TMR - A6

04

Probudila jsem se na ošetřovně. Bolela mě hlava, záda a hlavně mě bolela noha. Porozhlédla jsem se po okolí a viděla spícího blonďaka. Seděl na židli a měl opřenou hlavu o postel. Sakra. Musím se pohnout ale tak abych ho nevzbudila. Zvedla jsem se do sedu a já debil ho praštila. Blonďak se probudil a koukl na mě. Byl asi zmatený a asi jsem ho hodně praštila "Dani..." řekne a dvakrát mrkne "Bože já jsem tak rád že jsi vzhůru." řekne a obejme mě "Jak se cítíš?" zeptal se hned po té co mě přestal objímat "Jsem v pořádku." řeknu a usměju se "Jak dlouho jsem byla mimo?" zeptám se "Jeden den.. Včera jste došli zpátky." řekne a koukne se z okna na bránu Labyrintu "Co tě to sakra napadlo?! Vběhnout do Labyrintu.. Ty jsi šílená." řekne a koukne se mi do očí. Teď bych mu řekla cokoliv. Cokoliv. Měla bych? Měla bych mu říct o těch snech? Už bych to potřebovala někomu říct. "Blonďaku... Můžu ti něco říct?" zeptala jsem se ho tichým hlasem "Ty vždycky krásko" řekne a usměje se. Ja se usměju taky "Mám strašně divné sny. Myslím že jsou to vz-" přeruší mě Thomas který vešel do místnosti "Dani ty už jsi vzhůru." řekne a obejme mě "Jsi šílená víš o tom?" řekne a usměje se "Jo to už jsem někde slyšela" usměju se a kouknu na Newta.

Po chvíli jsme šly do kuchyně na oběd. Všichni se na me koukali. Dala jsem si oběd a šla na radu kapu. Tam se mělo rozhodnout o mém a Thomasovem trestu za to že jsme šly do Labyrintu.

Na radě jsme si s Thomasem stoupli do prostřed "Tak že zahajují radu. Dnes se rozhodne jaký trest dostanou za to jak vběhli do Labyrintu." řekne Newt a koukne na nás "Věděli jste o pravidlech. Proč jste tam šly?" zeptal se "Šel jsem tam protože jsem tam nemohl nechat Danču samotnou. Já vím byla by tam s Minhem ale i tak. Mám pocit že ji znám celý život a do Labyrintu jsem ji nemohl nechat jít samotnou. Omlouvám se." řekne Thomas a koukne na Newta" A ty? Proč jsi tam vběhla? " zeptal se mě
" Nevím. Viděla jsem tam Minha. Nemohla jsem ho tam nechat. Já vím že je to pravidlo a tak dále ale lidi. Vy by jste nic neudělali tak jsem něco musela udělat. Omlouvám se ale nelituji toho. "řeknu a kouknu na Minha. Newt se zamračil" Minho.. Ty jsi tam byl s nima. Neřekneš nám k tomu něco? " zeptal se Newt a všichni jsme se koukli na Minha" Promiň Dani. Je mi líto že jsem tě tam nechal."
řekne Minho" Vazali jsme Albyho a přišel rmut. Bál jsem se. Chytl jsem rychle Thomase a utekl. Nechali jsme ji tam. Rmut šel po ní. Nakonec jsme s Thomasem narazily na jiného rmuta. Málem nás oba zabil, kdyby nepřiběhla Danča a nezačala na toho rmuta řvát a provokovat ho bylo by po nás. To není všechno. Šel jsem k rmutovi přímo na talíř. Jenom že ona mě odstrcila. Nevím jestli je tak šílená nebo se chce jenom zabít ale takovou odvahu nemá tady nikdo. " řekne a všichni se na mě koukli. Sakra.."Co nám k tomu řekneš? " zeptal se mě Newt "Když jsem zařvala na rmuta a běžel zamnou. Bodl mi do nohy jeho kovovou ruku. Pak jsem spadla ze zdi když jsem viděla Minha jak jde přímo k rmutovi. Toť vše. Nevím co mám dál říct." řeknu ale možná jsem jim mohla říct o těch snech. Radši ne bůh ví co by si mysleli" Tak že co navrhujete? " zeptal se Newt ostatních kapu" Já navrhuji vyhnanství!! " zařval Gally. Ach jo zase ten debil. Všichni se na něj koukli" Newte. Pravidla jsou pravidla. Když je někdo poruší dostane trest. Tohle je ale největší pravidlo. "řekne a pár z nich s tim pomaličku začínají souhlaset" Newte no tak.. "řekne Minho" Jednu noc v díře bez jídla. " řekne Newt a Gally se naštve" Děláš si srandu?! Myslíš že je to odradí od toho aby šly zase do Labyrintu?! " zařval na něj" Ne. To ne. Pravidlo zní že pokud nejsi běžec nesmíš do Labyrintu. To by mělo být všem jasné. Lidi se z chyb ale učí Gally. Tak že od zítřka jste běžci. Oba. "řekne a usměje se" Wow! " řekne Gally naštvaně a odejde. Běžec... Ze mě je teď běžec?! Super.

Teď měla být večeře. Panvička nám něco uvařil. Ani nevím co to je. Vypadá to divně ale chutná to dobře
" Tak že.. Po večeři půjdete oba do díry. Nebojte budete zvlášť. Jo a zítra pro vás přijdu, dám vám běžecké věci a můžeme jít do Labyrintu. " řekne Minho po chvíli tichá u stolu "Nechtěl jsem z tebe udělat běžce ale musel jsem. Jinak by ostatní souhlasili s Gallym. Vyhnali by tě." řekne Newt a všem došlo že určitě nemluví na Thomase "V pohodě. Vlastně jsem se chtěla i zeptat jestli můžu být běžec." řeknu a usměju se "To není vtipné. Je to nebezpečné a ty by jsi to měla vědět ze všech nejvíc. Byla jsi tam přes noc." řekne a zamrači se "Jo byla jsem tam přes noc no a? Přes den je to víc bezpečné." řeknu a dám si poslední sousto do pusy "I tak je to ale nebezpečné. Dávej na sebe pozor. " řekne "Víš to je ten problém. Já si neumím dávat pozor jenom na sebe. Já dávám  pozor i na ostatní." řeknu a zvednu se od stolu. Odnesu si talíř a jdu k Thomasovi. Po chvíli k nám přišel Gally "Tak pojďte." řekne. Jako vážně? "Gally nechápu co máš za problém" řekne Thomas "Ty jsi můj problém. Od chvíle co jsi přijel v kleci. A ty Danielo. Cítím k tobě takovou nenávist. Ostatní kdyby vběhli do Labyrintu tak jsou hned vyhnání ale ty. Ty ne. Protože tě má Newt až moc rád." řekne naštvaně "Tak jo už jsme tady. Thomas do první ty do druhé." řekne a ukáže na dvě díry.

Po chvíli co Gally odešel si semnou začal Thomas povídat "Víš co je divné?" zeptal se "Co" řeknu a on si sedne na zem "Že mám pocit že tě znám. Mám sny. Myslím že jsou to vzpomínky ale vidím tam jenom kousky." hned jak to řekl zastavilo se mi srdce. Sny. Vzpomínky. Pocit že mě zná.... "Co v nich vidíš?" zeptám se "Tebe a ještě jednu holku. Vím že jsem s vama o něčem mluvil a pak se obraz změnil na chvíli kdy jsem tě vtahl do rohu. Začal jsem na tebe řvát ale nevím co jsem říkal. To je všechno." řekne a mě se zamota hlava. Bože. To nemyslíš vážně. Proč mi tohle děláš bože. Já vím že si Thomase pamatuji ale... Ne. Prostě ne. Neřeknu mu to" To je zvláštní. No nic já jdu spát. Dobrou. " řeknu a lehnu si na zem.

Celou noc jsem nespala přemýšlela jsem o tom co se stalo. O tom jak jsem byla v Labyrintu. O tom co říkal Thomas. Kdo byla ta další holka a proč si ji taky nepamatuji? Spát jsem nechtěla protože sem se bála. Bála jsem se snů. Vzpomínek.

Slunce začalo vycházet a Minho vzbudil Thomase "Tak jo vstavejte oba dva. Dnes vás čeká těžký den." řekne.
Minho nás oba pustil a my jsme šly pro boty a pro baťoh. Šly jsme ještě za Panvičkou a ten nám dal vodu a jídlo. Pak jsme běželi k bráně kde na nás čekali Newt s Chuckem "Hodně štěstí a prosím dávejte na sebe všichni pozor" řekne Newt ale i tak se koukal na mě "Neboj Newte když na sebe nedáme pozor my tak Danča určitě dá." řekne Minho a rozběhne se do Labyrintu. Newt chtěl hned protestovat ale já se rozběhla za Minhem.

Labyrint ve dne vypadal úplně jinak. Byl klidnější. No asi protože po nás nejdou obrovské zrůdy. Běželi jsme do sekce číslo 6. Tam jsme si dali pauzu. Mě strašně moc zaujalo to číslo. Zvedla jsem se ze země a zamířila k tomu číslu "ZLOSIN." Přečetla jsem nahlas nápis na zdi "Hej! Nechoď daleko" řekne Minho s plnou pusou sendviče. V tu chvíli mě zabolela hlava a slyšela jsem hlas. Ženský hlas "Číslo sedm. Najdi číslo sedm." hned jak to dorekla přestala mě bolet hlava "Jsi v pořádku?" zeptal se mě Thomas "J-jo..." řeknu a jdu zpátky k nim "Pojďte bezime dál." řekne Minho, zvedne se a začne běhat nějakým směrem. Já a Thomas jsme se za ním hned vydali. Ještě jednou jsem se koukla na to číslo než mi před očima zmizelo a byly v nějaké uličce.

Běželi jsme dvě hodiny a půl než jsem si dali deseti minutovou pauzu "Tak jo čas se vrátit" řekne Minho a rozběhne se "Ten kluk je blázen" řekne Thomas "Proč už tě bolí nohy?" zeptám se "Ne.. Možná.. Trochu" řekne Thomas a oba se začneme smát. Pak jsme se rychle rozběhli za Minhem. Bohužel jsem do Minha narazila protože se prudce zastavil "AU co blbneš?!" zařval jsem na něj. Minho mi sál ruku na píšu ať jsem ticho a ukáže na rmuta. A sakra.. "Tak jo.. Rozdělíme se. Pamatujete si cestu že ano?" řekne a my s Thomasem jenom kyvnem "Tak jo" řekne "Teď!" zařve a já jsem se rozběhla. Nevnímala jsem kam běží Thomas nebo Minho prostě jsem běžela svoji cestou. Pane bože!!! Proč si rmut vybírá jenom mě?! Rmut běžel zamnou... ZASE. Já se stratila. No co je to můj první den. Rozhodla jsem se jít instinktivně. Doběhla jsem ale do sekce číslo sedm... Tak jo nesnáším svůj instinkt. Rmuta jsem po chvíli setřasla a běžela zase  instinktivně.

Doběhla jsem na plac a brána se zavřela "Díky bohu jsi živá!" zařval Minho "Ten rmut šel po tobě!" řekl Thomas "Ne vážně.. Já si nevšimla" řeknu sarkastický a lehnu si na zem. Byla jsem strašně unavená "Co se děje? Už je tady?" slyším známý hlas. Kluci uhnou a já si stoupnu "Ty jsi asi fakt magnet na rmuty" řekne Newt a obejme mě. Bylo to příjemné. Uklidňující.

Musela jsem jít na ošetřovnu i když jsem jim řekla asi sto krát že jsem v pořádku. Po ošetřovně jsem zamířila k Newtovi do pokoje. Jsem strašně unavená. Nespala jsem celou noc a dnes mě honil rmut skoro po celém Labyritnu. Teď mu všechno řeknu. Musím. Potřebují to někomu konečně říct.

Pokračování příště 😳😅❤️

Lidi mohli by jste mi napsat komentář abych věděla jestli si to někdo čte? Jen mě to zajímá... ❤️🥺