Měl To Být Normální Večer

991 57 0
                                    

Lee Felix procházel temnými ulicemi Seoulu. Bylo už dost pozdě na to aby kdokoliv šel ven, natož sedmnáctileté sluníčko jako byl on. „Já jsem fakt pitomec!" nadával sám sobě. „Můžeš u nás přespat. Nám to nevadí. Už je pozdě, nechoď ven. Neee já idiot jdu pomalu ve dvě ráno domů kde ještě pravděpodobně dostanu výprask od mámy."
Zatím co přemýšlel nad výmluvou proč jde tak pozdě, nevšiml si, že ho někdo sleduje. Chvíli mu to trvalo než si to uvědomil. Uviděl osobu s kapucí, celou v černém, ve skle jednoho z obchodů. Zrychlil svůj krok, stejně tak ta osoba, kam zahl, tam zahla i ona. „Sakra co budu dělat!?" šeptl. „Telefon! Vybitý. SAKRA." už nevěděl co. Nemůže ho zavést až k němu domů. Stále pokračoval po úzkém chodníku až si všiml že pod lampou někdo stojí. „Vypadá že je mého věku, buď mě sejme on, nebo ten týpek zamnou, nebo mi pomůže. Co jsem komu udělal." šeptal si sám pro sebe, když mířil k onu neznámému pod lampou. „Um- Ahoj, potřebuji pomoct-"
„Felixi?" ten člověk ho znal. „My se známe?" zeptal se Lix. „Ty mě ne, nevadí." odpověděl. „Můžeš mi pomoct, támhle ten muž mě pronásleduje, už je blízko. Prosím!" naléhal. „Polib mě." řekl kluk z ničeho nic.
„COŽ-"
než Felix něco stačil udělat, neznámý ho chytl za pas, přitáhl k sobě a políbil. Krásně voněl a byl to polibek plný citů. Lix nechápal co se děje ale neodporoval. Když od sebe odtáhli, začal se rozhlížet jestli ten muž tam stále je. Nebyl. Nikde. To už ani ale neznámý kluk. Lix zůstal pod onou lampou sám. Zmatený. Nehodlal tam ale být ani o chvíli déle. Doběhl domu, práskl dveřmi a utíkal do pokoje. Tam se svalil na postel. „CO SE TO SAKRA STALO!?" ječel. Pak mu došlo že dělá hrozný rámus ale stejně jeho mamka nic neřekla. Asi je pryč.
Rozhodl se ten příšerně divný večer zajíst. Jakmile sešel schody, objevil lísteček na ledničce.

Budu teď týden pryč kvůli práci, jsi šikovný kluk ty si něco uvaříš, kdyby se ti ale nechtělo, tak můžeš taky po dlouhé době navštívit babičku, určitě se jí stýská.

-máma

„Bezva, tak mě tu málem sejmul týpek ale žiju protože jinej týpek mě venku líbal a máma je pryč. Nice."
Lix si vytáhl rýži se zeleninou co měli k obědu, sedl si na gauč a pustil nějaký film. Bylo jedno na co se díval protože to nevnímal, stále přemýšlel nad tím kdo to byl, jak to že ho znal? Nad tím polibkem..
Z dalšího přemýšlení ho vyrušilo klepání na dveře. Lix dostal strach, ví ten muž kde bydlí? Stále ho sledoval ale toho už si nevšiml? Došel ke dveřím a před nimi ležel papírek. Musel ho podstrčit. Čekal něco deštivého místo toho tam bylo jen :

Promiň
@ soul_charm

To je ten kluk z venku? A jeho ig?" Lix váhal zda si ho najít, přeci jen ví kde bydlí, je to divný. Nakonec zvědavost a touha po tom, vědět kdo to byl ho přemohla. Dal si mobil na nabíječku a chvíli čekal než se zapne. Pak jen najel na Instagram a klikl na profil který vyjel po zadání jména. Byl bez fotky.

@ soul_charm - sledují vás

Pigbit

Příspěvky : 0 |sledující : 0 | sleduje : 1

Sledovat|Zprávy

„Super, víc creepy to být nemůže." naposledy jsem zaváhal a pak poslal jednoduchou zprávu.

Pigbit

Kdo jsi?

___________________

One kiss [Changlix] Kde žijí příběhy. Začni objevovat