𝐓𝐑𝐔𝐄 𝐋𝐎𝐕𝐄 |𝐉.𝐉𝐊|

|14|

Kávu jsem už měla dopitou a dopíjela jsem už jen svou vodu. Jungkook dopíjel zase své kafe. Ani jsem nečekala že na jedno kafe tu budeme sedět necelou hodinu, ale bylo to náhodou fajn. Přišel k nám pán, aby odnesl prázdný hrnek od mého latte. Mezitím co to bral, tak mu Jungkook řekl: "Zaplatíme, dohromady a kartou" Pán jen přikývl a na chvilku odešel.  Já jsem svou kabelku měla už na klíně, protože jsem si chtěla vytáhnout peněženku. Místo toho jsem se v té pozici zasekla a dívala se na Jungkooka překvapeným výrazem. Pán se vrátil se s účtem a terminálem v ruce. "Poprosím 24 000 wonu." Jungkook na to přiložil kartu a tím to zaplatil. "Děkuju, přeji hezký zbytek dne." a odešel. Tuhle celou situaci jsem sledovala celá zaseklá, Jungkook se mnou navázal oční kontakt a mezitím si dopil svou kávu. "Co?" zeptal se po chvíli. "T-to si nemusel, dám ti pak aspoň polov-" "Nic mi nedávej, to byla maličkost."

'Maličkost?! Takže on si myslí, že když tady zaplatí přes 20 000 wonu, že mu pak nic nebudu dávat? Já ti ty peníze nacpu i klidně do někam aby sis je vzal.'

Chtěla jsem namítat, ale on mě zastavil svým hrubým hlasem, po kterém jsem bála i dýchat: "Nic mi nedávej, jinak to dopadne hůř než jen tím naplácaním, kterým jsem ti vyhrožoval ráno." Sklopila jsem pohled na můj klín. Uslyšela jsem jeho uchechtutí. "Bát se mě nemusíš, stejně ti nic neudělám dokud nebudu mít tvoje svolení." To mě trochu zaskočilo, musela jsem se ho na oplátku zeptat: "A ten víkend?" Dopila jsem svou vodu a sledovala co udělá, na tváři se mu objevil úšklebek. "Dělal jsem snad něco, co by ublížilo tvojí prdelce?" "N-ne" odpověděla jsem koktavě. "No vidíš, tak jdeme." Postavil se počkal na mě až udělám to stejný. Také jsem se postavila a přešla k němu, vydali jsme se směrem k skleněnému zábradlí, abychom nepřekáželi. "Co máš teď v plánu dělat?" zeptal se mě. "Asi se různě koukat po obchodech, nic extra nepotřebuju."
"Tak to mám nápad na jeden obchod,"
"Do sexshopu nejdeme."
"Škoda, tak někam jinam,"
"Vím kam."
Chytla jsem ho za ruku a vedla k eskalátorům, které vedly o patro výš. Když jsme byli na eskalátorech, uvědomila jsem si že držím pořád jeho ruku. Tu mou svíral taky, otočila jsem se na něho celým tělem. Naše oči si k sobě našly cestu, byl tak blízko u mého obličeje, mé srdce začalo rychle bít a můj dech se výrazně zrychlil. Jen jsme tam stáli a koukali jeden druhému do očí, mý motýlci v bříše zase začali plašit. Poznala jsem že jsme u konce tak jsem jen rychle řekla: "U-už jsme tady," odvrátila jsem pohled a ruku, kterou mi stále svíral, jsem pustila. Zavedla jsem ho do obchodu kde nakupuju celkem často. V obchodě jsme se rozešli, já si to zamířila ke spodnímu prádlu, kde jsem si hned vyhlídla krásné, krajkované, červené tanga, které ladily k podprsence hned nad nimi. Našla jsem svou velikost a ještě se porozhlédla kolem jestli ještě něco nenajdu. Nic jinýho jsem tam už nechtěla. Vydala jsem se najít Jungkooka, to mi moc dlouho netrvalo.
"Jdu si to zkusit," on se na mě otočil a prohlédl si, co si chci zkusit. "Tak dobře, počkám na tebe před kabinkama." Rozešel se se mnou ke kabinkám kde jsem do nějaké zalezla.

Po nějaké době jsem z kabinky vylezla. Jungkook si ulévně oddychl. "Co ti tam tak dlouho trvalo?" zeptal se mě utrápeně. "Je to spodní prádlo, to nějakou dobu trvá než se převleču a pak nějakou dobu přemýšlím, jestli si to vzít nebo ne." Zámířila jsem si to rovnou k pokladně, ale ještě předtím jsem se zeptala Jungkooka: "Ty nic nechceš?"
"Ne, mám toho doma spoustu,"
"Nápodobně."

Pak už jsme se jen různě poflakovali po různých obchodech a užili si dost srandy. Teď sedíme na jedné z laviček v obchoďáku a popíjíme studenou limonádu. Mezi náma panuje ticho, ale kolem nás hluk mluvících lidí. "Děkuju" řekla jsem zničeho nic. "Já taky, užil jsem si to" odpověděl a na tváři mu visel úsměv, takový ten sladký. To mě donutilo se taky usmát, zase jsem cítila jak mi hoří tváře.

'Jeho to fakt baví mi to furt dělat.'

Sklopila jsem zrak na můj klín i když jsem věděla, že mi to nijak nepomůže. Zorným polem jsem si všimla, jak se ke mě přisunul blíž a cítila jeho ruku na mé bradě, mou hlavu zvedl tak, že jsme navázali oční kontakt. "Jsi fakt roztomilá když se červenáš." pronesl po chvíli. Moje srdce mi bilo jako o závod a moji motýlci se opět ozvali. Odtáhl se ode mě a koukl se na mobil. "Je sedm hodin, bude tě někdo vyzvedávat nebo pojedeš busem?" zeptal se mě. Sama jsem na to nedokázala odpovědět, protože jsem to nevěděla. Mykla jsem rameny na náznak že nevím. "Zavolám bráchovi, v tuhle hodinu už toho moc asi nepojede." Zvedla jsem se i se zbytkem limonády a šla v východu obchoďáku. Mezitím jsem si stihla vytáhnout mobil z kabelky, vytočit bráchu a i to, že venku opět prší. "Jak nečekané" zašeptala jsem si sama pro sebe. Jungkook šel celou dobu po mém boku. Vytičila jsem mého bratra, který to zvedl nečekaně až moc rychle.

"Čekal jsem že mi zavoláš zrovna teď"
Ozvalo se z mobilu.
"Přijedeš pro mě?"
"Ne, nechám tě tam"
"Velice vtipné a mám malou prosbu"
"Povídej"
"Mohli bychom odvézt Jungkooka domu"
S touhle větou jsem se na něj podívala a vychutnávala si jeho vražedný výraz.
"Určitě, bez problému, už jsem na cestě tak tam buďte"
A s tímhle to típl.
Pořád jsem měla pohled upřený na jeho výraz, který mě vraždil. "To bylo za co?" řekl hrubým hlasem, nelíbí se mu to. "To je za tu kávu" odpověděla jsem a provokativně se usmála. Když už jsem se chtěla rozejít k hlavním dveřím, tak mě najednou chytl za paži a přitáhl k sobě. Pomalu jsem svůj pohled zvedla, abych mu viděla do tváře. Tentokrát jeho výraz nevypadal tak naštvaně. "Já se o to neprosil, ale děkuju"
Jen jsem si odfrkla "v tomhle," ukázala jsem směrem ven "bych tě ani nikam nepustila." On se jen usmál a řekl: "Je roztomilé, že o mě máš takovou starost."
Naše těla byla u sebe a naše obličeje taktéž blízko u sebe. Jeho pramínky vlasů mu padaly do obličeje. Tak jsem mu ty vlasy prohlábla za něj.

POV Jungkook
Nebudu lhát, ale to co teď udělala mě zaskočilo, ale zároveň mi to zahřalo u srdíčka.
'Nejspíš mi to bude nějakým způsobem vracet...'
"Za chvíli tu bude" snažila se řict v klidu, ale poznal jsem že byla rozpačitá. Odtáhla se ode mě a vyrazila opět k hlavním dveřím. Sám pro sebe jsem se usmál a následoval ji.
Chvíli jsme čekali venku dokud nepřijel Yoongi. I s odporem jsem nastoupil do auta. Y/n si sedla vedle mě na zadní sedadla, což mě dost překvapilo. "Kam tě mám zavést?" zeptal se mě po chvilce ticha. "Já tě navedu" odpověděl jsem a začal ho směřovat.

"Tady mi zastav." S tím auto začalo brzdit, počkal jsem až zabrzdí úplně a začal jsem pomalu vystupovat. "Děkuju za odvoz." "Hele, za málo"
"Uvidíme se zítra" řekla mi Y/n a zamávala mi. Já jí zamával nazpátek a zavřel dveře. Auto po chvíli odjelo. Já se vydal směrem k mému bytu. Ano, bydlím sám. Vešel jsem do mého bytu a zul si hned boty. "Taková úleva" oddechl jsem si a sundal si triko, které jsem hodil na postel. Šel jsem do kuchyně se záměrem si něco dát k jídlu. Když vtom jsem uslyšel divné šustění v mé přední kapse. Dal jsem tam ruku a ucítil papír, který jaem vytáhl. Wony, přesně 12 000. Povzdychl jsem si a peníze hodil na linku. "Já tu holku zítra normálně zabiju"
__________________________________

To be continued...

Tak jsem zpět :D Asi po... více jak 4 měsících :,). Měla jsem JPZ tak jsem byla v nervech :(. Ale už je mám za sebou💁‍♀️