One kiss [Changlix]

Silné Pouto

Bin i Felix se v objetí opírali o jeden z kamenů. Lixie seděl na Binovi a hlavu měl položenou na jeho rameni. Poslouchal zpěv ptáků, proud vody padající ze skalky, šumění větru, vnímal teplo slunce. Nic ale nemělo na příjemný hlas Bina, jeho silné a pevné tělo, již na pohled hebké vlasy, teplo kůže a letmé doteky. I přes tu krásu přírody nedokázal odtrhnout své myšlenky od člověka, na kterém se právě nacházel. Snažil se zklidnit svůj dech, snažil se myslet na jiné věci, neúspěšně. Jeho srdce bilo nezvykle rychle a tváře nabrali červený odstín. Nemělo to nic společného se sexuálním chtíčem, či uvědoměním v jaké situaci se právě nachází. Dlouho necítil tak zvláštní pocit. Dal by pro něj svou duši. Neměl pochybnosti. Věřil že Changbin cítí to co on, protože jeho srdce bilo stejně.
Po dlouhé chvilce, ikdyž beze slov ale i tak plné chápání a porozumění, Changbin zvedl ruku a odhrnul Lixiemu pramínek vlasů z obličeje. „Víš, že jsi ta nejnádhernější bytost?" mluvil potišeji, jakoby je snad někdo měl slyšet. „Bytost?" pousmál se nad tím Lix. „Někdo jako ty přeci nemůže být jen pouhý člověk." zasmál se. „A co za bytost bych měl být?"
Changbin se zamyslel. „Myslím si, že jsi takový jednorožec v lidské podobě."
Felix se už nebránil smíchu. „Mám snad roh?" nadzvedl se aby Binovi viděl do obličeje. „Ne- tak jsem to nemyslel. Jednorožec je symbolem čistoty a milosti, je to nádherné stvoření, podle všeho dokázal i léčit. Pokud ty nejsi milý, čistotný, ty rány mi šil někdo jiný a nejsi ta nejkrásnější bytost, pak už nevím."
Felix se nad tím jen pousmál. „Já zas někde četl že ho může vidět jen panna neboli panic." ušklíbl se. „Felixi!"
Lix se jen se smíchem odrazil od Bina a snažil se plavat co nejdál od něj. „Počkej ty jeden." pokoušel se ho dohonit. Pak se náhle zastavil a řekl : „Máš pravdu, je to tak."
Felix se také zastavil. „Víš, nikdy jsem nepoznal někoho, kdo by za to stál." usmál se Bin. Felix nevěděl přesně jak to má chápat.
Byl by ochoten s ním..
Jeho tvář se lehce stáhla aniž by si to uvědomil. Changbinovi došlo nad čím přemýšlí. Suše polkl. „Víš Lixie, nepoznal jsem nikoho.. Do minulého roku. Než jsi přistoupil k nám. Já - tě miluji už od první chvíle co jsem tě spatřil. Je to hloupý já vím."
Felix byl v rozpacích, jak krásně to znělo. „Vůbec ne, není to hloupé. Já se zamiloval do polibku od člověka kterého jsem neznal. TO je hloupý." spíš až divný. Oba dva se nad tím pousmáli.
„Myslím si že bychom měli už jít, jsem celej vrásčitej jak děda." podotknul Bin. „Souhlasím dědo."
Changbin po něm cáknul vodu.

~Na oné louce v lese~

„Běž napřed, já budu kontrolovat z povzdálí." řekl Bin. „Dobře." kývnul Felix. „Dnešek byl jeden z nejlepších dnů v mém životě, musíme se určitě někdy vrátit." natáhl se a dlouze Binnieho políbil.
Když se odtáhl, Changbin se jen pousmál a kývl na náznak souhlasu. „Oh, málem bych zapomněl, chci tě dnes ještě vidět. Mám pro tebe překvapení." řekl Bin. „Tak jo,dnes večer po desáté jako obvykle. Jsem zvědav." usmál se, zamával a začal odcházet.

Felix si to štrádoval přes město domů. Koupil si nějaké jídlo a spokojeně pokračoval.
Když se dostal domů, nikdo tam nebyl. To už je na denním pořádku. Po pozdním obědě se rozhodl, že když Bin pro něj má překvapení, mohl by taky jedno udělat. Vyhrabal všechny svíčky které našel, jeden tác obložil sladkostmi, druhý slanými brambůrky a preclíky. Naklidil si v pokoji a vše krásně naaranžoval.
„Tak, teď je řada na mě."
Felix si napustil vanu do které přidal různé vonné serepetičky a pořádně se umyl. Když vylezl, usušil si a načesal vlasy, upravil obočí, dokonce mamce sebral i balzám na rty. Našel nejlepší oblečení co měl, navonil se. „Myslím že tohle se bude Binniemu líbit. Ještě pro jistotu zavolám mamce kdy přijde."
Z telefonátu se dozvěděl, že máma má nečekanou noční směnu. „Výborně." řekl a zasmál se jako nějaký padouch z pohádek.
K Binneho příchodu zbývalo jen pár minut a on se již nemohl dočkat. Hlavně jeho výrazu. Bude se mu to líbit? Co vlastně pro něj má?
To se uvidí...