Living with MGCN b. [FF]

9

Na Vánoce se sešla celá rodina a taky to teda byl chaos. Zmatek, blázinec.

Mě očekával výslech o životě za velkou louží. O škole a tak podobně. Hlavně ze strany babiček, ty samozřejmě vyslýchali všechny.

Jídla bylo opravdu hodně a nuda nebyla žádná.

Mia se podle všeho se svou rodinou nenudila taky, jelikož se ozvala snad jednou a pak už vůbec.

Zavazadla ve svém pokoji jsem nechala nevybalená, protože jsem se na Nový rok měla vracet zpět a nemělo by to cenu.

Jen jsem sem tam něco vytáhla, včetně dárků samozřejmě. Celou dobu jsem jen doufala, že se budou líbit, jelikož ve vybírání jsem nikdy dobrá nebyla.

Když jsme si všichni rozbalování dárky, spadl mi kámen ze srdce. Očividně jsem nikoho minimálně nezklamala.

Byla jsem ráda, když dárky, které jsme dostala, byli malé velikosti, protože jinak bych se s nimi tak daleko tahat opravdu nechtěla.

Nějaký ten řetízek a podobně.

Všechno bylo fajn, dokud se mamka nezačala tvářit na míru sklesle. Asi jsem ji v době mé nepřítomnosti hodně chyběla. Popravdě řečeno, mně ale stačilo si sem tam v týdnu zavolat nebo napsat.

Přisedla jsem si k ní a obejmula ji. Chvíli jsme tak seděly, dokud se neuklidnila. ,,Doufám, že ti tam nikdo nedělá zle."

,,To bych ti asi už dávno sdělila, ne?" zasmála jsem se.

Zdálo se, že je vše zas v pohodě.