Crystal: Raziel's Child [2]

17-Čajový Dýchánek

Překvapeně jsem koukala na naše mladší já, které stáli před námi a na tváři měli stejně překvapené výrazy, jako my. Bylo zvláštní se znovu vidět, jako zrzku, to nepopřu.

„Co se tu u všech flašek whiskey děje?" Překvapeně koukal Tony, který stál v ústraní. Jeho pohled se upřel na jeho budoucí já, což znělo opravdu hrozně.

„Tak si to shrneme, my jsme vy z roku dva tisíce dvacet jedna." S úšklebkem jsem se podívala na naše minulé já, které si vyměňovali pohledy. Opět to znělo hrozně, začínám se cítit, jako naprostý blázen.

„Vážně se tohle děje?" Podíval se na nás překvapeně Steve, který nemohl spustit oči ze svého budoucího já. Proč to musí znít tak hrozně?

„Divím se, že zrovna ty máš problém s cestováním v čase." Odfrknul si Tony z roku dva tisíce devatenáct.

„Okay, co budeme dělat teď? Nemůžou tu zůstat." Clint se naklonil ke mně a založil si ruce na prsou. S povzdychnutím jsem je všechny přejela pohledem.

„Absolutně netuším, nejsem děda vševěda." Se zakroucením hlavou jsem pokrčila rameny a podívala se na naše minulé já, která se mezi sebou dohadovala.

„Na jednu stranu, očividněse zde vyznají." S úšklebkem jsem koukla na Clinta, který pouze pokrčilrameny a nic neříkal.

„Musíme se postarat o armádu šílených nephilim, nemáme čas řešit naše zbloudiléjá. Taky ti to znělo tak divně, jako mně?" Podíval se na mě zcela překvapeně,načež jsem pouze přikývla a nic neříkala. Měl pravdu, museli jsme začít řešitarmádu nephilim, nikoliv naše ztracené já.

„Myslíš, že je Raziel zvládne poslat zpět?" Založil si ruce na prsou a podívalse mi do očí. Na chvíli jsem se zadrhla a přemýšlela, zda to Raziel zvládne, čizda bude vůbec ochoten něco takového udělat. S povzdychnutím jsemsouhlasně přikývla a doufala, že se nepletu.

„Takže plán je počkat na Raziela?" Podíval se na mě nejistě Clint a vzal mě zaruce.

-19. 05. 2022-

„Opovaž se!"

„Přestaň do toho furt kecat!"

„To se nestane."

-19. 04. 2021-

S úsměvem jsem zabořila Clintovi hlavu do hrudi, ten mě objal a dal mi pusudo vlasů. Byla jsem nervózní z toho, co nás ještě čeká, nedokázala jsemdostat ani jednoho nephilima, představa, že budu stát proti dvaceti najednou měvíce než děsila.

„Myslíš, že to zvládneme?" Ustaraně jsem se podívala na Clinta, který pouzesouhlasně přikývnul a nic neříkal. V tu chvíli jsem byla vděčná za to, žeje potichu, bylo toho na jeden den až moc, jediné, co jsem chtěla je, jít spát,ale první jsme ještě museli vyřešit tyhle cestovatele časem, což byla dalšípřekážka v mém spánku.

„Umřu, když zabiju své minulé já?" Podívala jsem se zoufale na Clinta, kterýpouze vykulil oči a přikývnul.

„Jsem si zcela jist, že ano, proč?" Podíval se na mě se zvednutým obočím apohladil mě po vlasech.

„Protože se mi chce neskutečně spát a jediný důvod, proč spát nemůžu je, žeještě nejsou zpět ve svých dobách." Protočila jsem oči a poukázala na našepředchozí já, Clint pouze přikývnul a dále se nevyjadřoval. Oči už se mi klížilyvyčerpáním, až jsem myslela, že Clintovi usnu v náručí, z čehož bynejspíše odvařený nebyl, když se uprostřed obýváku zjevil Raziel se zbytkem týmu.

„No hurá!" Zakřičela jsem a Tony sebou leknutím trhnul. Pobaveně jsem seušklíbla a vysloužila si od Tonyho nevraživý pohled.

-19. 05. 2022-

„Bože, nedovedu si představit být v místnosti, kde jsi ty dvakrát."

„No dovol."

„Ne, vážně, apokalypsa je oproti tomu čajový dýchánek."

„A co teprve Tony?"

„To je námět na komedii."