Crystal: Raziel's Child [2]

Prolog

Seděla jsem na střeše a četla si druhý díl ze série nástrojů smrti, když se zvednul vítr. Změna počasí je naprosto normální jev, měla už bych přestat být paranoidní. Zhluboka jsem se nadechla a dál se věnovala čtení. Číst si na střeše, opravdu geniální nápad.

„Crystal"zaslechla jsem šepot, který se roznášel větrem. Zběsile jsem se rozhlédla kolem sebe, ale nikoho jsem neviděla, ještě aby jo. Povzdychla jsem si a opět se ponořila do čtení.

„Crystal"opět se ozval šepot, ale tentokrát mi přišlo, jako kdyby byl přímo vedle mě. Zběsile jsem otáčela hlavou a rozhlížela se kolem sebe. Zavřela jsem knihu a postavila se na nohy.

„Nejsme doma!"zakřičela jsem na šeptající hlas. Jestli tohle někdo vidí, musí si myslet, že jsem blázen. Tím nechci říct, že bych měla všech pět pohromadě. Vítr opět zavál a rozfoukal stránky knihy. Rychle jsem se rozešla ke knize a vzala ji do rukou, ještě mi ji nějaký pitomý strýček větříček poničí. Odebrala jsem se ke dveřím od střechy a chtěla odejít, když se dveře zabouchly.

„Vážně? Takhle začíná každý horor, zkuste něco originálního!"zakřičela jsem do prázdna, dala knihu do tašky, kterou jsem měla hozenou přes rameno a začala lomcovat se dveřma. Dveře se skoro ani nepohnuly, místo toho jsem neustále slýchala šepot svého jména všude kolem sebe, bylo to už pomalu k nevydržení.

„Ticho!"křikla jsem a všude kolem mě projela bílá záře. Najednou se všude kolem rozeznělo děsivé ticho. Jedna moje část chtěla vědět co se děje, ta druhá už se modlila a vyzpovídala všem farářům. Popošla jsem k okraji a viděla, že se nic nehýbe.

„Svatá matko prdelatá!"křikla jsem se smíchem. Asi jsem právě dokázala zastavit čas. Moje radování přerušil třepot křídel, který se ozval těsně za mnou. Povzdychla jsem si a dala ruce do kapes. Otočila jsem se se zavřenýma očima.

„Tak jo, ať už to máme za sebou"protočila jsem oči a podívala se na Raziela, který z mého kousku zrovna dvakrát nadšený nebyl. Raziel lusknul a čas se opět spustil. Nesnáším, když tohle dělá.

„Myslím, že bychom si měli promluvit o tvých schopnostech a jejich využití"podíval se na mě káravým pohledem. Pokrčila jsem rameny a pousmála se. Kdybych to chtěla udělat, tak se mi to nepovede.

„Myslím, že bychom si měli promluvit o více věcech. Například, proč je Země kulatá?Proč slunce svítí ve dne a měsíc v noci?"podívala jsem se na Raziela zvědavě a ten nade mnou pouze zakroutil hlavou.

„Ten šeptající hlas, to jsi byl ty?"podívala jsem se na něj zvědavě s rukama v kapsách. Razielovi vystřelilo obočí zpátky do nebe a jeho pohled byl rázem ještě vážnější než předtím.

„Jaký hlas?"pronesl naléhavým, a přitom hrozně klidným hlasem. Nevím, jak to křidélko dělá, ale musí mě to naučit.

-19. 05. 2022-

„Děláš si srandu, to jsi zase tolik přeskočila?"

„Zase tolik ne, jen o rok"

„A udělala ze sebe schizofrenika, gratuluji"

Znovu zdravíčko! :D eeh, budu si muset vymyslet nějaký normální pozdrav, tenhle je hrozný. Jsem zde s druhým dílem Crystal, jako kdyby byla šance, že napíšu pouze jednodílovku.
Nebudu sem psát žádné nesmysly, protože to stejně nikdo nečte :D