One kiss [Changlix]

Vlastním Životem

Bylo to stejné jako tenkrát - ne, mnohem lepší. Polibek plný pocitů a lásky. Byl o to lepší když byl opětován. Felix ale z ničeho nic ucítil slzy na svých tvářích. Odtáhl se a koukal na Changbina. „Co se děje?" řekl potichu. „Já - bych tak strašně rád chtěl být po tvém boku každý den, každý den se s tebou smát, chci aby všichni věděli že jsi můj! Ne jen tiše závidět z povzdálí. Chci mít normální život - chci být tvůj přítel." mluvil rychle, snažil se co nejvíce zadržet slzy. „Vždyť můžeš -"
„Nemůžu! Musím najít toho chlapa. Nemůžu být po tvém boku dřív než on zdechne. Viní mě za smrt mé matky i když to byl on kdo střílel. Nechci aby se ti něco stalo, nesmí. Radši budu sledovat jak se směješ s někým jiným než aby ti třeba kvůli mě přibyla jediná jizva." už se chystal odejít. „Ne Changbine, radši zemřu než abych byl s někým jiným." Lix ho chytl za ruku a přitáhl k sobě. „To neříkej prosím." zamumlal mu Bin do ramene. „Je to pravda." pohladil jej po hlavě. „Pak tedy ti musím slíbit, že tě budu chránit, ať se bude dít cokoliv, vždy budu při tobě, nikdy tě nepustím." podíval se mu do očí s vážným výrazem. „Dobře."

Changbin si odkašlal a odstoupil. Setřel poslední slzu a řekl : „Už musím jít, zítra přijď po škole k parku, vydej se tou cestou úplně na pravo, dojdeš k lesní cestě a ta tě zavede na - něco jako louku, budu tam čekat." políbil jej na čelo a vylezl oknem ven. „Pa."

V tom vběhla Felixova mamka s pánvičkou. „Ahh, mami co tady s tím děláš?!" ječel Felix z leknutí. „Nejdřív jsem myslela že je někdo dole tak jsem tam opatrně šla, jenže tam nikdo nebyl, tak jsem se rovnou ozbrojila pávičkou."
„Ježiš mami-"
„A jak to že ty ještě nespíš!? Vždyť je půl čtvrté ráno? A co ten bordel tady!? To jsi to všechno snědl sám!?"
„Uh, jo..?"
„To si vypiješ mladíku, ještě něco vymyslím, teď jdu spát. Takže ty koukej taky. Zítra máš školu."
„Jo,já vím."
„Tak hlavně že to víš."

~time skip~

Felix po škole doběhl do parku a od tud se začal řídit instrukcemi od Bina. Opravdu jak říkal, cesta ho dovedla na louku.
Již v dáli zahlédl jeho postavu, rozutíkal se, ve snaze ho překvapit. Felix skočil Binovi na záda, Bin ale nevěděl že to je on, tak ho rychlým pohybem přehodil přes rameno a shodil do trávy. „Oh ne, promiň promiň já nevěděl že jsi to ty, moc mě to mrzí." vykulil oči Bin. Felix trochu rozlámaný začal vstávat ze země. Bin mu samozřejmě pomohl. „To je dobrý, mělo mě to napadnout." řekl oprašujíc si mikinu. Bin nevěděl co odpověď a tak to dál nerozebíral. „Pojď, louka není to místo které jsem ti chtěl ukázat, jen jsem nechtěl riskovat že se ztratíš v lesích." usmál se Bin a chytil Lixe za ruku. Byl trochu nervózní, kolikrát si tento scénář představoval a konečně se to děje. „Nemusíš být nervózní, líbí se mi to." řekl Lix, načež si ještě propletl prsty. Bin byl rád že to cítí stejně a velmi ho to uklidňovalo.

Šli docela dlouho lesem až dorazili k velkému kameni, tady Bin zahnul do leva. Cesta tímto směrem byla dost z kopce a již z dálky bylo slyšet šumění říčky která se dole nacházela. Šli podél ní, až dorazili k místu kde říčka končila. Byl tam menší vodopád. Bin vzal Felixe okolo, sešli skalku a už byli pod vodopádem. „Wau, je to tu nádherné! V místě kde jsem bydlel nic takového nebylo." řekl Felix. „Jako malý jsme si tu s bratrem hrály." řekl nostalgicky. „Jdem se vykoupat?" navrhl Bin. Lix nestihl ani zareagovat a to už Bin si svlékal oblečení. „Je to vážně příjemné, pojď zamnou, prosím." řekl rozvalený ve vodě.
Felix nasucho polkl a také se svlékl. Voda byla příjemně teplá, uvolnil se tedy a zavřel oči.
„Nad čím přemýšlíš?" zeptal se Bin. „Já-ani nevím." odpověděl. Bin k němu připlaval. „Mrzí mě že je to takhle." sklonil hlavu. „Přísahám že ho najdu co nejdříve, pak už budem moct být spolu všude, ne jen tady, daleko od ostatních." pokračoval Bin. „Binnie já ti věřím, ty to zvládneš. Teď na to ale nemysli, užij si tu chvíli kterou teď spolu sdílíme." usmál se Felix. Bin se usmál též a objal jej. „Miluju tě Lixie."
„Já tebe taky Binnie."