Living with MGCN b. [FF]

7

Po skončení přednášek jsme se podle dohody sešly na místě před školou a společně jsme se tedy vydaly do nějaké restaurace na jídlo.

Mekáč.

V McDonald's jsme si daly pokec. O dárcích k Vánocům a podobně. Já už nějaké dárky měla, díky bohu, nakoupené...vánoční nákupy jsou moje noční můra - nikdy nevím, co komu dát.

Když jsem nad tím tak přemýšlela, tak to nebylo špatné řešit už teď na začátku podzimu...se ani nenadám a budou tu...čas utíká tak rychle.

Odpoledne mi dokonce zavolala mamka, aby se optala jak se mám, co škola apod. Taky povídala, jak mluvila s mamkou Mii a zeptala se mě, jestli pojedu taky domů. Jelikož jsme nad tím díky Mie začala přemýšlet, odpověděla jsem, že ano. Přeci jen jsem tu teď pořád a doma u nich nejsem...tak aspoň na ty svátky.

Po těch dvou měsících mi rodina začínala celkem chybět, takže jsem byla ráda za hovor jednou týdně...ať už jen telefonicky nebo s videem.

,,Nějaký novinky?"zajímalo Miu. Uchechtla jsem se její zvědavosti:

,,Sestřenka Teresa čeká malý."

,,Ooh, a to Antonio říkal, že tak brzo rodinu nechce."

Mia se začala smát nad tím, jak jeden z našich starších přátel plánoval rodinu po třicítce a už čeká s přítelkyní dítě ve 25. Život je plný překvapení.

,,Tak to ho budu muset navštívit a připomenout mu to."

Zakroutila jsem nad ní jen hlavou.