𝐓𝐑𝐔𝐄 𝐋𝐎𝐕𝐄 |𝐉.𝐉𝐊|

|11|

Na hodině matematiky jsem si hodně psala poznámky do sešitu, protože mi tenhle předmět nikdy nešel. Opisovala jsem příklady a snažila se je počítat. Nikdy mi to moc nešlo. Těšila jsem se až konečně zazvoní, ale měla jsem pocit, jako kdyby čas šel spíš pozpátku. Utíkalo to strašně pomalu. Učitelka koukla na hodinky které měla na ruce. "Za chvíli nám zazvoní, na zítřek si vypracujete úkol na straně 84 cvičení 5. Je to učivo dnešní hodiny." Zazvonilo učitelka se rozloučila a odešla. *Yoongi! Musím mu jí říct že jsem po škole* vzpomněla jsem si rázem. Rychle jsem vstala ze židle a chtěla se vydat o patro výš k třeťákům. Těsně před dveřma mě zastavil Jungkook tím, že mě chytl za zápěstí. "Kam jdeš?" zeptal se. "Musím za bráchou mu říct že jsem po škole, hned se vrátím" vyklopila jsem ze sebe. "Dobře" usmál se a pustil mi zápěstí. Vyběhla jsem schody nahoru o patro výš a běžela k Yoongiho třídě. Opřela jsem se ulo futra a hned ho zahlédla jak se baví s Hoseokem. "Yoongi!" zařvala jsem na ně. Jakmile se na mě koukl tak jsem jsem náznakově ukázala, ať jde ke mě.  Zavrtěl hlavou na náznak že se a teď ukázal on na mě abych k němu šla. Protočila jsem oči v sloup a vydala se k jeho lavici. O lavici jsem se opřela rukama a čekala až něco řekne. "Tak co tentokrát po mně chceš?" zeptal se mě otráveně. "Nic, jsem po škole," rychle se jeho výraz změnil v naštvaný "A z jakého důvodu?" už zněl naštvaně, ale i tak jsem věděla že mě pochopí protože toho učitele má taky na zeměpis. "Náš milovaný zeměpisář" "Jo tak to chápu. Na ten nákup ale pak dojdeš" ukazál ukazováček na znamení varování a usmál se. "Co když bude pršet i po konci hodiny?" zmateně se na mě koukl a jeho pohled směřoval směrem k oknu. Na to se jen krátce zasmál "No vidíš, to jsem ani nepostřehl" "Co jsi nepostřehl?" zeptal se Hoseok který se tam objevil. "To že prší." Hoseok se také koukl z okna a objevil se mu na tváři stejně překvapený, jako měl Yoongi. "A já si zase myslel že tvoje sestra je Jihyo,"
"Jak sis mohl splíst Jihyo s Y/n?"
"Já ani nevim."
Jejich konverzaci jsem přerušila: "Musím jít tak se uvidíme po škole." Jen jsem se otočila a vyšla ze třídy. Seběhla jsem schody do nižšího patra ale než jsem stihla dojít do třídy, tak mě někdo chytl za loket, přirazil ke zdi a ruce si dal vedle mé hlavy. I když měl oči zakrytými vlasy, poznala jsem že je to Max. "Co chceš?" zeptala jsem se otráveně. "Vím rozhodně že je na to pozdě ale... chci tě zpátky" řekl vážně. "Ale já se k tobě nevrátím, podvedl si mě a navíc, nemáš být ve vyšším patře?" dávala jsem mu jasně najevo, že s ním mluvit moc nechci, ale on jako by mu to bylo jedno. "Notak~ Aspoň ještě jednu šanci" snažil se mi sáhnout na bok, ale já mu ruku odstrčila. "Ne a nesahej na mě." "Ale copak kočička vytáhla drápky~" řekl provokativně. "Pusť mě." "Říkám ti, jestli nebudeš znova moje, tak nedovolím aby tě měl někdo jiný."
"Když ti očividně šanci dát nechce smiř se s tím, že ti jí prostě nedá." ozval se za Maxem povědomí hlas. Byl to Jungkook, ten se objevuje vždy ve správnou chvíli, myslím že od teď je to můj strážný anděl. Max se zasmál a otočil se celým tělem na něj a já měla možnost jít aspoň trochu mimo. "Ty jsi Jungkook ne?" optal se Max Jungkooka. "Ano jsem, očividně mě už znáš." "My to tu ještě nemáme vyřešený, tak vypadni." ukázal mu náznak ať jde pryč. "Řekla ať ji pustíš a ty jsi neposlech, nelíbilo se jí to a ještě to zopakovala a ty jsi pořád neuposlechl, tak jsem zasáhl." namítl Jungkook v klidu s rukama s kapsách. Max nic neřekl, jen koukal. Jungkook mě vzal něžně za ruku a odvedl do třídy. "Kretén" řekl si sám pro sebe, ale já to slyšela. "Děkuju." Věnoval mi usměv a trochu mi rozcuchal vlasy. Na to jsem se krátce zasmála, upravila si vlasy a šla si připravit na hodinu.

~~~

Mezitím co všichni odcházeli, tak my museli zůstat ještě jednu hodinu. Zatvářila jsem se smutně "Nesnáším zeměpisáře." "Hej," přišel k nám Jimin "Sedneme si všichni společně?" s Alexie jsme přikývli na souhlas. Jakmile jsme odsouhlasily, šly jsme společně s Jiminem za klukama. "Já si sednu tady." řekla jsem a sedla si do poslední lavice. "Já si sednu vedle tebe." posadil se vedle mě Jungkook napravo. Alexie a Jimin si sedli společně a Tae si sedl před ně. Vypadal že mu nevadí že sedí sám, ale i tak mi ho bylo celkem líto. Zvonek zazvonil a do třídy přišel nějaký učitel, kterého jsme ještě na žádný předmět neměli. "Nemusíte se stavit, seďte" řekl a my poslechli. "Dělejte si co chcete ale hlavně ať tu není bordel, i když vás je jen pět. Proč jste vlastně po škole?" optal se nás. "Nejlepší zeměpisář na škole." odpověděl Jimin. "Jo to je ten páprda, no nic nebudu rušit." Ucítila jsem na sobě pohled, tušila jsem kdo na mě kouká a tak jsem se přesvědčil. Otočila jsem hlavu doprava a byla to pravda, koukal na mě. Doslova mě propaloval, v jeho očích jsem zjistila, že něco chce. "Takže co po tobě chtěl?" vypadlo z něj. "Nic důležitého." uchechtl se a jednou rukou si mě společně i s židlí přitáhl blíž. "Jo, takže je normální že tě takhle jen tak přitiskne na zeď a snaží se tě osahávat, i když to nechceš?" sklopila jsem pohled do země. Na mé bradě jsem najednou ucítila dotek, Junkookovi ruky. Donutil mě se mu kouknout do očí. Už jen při pohledu se mi najednou udělaly motýli v břiše. Ale jak? Možná jsem se vážně zamilovala... V jeho očích jsem poznala jistotu, že mu můžu věřit, ruku z mé brady pomalu dával pryč. "Chtěl po mně abych se k němu vrátila, ale to nikdy neudělám." "Potom co ti udělal?" koukla jsem se na Jungkooka nechápavě. "Ty víš co se mezi námi stalo?" zeptala jsem se ho překvapeně. Kývl na souhlas. "Tak mluv."
"Podvedl tě se Sophií, to je ten důvod proč si byla pak celkem smutná a bez energie."
"To je ten důvod proč už nechci mít u lidí 99,9% víru, musím jí mít na 100%." koutky úst mu cukly do lehkého usměvu. "Na kolik % to máš u mě?" Zamyslela jsem se, až jsem našla správnou odpověď. "Ty máš tak přibližně 30%." "Takže u mě víru aspoň trochu máš?" usmála jsem se a kývla na souhlas. "Zbývá nám asi 20 minut, nechám tě relaxovat."
"No dobře."

~~~

Po chvíli 'relaxování' jsem se zamyslela nad tím jak to teď s Jungkookem máme.  Za ten víkend si myslím že jsme se zblížili, nejen s Jungkookem, ale i Jiminem a Taehyungem. Nakonec jsem usoudila že to tak je. Vytáhla jsem na chvíli mobil z tašky, aby jsem se koukla kolik je hodin. Hodiny ukazovali, že má za deset minut zvonit. "Jungkooku?" oslovila jsem chlapce sedícího vedle mě. Ten se jen na mě koukl. "Co mám dělat když se nudím?" zeptala jsem se ho. "Můžeš jít spát stejně jako já" dal si ruce na lavici a na ně si položil hlavu. "Ale já nejsem unavená," "Tak ty oči jen zavři a relaxuj." "Teď jsem relaxovala 10 minut." "Tak si zapni hudbu a relaxuj." To co řekl mě vůbec nenapadlo. Vytáhla jsem sluchátka z tašky, zapojila je do mobilu a pustila muziku. Dala jsem si jen jedno sluchátko a to do pravého ucha. Udělala jsem stejnou polohu jako Jungkook, ale já měla otočenou hlavu na něj a on na mě. Měl už zavřené oči, a já místo toho abych je zavřela tak jsem na něj koukala. Takhle jsem na něj nějakou dobu koukala dokud nepronesl: "Ale já neřekl abys na mě tak koukala." zamumlal i přesto že měl pořád zavřené oči. Po chvíli je ale otevřel a já je zase rychle zavřela. Jen jsem slyšela jak se tiše zasmál. Najednou jsem ucítila jak se můj drát od sluchátek pohl, ikdyž jsem byla pořád v jedný pozici a ani se nehla. Otevřela jsem oči abych zjistila co se to děje. Jungkook posouval můj mobil mezi nás a zapl ho, asi aby si zjistil kolik je hodin. "Máš tam zprávu" řekl po chvíli. Vypla jsem hudbu a vzala si mobil do ruky, byl to Yoongi. Zprávu jsem si začala číst.

Big Brother Yoongi:
Já si vlastně uvědomil že končíme ve stejnou hodinu, tak půjdeme na nákup společně😁

Na tuto zprávu jsem mu jen odepsala:

Y/n:
Nemáš ty náhodou hodinu?

Odpověď na mou zprávu se dostavila rychle:

Big Brother Yoongi:
Máme hodného učitele kterému je doslova u p*dele že jsme na mobilu🥰

Nad tím jsem jen protočila oči v sloup a hned rázem zazvonilo. Rychle jsem si uklidila sluchátka a mobil do tašky a vyšla ze třídy, abych se přezula. Šla jsem ke skřínce, vyměnila si boty a vyrazila k jídelně.

Jídelná byla vcelku plná, ale jelikož jsem měla hlad tak jsem si do fronty stoupla a to i přesto že nás čtvrťáci předbíhali. Najednou se u mě objevila Alexie, "Čau" "Čus" pozdravila jsem jí nazpátek. "Tak co jste na hodině dělali? S Jiminem~" hodila na mě vražedný pohled. "Povídali jsme si a při tom povídání mi lichotil." "Roztomilé."
Když jsem byli u okénka nabrali jsme si jídlo a šli si někam sednout. Zahlídli jsem kluky společně s Hoseokem a Yoongim. Alexie si okamžitě zabrala místo vedle Taeho. Stůl byl pouze pro šest lidí a ten už byl obsazen, Jiminem, Taehyungem, Alexie, Yoongim, Hoseokem a Jungkookem který neměl ani před sebou ten tác s jídlem. "Hej a co jako já!?" "Můžeš si jít sedmout na druhou stranu jídelny kde nikdo není." řekl a usmál se na mě Yoongi. "Nechceš ty náhodou odejít když to jídlo tady ani nemáš?" řekla jsem na Jungkooka který byl zahleděn do obrazovky mobilu. Jen se pousmál a řekl: "Tak si ten tác tady polož." "A abys mi to pak snědl? Ne díky." "Věř mi, polož ho." Udělala jsem co řekl, dala jsem si svůj tác před něj a pak tak stála jak sloup. "No a co t-" nestihla jsem to doříct a on si mě stáhl do klína. Všech pět pohledů se na nás upřelo. Chtěla jsem se na místě propadnout hanbou. Když jsem se pokoušela vstát nepustil mě. "Chceš jíst v části opuštěné jídelny nebo tady." jelikož jsem chtěla být v kolektivu tak jsem zůstala. Všichni svůj zrak pomalu ale s šokem v tváři přesunuli opět na tác před nimi. Dokonce i pár studentů sedících u jiných stolů na nás koukali, ale jakmile jsem se na ně koukla tak pohled odvrátili. Vzala jsem do rukou hůlky a začala jíst.

__________________________________

𝑂𝑚𝑙𝑜𝑢𝑣𝑎𝑚 𝑠𝑒 𝑧𝑎 𝑚𝑜𝑗𝑒 𝑐ℎ𝑦𝑏𝑦

+ Chci poděkovat moc těm co moji ff čtou. Jsem vám za to velmi vděčná a doufám, že se vám líbí i když mě to příjde velmi cringe <3