Ice Blue Eyes - ledově modré oči

kapitola 3 - Nové úskalí

Ačkoli jsem večer neuměla usnout, ráno jsem se probudila hned s východem slunce krásně odpočatá. Bylo příliš brzo, abych už šla do školy. Měla jsem spoustu času prohlédnout si pokoj, vybalit si kufr, který mi zdřejmě včera někdo donesl do pokoje, a ještě zajít do školního bazénu. Pokoj nebyl o moc větší, než ten co jsem měla doma a byl vybaven jen základním nábytkem. Vestavěná skříň, psací stůl, zrcadlo, dvě pohodlná křesílka a postel. Přesto jsem se tu cítila dobře. Ve skříni jsem našla 3 typy školní uniformy na letní počasí, které se daly mezi sebou skvěle kombinovat. V pokoji byly dveře do samostatné koupelny se sprchovým koutem i vanou. Takový luxus jsme si doma nemohli dovolit. Nemohla jsem se ale dočkat na bazén, tak jsem na sebe rychle hodila plavky, školní uniformu a do ruky tablet. Nebylo potřeba se vracet. Cestou mě úplně dotalo, jak snadné je dostat se do prostor určených jen pro studenty. Stačilo nad zámkem přejet náramkem a ten se podle potřeby zamknul nebo odemknul.

Voda v bazénu byla tak průzračná, že jsem si ani nedala věci do šatny, jen jse sebe shodila uniformu a skočila do bazénu. Párkrát jsem přeplaval délku, když jsem z dívčích šaten uslyšela hlas:

„Vidíte, takhle má vypadat štíhlá postava. Celé prázdniny jsem na ni pracovala. Taky byste se sebou měly něco dělat. Nechci nic říkat, ale v plavkách je všechno to sádlo vidět."

Astrid O'Miniová, ta se určitě pokusí o nějaký krutý žert. Musím vypadnout. A to rychle. Okamžitě jsem popadla své věci, a protože vchodem přes šatny jsem jít nemohla, snažila jsem vymystet jiný unikový plán. Nad bazénem je myslím bufet, takže se tam můžu prozatím schovat a možná tam bude i druhý východ. Vyběhla jsem po schodech do bufetu. Stihla jsem to tak, tak. Když jsem si sedla k jednomu stolu na balkoně, od kterého byl krásný výhled na bazén a zároveň jsem se nemusela bát, že mě uvidí někdo od bazénu, přišla Astrid v očividně nových plavečkách s celou tou svojí partičkou. A s nimi i Modroočko.

Musím připustit, že jeho oči nebyly na něm to jediné, o co čem by se dalo snít. S Bryanem a Jimbem začali soutěžit v kraulu a on již od samého začátku s velkým předstihem vedl. Zatímco holky z jejich partičky si sedly do vířivky a malovaly si nehty. Toužila jsem si jít taky ještě zaplavat, ale nechtěla jsem být terčem jejich posměchu. Nemělo cenu se takhle mučit. Na záchodech u baru jsem se převlékla zpět do uniformy a vyrazila do třídy. Všichni se, ale rozsadili už včera a já tedy zůstala sama. A tak to bylo celý den. Samota, včera tak pohodlná, mi dneska byla proti srsti. Chtěla jsem si najít kamarádku. Někoho s kým bych si mohla popovídat o novém, a stále tak cizím prostředí PTAVu. Jenže vždy, když jsem si k někomu chtěla přisednout, se dotyčný chystal odejít, nebo někomu držel místo.

Druhý den jsem se už neodvážovala jít si zaplavat, a tak jsem se rozhodla pro běhání.  Běhala jsem vždy před vyučováním i po něm, protože volitelné předměty na odpolední hodiny měly začít až od příštího týdne. Sebou jsem si brala vždy svůj skicák, abych mohla zachytit krásu školního parku, okolního lesa i jezera, které sice nebylo tak průzračné, jako vnitřní bazén, ale přesto by se vněm dalo krásně plavat. Ale něčeho jsem si při svých výletech všimla. Nevím, jak je to možné, ale mnohé věci jsem uviděla teprve, až jsem je nakreslila. Králičí noru, dobře schovanou mezi kořeny stromů bych ještě pochopila, ale učitelku v růžové pláštěnce, rybařící na jezeře, jen tak nepřehlédnete. Vysvětlení se mi dostalo, až na první hodině malování.