Ice Blue Eyes - ledově modré oči

kapitola 5 - Nové slovo

Druhou hodinu jsem měla Debatu. Doufala jsem, že dopadne, alespoň zpola tak dobře, jako kreslení. Jenže z mého nového talentu jsem byla tak vykolejená, že jsem seděla radši s těmi ostýchavějšími mezi mnoha velkými polštáři kolem podia a nechala mluvit ostatní, kteří si kecání před celou skupinou u debatních stolků vyloženě užívali. Teda kdyby je Astrid vždycky neporazila. V kecání je nepřemožitelná. Ta by ukecala i vraždu. A kdyby ne, tak člověka okouzlí svým šarmem, až zapomene, co to vlastně chtěl. A protože je debata nejčastějším talentem, a tedy i jedinou disciplínou, ve které se soutěží, je Astrid předsedkyní třídy.

Když hodina skončila, byla jsem ráda, že se pro dnešek vyhnula jejím ostrým slovům. Jenže takové štěstí jsem, bohužel, neměla. Než jsem se stačila ztratit, její parta mi zastoupila cestu a ona zas spustila:

„Hej Tiff. Kam spěcháš?“ usmála se, jako bychom byly dlouholeté kamarádky „Dlouho mi vrtalo hlavou, jak se taková nicka, jako ty, mohla dostat na PTAV.“

(dobře po slově nicka už to moc jako kamarádka nezní)

 „Nedalo mi to spát a tak jsem zavolala tatínkovi. To co jsem se dozvěděla mě velice rozermoutilo. „

(rozermoutilo jako fakt? Promiňte, že do toho pořád skáču, ale ona je fakt herečka.)

„Naší milované škole dochází peníze. Všechny totiž jdou na dotace malotřídkám v nějaké díře. Proto PTAV vybrala pár „dostatečně“ talentovaných a vzala je sem na prázky . Ale neboj se.  Na podzim budeš zas v tom tvém zapadákově.“ zasmála se a čekala, co já na to. Všichni čekali. I kluk s modrýma. Měla jsem to popřít. Jenže jak? Když vše byla pravda. Po tvářích mi pomalu začali stékat slzy. A já si po výtvarce naivně myslela, že by to mohlo být dobré. Že bych mohla zapadnout.

Když Astrid viděla, jak jsem v koncích, naposled se mi vysmála do obličeje a odešla.

Ale slova, co pak řekla svým přátelům, se mi vryla hluboko do paměti:

„Moc si na ni nezvykejte. Lidi jako oka jsou hodně snadno postradatelní.“