Crystal: Raziel's Child [2]

12-Natasha

„Bezva, takže ani jeden z nás neví, co by mohlo být pro Natashu nejvýznamnějším okamžikem?" překvapeně jsem zamrkala očima a poté se podívala Clinta, který se pouze podrbal na zátylku a zakroutil hlavou.

„Střelím od boku, ale co den, kdy jsi proflirtovala cestu do Brucova srdce?" s pobaveným úšklebkem na rtech se na nás dva podíval Tony. Plácla jsem se do čela a zakroutila hlavou.

„Neznám ji tak dlouho, jako vy, ale jsem si zcela jistá, že ona dá přednost zbrani, než chlapovi" těkala jsem pohledem z Clinta na Tonyho, načež oba pouze pokrčili rameny.

„Bože, doufám, že tohle bude fungovat" se zakroucením hlavou a hlasitým povzdychnutím jsem je oba chytila za rameno a soustředila se na květen dva tisíce dvanáct. Kolem nás se objevila zlatavá záře a my se najednou ocitli na helicarrieru Shieldu.

„Kam přesně, že jsi nás vzala?" podíval se na mě se zvednutým obočím Clint a dal si ruce do kapes. S povzdychnutím jsem se rozhlédla kolem a modlila se ke všem svatým.

„Doba, kdy jste se jako Avengers dali dohromady. Hele, všichni furt říkáte, jak jste pro sebe důležití a že jste, jako rodina, tak jsem to prostě zkusila!" rozhodila jsem rukama a podívala se na Clinta, který zvednul ruce v obranném gestu.

„Jdeme najít Natashu, než nám Crystal ukousne hlavy" se zakroucením hlavy se Tony rozešel vpřed. Zvedla jsem obočí a založila si ruce na prsou.

„Já ho přetrhnu, jako hada" zavrčela jsem a podívala se na Clinta stojícího vedle mě, který pouze s uchechtnutím pokrčil rameny a dále nic neříkal. Oba jsme se rozešli kupředu za Tonym, který se nám již ztratil z dohledu.

„Dobře, takhle to bude jistější" s protočením očí jsem luskla a zastavila čas kolem nás. Rozhlédla jsem se kolem a nikdo se nepohnul, někteří lidé se zastavili v opravdu zajímavých pozicích. Po chvíli rozhlížení jsme viděli Tonyho s křikem vyletět z jedné místnosti.

„Lidi, našel jsem Natashu!" zakřičel na nás Tony a ukázal do místnosti před sebou. S Clintem jsme si vyměnili pohledy a oba vyprskli smíchy. Natasha vyšla z místnosti a oprášila si ruce. Při pohledu na Tonyho rozpláclého o zeď jí zacukaly koutky pobavením.

„Nechcete mi vysvětlit, co se tu děje?" se zvednutým obočím a založenýma rukama na prsou Natasha přešla až k nám. Tony s hlasitým zaskuhráním vstal ze země a neodpustil si pár nadávek na Nat, díky čemuž dostal další ránu pěstí.

„Nat, nerada to přiznávám, ale potřebujeme ho živého" párkrát jsem zamrkala očima, když jsem viděla Tonyho, který udělal pár kroků dál od Nat.

„Jo, kdo by za nás pak platil účty?" s pobaveným úšklebkem na rtech si Clint založil ruce na prsou.

„Ve zkratce, Kari nevytvořila časovou smyčku, teda ne úplně, ale všechny nás poslala zpět v čase do okamžiků, které jsou pro nás nejpodstatnější, ale musí to být za posledních deset let, což úplně nechápu, ale dobře" pokrčila jsem rameny a vysloužila si tak pohled, jako na šílence od všech třech.

„A to jsem si myslela, že šílenější už naše práce být nemůže, přesvědčila jsi mě o opaku" zakroutila hlavou Nat a uchechtla se.

„Co? Uměle vytvořená nephilim ti přijde šílená? A cestování časem? To je podle tebe šílené?" zamrkala jsem překvapeně očima a zvažovala, zda ji nevzít na lov vlkodlaka.

„Takže pro koho přesně máme namířeno teď?" podívala jsem se po všech přítomných, kteří si vyměnili váhavé pohledy. Tony se chystal, že něco řekne, ale v ten moment kolem nás proletěla zeleně zářící koule, která mě odhodila na zeď helicarrieru.

-19. 05. 2022-

„Takhle to ukončit nemůžeš!"

„Ale mě už bolí pusa z toho mluvení"

„Ale já chci vědět, co bylo dál"

„Tak si počkej až si moje pusa odpočine"

Hola Amigos!

Kapitola měla vyjít už včera, ale trošku mi blbnul wattpad, takže ji tu máte dneska :c