Ice Blue Eyes - ledově modré oči

kapitola 9 - Nový objev

Když jsem se konečně vybrečela, bylo přibližně půl hodiny do další přestávky. Za tu čtvrť hodinu strávenou na záchodech jsem si ale něco uvědomila. Chci domů. Už tu nevydržím ani minutu. Nejsou to prázdniny, jak jsem si je představovala. Když mi přišel ten dopis, byla to nabídka, která se neodmítá. Ale teď…

Být úplně sama na škole plné snobů nebo si užívat léto na brigádě s přáteli doma? Není to těžká volba. Je pravda, že jsem si tu pár věcí i užila. Hodiny kreslení a naši třídní jsem si vyloženě zamilovala. A ranní běhání lesem. Škoda, že i ten bazén nevyšel. Ale musím domů. Už to tu opravdu nezvládnu. A pokud si pohnu, stihnu zmizet dříve, než skončí hodina a vyhnu se tak spolužákům a Astrid. Ta se mi zase bude spát, že jsem padavka. No a co. Tak jsem. Nevidím, ale důvod proč bych se tu měla nechávat trápit.

Vyběhla jsem po schodech do svého pokoje a začala házet věci do kufru. Na nočním stolku jsem viděla svůj blok. Nedalo mi to a znovu jsem si přečetla ten vzkaz.

„Nevzdávej se….“ četla jsem nahlas a bylo mi líto, že jsem zklamala jediného zdejšího přítele. Porozhlédla jsem se po pokoji. Bylo mi smutno. I když jsem tu strávila jen pár dnů. Přirostl mi ten pokoj k srdci. Tady jsem utíkala, když mi bylo smutno nebo jsem měla vztek. Nechtěla jsem na něj jen tak zapomenout.

„Počkat něco mě napadlo.“ vykřikla jsem do ticha pokoje. Vzala jsem blok a začala kreslit. Alespoň nějaká památka. Když jsem dokreslila, zjistila jsem, že mi na tom obrázku něco nesedí. Ano, tady na podlaze. Ty tři prkna jsou z jiného dřeva, takové tmavší a novější. Musí tam něco být. Něco, o čem nikdo nemá vědět. Ale musí to tam být už dlouho. Schované tak, že kdysi vyřčená slova dokázala přesvědčit i ty, kdo je nikdy neslyšeli. Než odjedu, musím se tam podívat. Nedalo by mi to spát.

Pomalu jsem vypáčila prkna z podlahy a pod nimi ležela, obsypaná prachem, kniha. Opatrně jsem z ní sfoukla pavučiny, otevřela ji a začala číst text psaný úhledným rukopisem:

„Tohle je jediný způsob, jak se nezbláznit. Jinak mě strach sežere za živa. Jak to říkal můj psycholog? Začni tím, čím si si jistá. Dobře. Jmenuju se Timbery Starková a chtějí mě zabít. Proč? Jo, já zapomněla. Jsem dědička. Dcera v prastaré dynastii. Princezna s hvězdou na čele.