One kiss [Changlix]

Náš Večer

Felix nevěděl moc co dělat, času bylo málo a tak jen pustil romantickou hudbu, která se začala rozléhat domem. Měl připravený playlist s jeho oblíbenými písničkami, které krásně navodí atmosféru a teď jsou perfektním zabavením, těšil se až to všechno Bin uvidí. Musí se však nechat, že i ta nervozita byla.

Náhle se rozezněl zvonek, který přerušil jednu z téměř končících písniček a tak i Lixieho zpěv.
Felix rychle zareagoval, naposledy se prohlédl v zrcadle- zda je vše perfektní a běžel otevřít. Ve dveřích stál né příliš ustrojený Changbin. „Wow." bylo vše co ze sebe Bin dostal při pohledu na kluka před ním. „Jsem rád že jsi mi oznámil že tu tvá mamka není a můžu přijít hlavním vchodem ale tohle si mi mohl oznámit také.." po-ukazoval na Felixovu ustrojenost. „Né to mělo být překvapení, napadlo mě to jen tak." uculil se. Changbin jen kývl hlavou a vydal se dovnitř. Lixie ho zavedl ke kuchyni kde se na sporáku nacházela hluboká pánev s na první pohled sýrovou omáčkou a masem. Kousky zeleniny, pravděpodobně to bude s těstovinami. Pomyslel si Bin.
Když pak vešel přímo do místnosti, nemohl uvěřit vlastním očím jak nádherně to vše vypadalo. Lixie si dal opravdu záležet na každé drobnosti aby celkový vzhled večera přivedl k dokonalosti. „Sedni si, nandám nám. Máš hlad, ne?" zeptal se Felix. „Mám." řekl nazpět. Celá situace mezi nimi byla napjatá bez zřejmého důvodu. Po nandání večeře si Lix také sedl. „Chutná ti to?" zeptal se sotva mohl Bin něco pozřít. „Jo, je to dost dobré."
Ani jeden z nich nevěděli co říci a tak nastalo trapné ticho, přerušované akorát cinkáním příborů a hudby v pozadí.

Takhle seděli v tichosti než dojeli. „Co chceš dělat?" vydal ze sebe zničehonic Lix. „Tak trochu jsem doufal že by jsme mohli koukat na filmy." nervózně se usmál Bin. Odbočoval od hlavního důvodu proč přišel. „Jo jasně, taky jsem v to doufal a připravil pár věcí v mém pokoji." uklidili nádobí a vydali se do pokoje.

„Co jsi mi to vlastně chtěl dát?" došlo Felixovi když už byli u konce filmu. „Není to nic- no, nedělal bych kolem toho takové haló."
„Co je to?"
Changbin zaštrachal v kapse a vytáhl něco zabaleného v papíře. „Víš jak jsme se provokovali ve vodě? Když jsi předemnou utíkal a já se tě snažil chytit, šlápl jsem na něco špičatého-"
Bin pomalu rozbaloval zmuchlaný papír. Z papíru vypadly dva kamínky velmi krásné barvy. „Byli u sebe, myslím že kdysi to byl jeden kamínek protože ty kousky do sebe pasují."
„To je nádhera!" žasnul Felix a spojil je dohromady. „Budu ho nosit stále u sebe!" usmál se. Pak se ale zamyslel. „Co když ho ztratím?"
„To nevadí, je to jen kamínek. Pokud neztratíš lásku ke mě, tak mi to vadit nebude." řekl Bin. „Aww nikdy tě nepřestanu milovat, ale ne. Nechci ho ztratit. Pojď semnou." Lix chytil Bina za ruku a táhl ho po schodech dolů. Doběhli do tmavé místnosti, která se po rozsvícení světla proměnila na poměrně velikou garáž, plnou všemožných nástrojů a různého haraburdí. „Když tu ještě bydlel taťka, tohle byla jeho místnost, jsou tu snad všechny druhy nářadí, na které si vzpomeneš. Potom co už u nás nebydlel, mamka na to ani nesáhla a přestalo se sem chodit." vysvětlil.
Z malého botníku vedle dveří vzal zaprášené pantofle, sfoukl z nich za ta léta nashromážděný prach a podal je Binovi. To samé udělal s dalším párem, který si pak vzal sám.
Došli k velkému stolu, Felix odhrnul spousty boxů různé nářadí, všelijak to prohraboval až pak našel jednen určitý strojek. „Podej mi ty kamínky."
Changbin mu je podal. Felix zapojil přístroj do elektřiny a vyvrtal do obou dírku. Zase štrachal až našel dva menší háčky, které zašrouboval do vyvrtaného místa. „Teď už jen provázek a bude to." usmál se.
Po prohledaní pár dalších skříní našli i provázek, uřízli trochu větší kusy, aby si je mohli rovnou nandat bez rozvázání, navlíkli kamínky a uvázali uzly. „Ty jsi neuvěřitelně šikovný víš to?" poznamenal Bin. „Aale to nic nebylo."

„Tak, vrátíme se zpět k našim filmům?"
„To si piš."

..........

„Kamínek z místa kde jsem zažil nejlepší chvíli svého života, kde jsme měli něco jako první rande, kde jsme byli konečně jako pár, kde jsme byli- svý." říkal si pro sebe usínající Felix, držíc onu půlku kamínku.