že ano. Nakonec jsme všichni zase jedli cereálie stejně jako ráno.

~~~

Sedíme na gauči a mezi námi ticho "tak něco vymyslete, teď máte plán vy" pobídla jsem je protože jsem se už nudila. "Tak fajn. Kluci" odpovědět Taehyung a hned na to dal náznak aby si k němu kluci přisedli.

~~~

Pov Jungkook
"Takže co vymyslíme" pošeptal Jimin, já a Tae jsme nad tím pokrčeli rameny. Koutkem oka jsem se nenápadně koukl na Y/n a vzpomněl si co jsem řekl odpoledne. Vymyslet nějakou perličku. I tak jsem z ní pomalu nestustil oči, dokud mě něco nenapadlo. "Mám nápad, můžeme dát flašku ale bude to na pusy. Třu budou na tvář a čtvrtá bude pusu na pusu" jakmile jsem jim svůj nápad zdělil, rozzářili se jak sluníčka na hnoji a nastavili ruku na náznak placáka, které jsem s radostí přijmul. *Těš se Y/n...*

𝑻𝒐 𝒃𝒆 𝒄𝒐𝒏𝒕𝒊𝒏𝒖𝒆𝒅...
___________________________________
𝑶𝒎𝒍𝒐𝒖𝒗𝒂́𝒎 𝒔𝒆 𝒛𝒂 𝒎𝒐𝒋𝒆 𝒄𝒉𝒚𝒃𝒚...