TMR - A6

03

"Gratuluji právě jste se oba zabili" řekne Minho udychaně "Co te to sakra napadlo Thomasi?!" zařvala jsem na něj "Co napadlo jeho ?! To ty jsi tady blázen!" zařval na mě Minho "Víte co naserte si! Teď pojde vzít Albyho a někam ho schovat" řeknu a kleknu si k Albymu "Co se mu vůbec stálo?" zeptal se Thomas "Co asi... je ušktnuty. Musel jsem ho praštit jinak by mě zabil." řekne Minho a šel mi pomoct. Netrvalo dlouho a přidal se i Thomas.

Po hodině jsme konečně našli vhodné místo pro Albyho. Všichni jsme držely lianu. Bohužel jsme slyšeli Rmuta a po chvíli jsme ho i viděly. Minho se tvářil vyděšeně "Omlovam se ale já chci ještě žít!" zařval, chytl Thomase za ruku a Utíkaly pryč. Jako vážně?! Kokoti!!! Albyho jsem ještě rychle svazala a dala se taky na útěk. Pro moje 'štěstí' Rmut si vybral zrovna mě. Má to od něj být lichotka? Protože oni jsou dva... více jídla. Já jsem jedna... jo beru to jako lichotku. Jenom doufám že mě nechyti!!!

Utíkala jsem asi 15 minut než jsem po něčem uklouzla přímo do díry pod zdi. Pak jsem si uvědomila. Shit takhle se mění Labyrint! Doufám že se zrovna teď nezačne měnit... Byla jsem tam asi 10 minut než jsem si byla konečně jistá že je Rmut pryč. Vylezla jsem a začala utíkat tak kde jsem nechala Albyho. Myslela jsem si že když tam příběhnu tak tam už bude Thomas s Minhem ale oni nikde. Chvíli jsem jenom bloudila než jsem uslyšela křik. Minho? Ach jo... I když bych ho tam ráda nechala nemohla jsem. Rozběhla jsem se za křikem.

Měla jsem štěstí neboli on ho měl, protože jsem byla blízko tak že to netrvalo dlouho. Když jsem přiběhla tak jsem viděla Minha a Thomase jak se krčí v jednom rohu. Thomas měl v ruce mačetu a druhá byla předemnou. Vzala jsem ji "Hej!!! Ty hnusná blbá stvuro!" zařvala jsem a Rmut se na mě koukl "Dani co blbneš?!" zařval na mě Minho "Zachraňují vám zadky kokoti!" zařvala jsem a dala se na útěk protože se ke mě Rmut rozběhl.

Utíkala jsem a cítila jak na mě jde únava. Sakra! Slepá ulička a vrátit se rozhodně nemůžu. Co teď?! Zkusím co nejrychleji vylézt na zeď. Byla jsem u půlky když v tom se zamnou objevil ten blbej Rmut. Zabodl mi do nohy jeho kovovou ruku a já zařvala bolesti. Vzala jsem do ruky mačetu kterou jsem si vzala když jsem zachraňovala kluky. Snažila jsem s toho Rmuta udeřit. Podařilo se. Rmut mě pustil a já lezla dál. Byla jsem už nahoře ale nevěděla jsem co mám dělat. Skočila jsem z jedné zdi na druhou. Byla jsem už daleko a neviděla jsem už žádného Rmuta.

Skákala jsem dal asi 5 minut. Než jsem viděla Minha jak běží přímo za roh kde je rmut. Tehdy jsem spadla ze zdi. Věřte mi, bolelo to. A to moc! Zvedla jsem se. Noha mě bolela sto krát víc. I přes to jsem doběhla za Minhem a odstrčila ho dal. Lekl se a naštval ale když viděl rmuta tak pochopil proč jsem to udělala. Rmut odejde za jiný roh "Bože jsi v pořádku?!" řekl překvapeně a koukl se mi na nohu. Já jsem se jenom ohlídla a spatřila Thomase "Thomasi!" zařval jsem na něj. On se otočil a běžel k nám "Jste všichni v pořádku?" zeptal se "Já jo ale ona ne. Vypadá strašně a koukni na její nohu." řekne Minho a Thomas si mě prohlidne "Nebyla jsi ušktnuta že jo?" zeptal se "Neboj" řeknu a opřu se o zeď protože se mi trochu zamotala hlava. Minho se porozhlédne "Lidi musíme vypadnout. Za chvíli se uzavírá sekce. Musíme se dostat splátky k bráně" řekne a ukáže nějakým směrem. Všichni tři jsme se tam vydali. Hned jak jsme došli na druhou stranu sekce se začala uzavírat.

Šly jsme pro Albyho a zpátky k bráně, která vede na plac. Tam jsme si všichni sedli na zem a čekali. Já si sedla mezi ně a opřela si hlavu o Minhovo rameno. Po chvíli jsem usnula.

Sen:

Zase ta bílá místnost. Uběhlo nejmíň dva dny. Thomas už je určitě v Labyrintu. Do místnosti vtrhl chlap. Hodil mi bílé sako a na stůl dal vysačku s mým jménem. Daniela Lucifer. Oblékla jsem si to a za doprovodu stráží jsem vyšla z pokoje. Šly jsme dlouhou chodbou až k Ave do kanceláře. Tam mě posadili na židli. I tak mě hlídalo asi pět stráží. Po chvíli do místnosti došla Ava.

Probudil mě Thomas "Dani vstavej. Brána se za chvíli otevře." řekne a pomůže mi si stoupnout "Ježíš ty vypadáš." řekne Minho. Pak jsem si uvědomila. Moje noha. Hlava. Záda. Všechno mě bolelo. V tu chvíli se mi zamotala hlava a já upadla do bezvědomí.

Bezvědomí. Sen :

Uběhli už 3 týdny a 6 dní za chvíli mě měli poslat do Labyrintu.
Vyšetřují jednu holčičku. Je jí asi 10 a chtějí ji poslat do Labyrintu. Ach jo. My jsme zrůdy. Ona je zrůda!
"Já půjdu do Labyrintu že ano?" řekne holčička po chvíli tichá "Ano" řeknu a pichnu ji injekci "Prosím. Já tam nechci. Bojím se" řekne se slzami v očích "Je mi líto." řekla jsem a snažila jsem se nedat najevo žádný cit "Prosím!!" řekne víc nahlas a rozbreci se. Bože. Já to nedám "Můžete si ji vzít" řeknu, zase se snažím zakrýt i ten sebemenší kousek citu.

Vyšla jsem z místnosti a šla za Avou. Bohužel mě pořád hlídali "Ahoj tak jaký byl dnešek? Seznámila ses s Emily?" zeptala se a přitom se koukala do nějakých papíru "Byl úžasný. Ano seznámila jsem se s ní. Je to milé děvče." řeknu a usměju se "To jsi byla taky než ses mě pokusila zabít" řekne a odloží papíry na stůl "Máme nový druh náramku. Musíš si vzít tyhle" řekne a vynda ze šuplíku krabičku. Otevře ji a v ní se nacházely dva náramky. Sundali mi náramky které jsem měla a daly mi tyhle "Já chci do Labyrintu." řeknu. Chci tam protože mě už nebaví tady mučit ty děti. Radši půjdu do toho blbeho Labyrintu. Za Thomasem a... Za Newtem. Ava se zarazila "Neboj však tam půjdeš. Zítra " řekne a usměje se "Hodně štěstí" dodá a ukáže strážím ať mě odvedou "Ještě bych ráda něco řekla." řeknu "Nesnáším tě. Krávo blbá. Tohle dělat. Jsme jenom děti! Tobě na tom ani nezáleží! Tohle všechno je na hovno! Ty jsi zrůda!Mrcho! Doufám že brzo chcipnes. Jestli ne tak ti přísaham na co chceš že tě zabiju!" zařval jsem na ni a stráže mě odvedly do divné místnosti. Tam zamnou přišla doktorka a píchla mi něco do krku. Pak byla tma....

Pokračování příště.. ❤️