One kiss [Changlix]

Ten Den

~o nějaký čas později~

Místnost byla nazdobená bílými květy.
Přišli všichni známí a přátelé, všichni krásně ustrojení. Felix si nemohl pomoci a stekla mu první slza. „No tak.. nebreč." řekl mu milým hlasem.
„Když já si nemohu pomoct, po tom všem..."
„Felixi!" ozval se ženský hlas. „Přijdeš pozdě, pohni." byla to jeho mamka.

Felixův POV
„Už jdu." rychle jsem přiběhl. „Jak to vypadáš? Ta kravata je neustrojená! A tady máš flek!" začala nadávat. „Já za to nemůžu, kravatu si uvázat neumím a na bílé jde všechno vidět." protočím očima. „Ah, kašli na to jdeme." čapla mě za ruku a postavila před dveře, zpoza hrála hudba a já dostal motýlky.
Vážně se to děje? Moje svatba?
Vyšli jsme ven cestou k altánku, všude bílé květy, vypadalo to tu jako v pohádce. A on, nikdy jsem ho neviděl šťastnější. „Tak tady ti ho předám Changbine, dobře se o něj starej." řekla má mamka když jsme došli. Bin se jen usmál, ale nemohl jsem si nevšimnout jak se snaží bratrovi nevrazit, protože stál za ním a neustále ho pošťuchoval. I jeho otec tam stál, vypadal pyšně. Nemůžu ani opomenout jeho bandu sedící v první řadě.

Chytli jsme se za ruce a obřad začal. Moc jsem nevnímal co ten muž říkal, jen jsem čekal kdy už konečně budu jeho a on můj. „Prosím nasaďte si prstýnky." řekl po čase. Changbin se otočil na bratra a ten mu podal krabičku. Bin ji následně otevřel. „Já myslel že jsem ho ztratil.." vydechl jsem. „Za to se omlouvám, musel jsem ti ho v noci vzít abych je mohl dát šperkaři." usmál se. V krabičce ležely stříbrné prstýnky, jenž zdobily kameny, ne nějaké drahé, ale naše. Z jezera. „Changbine.." zase mi tekly slzy. „Vypadáš sice nádherně i se slzami ale mám radši když se směješ." setřel mi je.
Nasadil mi můj prsten a já jeho. „Můžete se políbit."
Na nic jsem nečekal a přilepil se na jeho sladké rty. „Prohlašuji vás za manželé." dav propukl v jásot.
Odtáhli jsme se a já se k davu přidal. „Jako malej." uchechtl se Changbin. „Ále nedělej Bine, taky bys teď určitě nejraději skákal jak malej."
„Možná trošičku." oba se nad tím zasmáli. „Dáme si dort?" ušklíbnu se. „Že se ptáš." chytl mě za ruku a odvedl ke stolu.

„Musím říct že ti to v tom bílem obleku sluší." poznamenal Bin. „Děkuji Binnie, ty jsi opět v černé takže vlastně žádná změna, stále nádherný." pousměji se a vezmu si kus dortu.
-------------------
„Poslyš Binnie-?"
„Co se vlastně tenkrát stalo?" za celou tu dobu mně nenapadlo se zeptat, myslím že to bude těmi písemkami, jsem rád že škola je už dávno zamnou.
„No-"
.

.
.

Ten den

Binův POV

„Sakra, došli mi uspávací šipky." proč zrovna tady musí taková gorila.
Zaútočil jsem nožem, on se ale vyhnul, praštil mě do ruky a nůž mi sebral, měl vlastní, takže ho hodil z okna. „Tady končíš ty parchante." hnusně se ušklíbl. „Já vás nechci zabít." řekl jsem mu. „To máš blbý, stejně by se ti to nepovedlo." neměl jsem kam utéct. Neměl jsem na výběr. „Je mi to líto." vytáhl jsem pravou zbraň a postřelil ho. Jenže on se nedal, chtěl stále bojovat.
Zabil jsem ho.
Bylo mi to líto. Pak jsem ho chtěl odklidit, jeho krev se mi vsákla do trička. Někdo stál ale poblíž a všiml si mě. Byl to nějaký hubeňour a začal utíkat.
......
„Je sám." dořekne do vysílačky. Hned na to ale padá k zemi. „Není blbe."

„Minho!"
„Aaaa, Bine, ty teda vypadáš."
„Na to není čas, potřebuji pomoct."

„Je to jednoduché, potřebuji aby jsi jen naznačil že vejdeš tímhle vchodem, on nebude dávat pozor a já ho sejmu z druhé strany, chápeš?"
„Jasně."

Authors POV
Minho si jen pro jistotu vzal zbraň a vydal se tím směrem. „Dám ti vědět vysílačkou. Řekl Bin a rozutekl se na druhou stranu.

„Můžeš." řekl a Minho udělal hluk, čímž na sebe upozornil jejich Bosse. (Pak rychle oděhl, protože slyšel kluky kousek vedle.) „Já jsem ale tady!" křikl Bin. Když se na něj otočil, střelil ho přímo do srdce.
„A máš to ty sráči."
„Jak se opovažuješ!"

-------------------------------přítomnost

„No a pak mě nějakej krypl majznul po hlavě."

„Ahá." zasmál se Felix. „To vysvětluje to tvoje : „Ty jsi anděl?"." smál se dál. „Haha, víš jaká to byla šlupa? Byl by zázrak kdyby ze mě vypadlo něco rozumného."
„Jsem rád že jsi v pořádku." chytl ho za ruku.
„Jo Lixí, už je to za námi."

„Miluji tě." řekli nastejno. Jen se tomu zasmáli. „Pojďme si užít naší svatbu.

Konec
___________________________

Jak se vede? Doufám že se příběh líbil a děkuji za všechny ohlasy. Nakonec to dopadlo dobře, měli jste strach? :D