Za hranice - pokrevní pouto (Marvel FF)

#15 Beznaděj

Probudila jsem se ve zničeném Stark Tower. Jako kdybych omdlela. První, koho jsem viděla byl Loki? Rozhlédla jsem se a viděla New York v plamenech. Takže válka s Chitauri stále pokračuje. Podívala jsem se na Lokiho. ,,Co.... Co se stalo?'' Zeptala jsem se ho. ,,To jsem se chtěl teď zeptat tebe.'' Řekl mi vážně. Nechápala jsem. ,,Praštila jsem se do hlavy?'' Vážně jsem se s ním bavila, i když byl nepřítel. ,,Co si pamatuješ?'' Zeptal se mě. ,,Zaútočil jsi na Zemi. Chtěla jsem si s tebou promluvit, ale jakmile jsem se snažila sem dostat,....'' To bylo vše, co jsem mu dokázala říct. Letěla jsem na té lodi chitauri a snažila se dostat k Lokimu, ale havarovala jsem. Zřejmě jsem po tom prudkém nárazu ztratila vědomí. Byla jsem si tím tak jistá.

,,Ano. Tak nějak to bylo.'' Odpověděl mi. ,,Jak sis chtěla promluvit, přišla jsi přiznat porážku?'' Zeptal se s úsměvem. Se škodolibým úsměvem. ,,Ne.... Já....'' Zahlédla jsem svůj meč ležící opodál. ,,Ten meč.'' Řekla jsem a ukázala na něj. Pro jistotu jsem se ho snažila nahmatat v pochvě co jsem měla na zádech, abych si byla jistá, že opravdu leží přede mnou. ,,Asi  ti při tom nárazu spadl.'' Řekl Loki. 

Chvíli jsem se uklidňovala a snažila se přijít na to, co mi tady nehraje. Něco bylo špatně. ,,Ne.'' Řekla jsem tiše. ,,Co prosím?'' Zasmál se Loki. ,,Něco je špatně.'' Loki se nevinně podíval, jako že netuší, o čem mluvím. ,,A to žezlo?'' Zeptala jsem se. Zmateně se podíval na žezlo, které měl v ruce. Začalo mi to docházet. ,,Co jsi udělal? Neptal by ses na takové otázky. Kdybych ztratila vědomí po nárazu, nečekal bys a zabil mě.'' Začala jsem zvyšovat hlas. ,,Možná máš pravdu, a možná ne.'' Naštvala jsem se a vytáhla svoji pistoli a namířila mu ji na hlavu. Nevím, jestli bych dokázala boha zabít kulkou, ale pohrozit mu můžu. 

,,Zahoď to žezlo.'' Řekla jsem klidně. Zle se na mě pousmál, ale zahodil ho někam ven, na balkón. Dostatečně daleko. ,,Něco jsi mi udělal s hlavou, že?'' Vybízela jsem ho k odpovědi. ,,Nejsi zas tak hloupá, jak jsem říkal.'' Zasmál se. ,,Ptám se naposled: Co jsi mi provedl s hlavou?'' Loki vztyčil ruce nahoru a jen řekl: ,,Otevřel jsem ti mysl. Co by jsi řekla, kdybych se teď vzdal?'' Zahrává si se mnou. Sklonila jsem pistoli, otočila se k němu zády a chvíli šla. Když to nejméně čekal, rozeběhla jsem se, udělala jsem obrat a kopla ho do hlavy. Rukou bych mu takovou ránu neubalila. Spadl na zem a druhou ránu dostal o schody. Chvíli byl v bezvědomí. Ale je to bůh, to se musí nechat, takže se za chvíli určitě probere bez problému. Bylo mi to trochu líto, ale mě do hlavy nikdo lézt nebude.

Šla jsem zase dolů pomoct ostatním. Vypadalo to docela beznadějně. Našla jsem kapitána a Thora. ,,Kde jsi byla?'' Zaptal se mě Thor. ,,Ani sama nevím.'' Řekla jsem. Najednou jsme slyšeli Natašu. ,,Můžu to zavřít, slyší mě někdo? Můžu tu bránu zavřít.'' ,,Zavři jí.'' Řekl kapitán. ,,Ne počkej.'' Ozval se Tony. ,,Starku vylítávají další.'' Upozornil ho kapitán. ,,Letí sem atomovka, za minutu exploduje, píchnu jim s ní do hnízda.'' Řekl Tony. ,,Je to moc riskantní!'' Řekla jsem. ,,Starku, víš že tam skončíš s ní.'' Řekl kapitán. Slyšeli jsme Tonyho jak říká Jarvisovi, ať nechá nějakou energii na cestu zpátky. Poprvé v životě jsem se o Starka bála.