TMR - A6

09

Fotku jsem fotila ve Francii poblíž Calaise když jsme jeli do Anglie ❤️✨

Sen :

Utíkám chodbou. Zase po mě jdou stráže. Utíkala jsem jako o život když v tom narážím na vysokého blonďaka. Spadla jsem na zem "Au dávej bacha!" řekne a chytne se za hlavu "Promiň. Promiň. Promiň" zvednu se a snažím se utéct "Počkej" řekne a chytne mě za ruku "Kam utikaš?" zeptal se ale já jsem neměla čas na vysvětlování "Blonďaku znáš nějaké místo kde bych se mohla schovat?" zeptám se a on se zamrači "Myslím to vážně. Jestli mě najdou buch ví co semnou udělají" řeknu a on kyvne "Pojď" řekne a začne někam utíkat.

Utíkala jsem za ním a vběhl do místnosti. Já jsem vběhla hned za ním a on zavřel dveře "Díky" řeknu a on se usměje. Koukla jsem se po okolí a všimla si že v pokoji jsou ještě šest kluků "Newte co blbnes? Kdo to je?" řekne jeden kluk s divným obočím "Já vlastně ani nevím. Potřebovuje schovat" řekne a Asiat se zvedne z postele " Proč schovat?" zeptal se "Já nevím. Utíkala a narazila do mě no a řekla že potřebuje pomoct." řekne a Asiat si mě prohlidne "Utíkám před stažemi. Neptejte se proč." řeknu a kouknu na blonďaka "Děkuji" řeknu a sednu si na židli "Kolik ti vůbec je?" zeptal se kluk s divným obočím "Dvanáct " řeknu a on se otočí na blonďaka "Děláš si srandu že jo?" zeptá se ho a on pokrči rameny. Někdo zaklepe na dveře "Sakra! Prosím... Neříkejte že jsem tady kdyby mě našli tak bůh ví co by mi udělali" řeknu a nějaký brunet šel otevřít dveře " Hledáme dvanácti letou holku. Utíkala tímhle směrem. Je nebezpečná musíme ji najít." řekne strážný a brunet se koukne na blonďaka "Je mi líto ale tady nikdo není. Přeji vám hodně štěstí s hledáním" řekne a strážný odejde. Brunet zavřel dveře a všichni se na mě koukli "Proč jsi nebezpečná?" zeptal se kluk s divným obočím. V tu chvíli mě zabolela hlava a já spadla na zem.

Probudila mě Teresa "Vztavej" řekla a já jsem otevřela oči. Co chtě ty vole "Co chceš?" zeptala jsem se jo unaveně "Tak hezky poslochej. Vím co jsi zač nebo aspoň podle toho co Thomas říkal tak nejsi normální. Jestli chceš aby to nikdo nevěděl tak běž do Labyrintu a už se nevracej. Jo a mám ti říct že dnes tam jdeš sama... Ehm. Jestli se vrátíš tak všem řeknu to co Thomas řekl mě. Klidně ještě něco domyslim "řekne, pustí mě, zvedne se a odejde. Kdo si sakra mysli že je?! Tak to ne! Sakra co budu dělat? Mám zůstat v Labyrintu?? Nikdo se nesmí dozvědět o těch snech a schopnostech. Počkej! Thomas ji to řekl!! Bože!! Já ho chápu že ji miluje ale tohle nemusel!

Vylezla jsem z díry a šla jsem si vzít běžecké boty a batoh. Potom jsem šla k bráně a čekala až se otevře. Měla se otevřít za několik minut "Hele dávej bacha!" zařval Minho a já se jenom usmála "To víš že jo" řeknu, brána se otevře a já výběhnu.

Běžela jsem rovnou do sedmé sekce. Přemýšlela jsem. Mám tady zůstat? Myslela to Teresa vážně? Jestli se vrátil tak všechno pokazim....no ale jestli zůstanu tak někomu budu chybět nebo budou mít starosti. Co to placam za nesmysl. Chybět jim nebudu. Ani jednomu. Dokonce I Thomas mě zradil.

Běžela jsem a hledala... Ani nevím co. Prostě jsem asi hledala cestu ven...
Šla jsem za roh a byl tam rmut... Sakra co teď?! "Zabít!! Musíš ho zabít tak už mě sakra poslechni!" zařval na mě můj vnitřní hlas "Ale jak?!" zaseplata jsem naštvaně "Prostě to zkus. Věř si." řekne a já se kouknu na rmuta..
Udělala jsem k krok k němu a chytla svoji mačetu. Vždycky ji mám sebou protože jsem běžec. Vytáhla jsem ji, koukla se na svůj odraz a kývla jsem "Hej!!" zařvu a rmut se na mě koukne "Jen pojď" řeknu a šibalský se usměju. Rmut se rozběhl "Jen pojď... Neboj se" řeknu a rozběhnu se taky. Skočila jsem na něj. Jak jsem to sakra udělala?! Vždyť to je strašně vysoko! Vzala jsem mačetu a bodla jsem mu ho do hlavy. Rmut zakřičel bolesti ale neumřel. Shodil mě na zem a rozběhl se ke mě. Zvedla jsem se a utíkala. Slyšela jsem povědomí zvuk "Uzavírá se sekce?!" zařvu do neznámá. Super mám nápad doufám že to vyjde. Běžela jsem a sekce byla ještě otevřena. Zastavila jsem se a čekala na rmuta "Pojď!!!" zařvala jsem. Rmut se vynořil hned za rohem a běžel ke mě. Sekce se už uzavírala tak jsem se rozběhla. Rmut byl hned za mnou skoro jsem to nestihla. Díky bohu jenom skoro. To samé nemůžu říct ale o rmutovi..... Fuj.. Je úplně rozmacknuty.. Něco tam bliká.... Koukla jsem se na hodinky. Sakra už bych měla jít. Počkej co když to Teresa myslela vážně?

Běžela jsem bylo mi to jedno. Jestli To myslela vážně tak je asi po mě ale nemám navybranou... Musím to hned říct Thom-..... Komu to musím říct? Thomas mě zradil. Už nemůžu nikomu věřit... Možná jenom Newtovi.

Ne uvědomila jsem si ale už jsem byla na place a přiběhl ke mě Minho "Co jsi dělala?" zeptal se a vypadal vyděšeně "Co?" řekla jsem nechápavě "Jsu celá od nějakého slizu" řekne a já se na sebe kouknu. No fuj... Jak jsem si toho nemohla všimnout "No já jsem... To je jedno kde je Newt?" zeptala jsem se a Minho ukázal směrem k zahradam "Díky" řeknu a rozbehnu se tam. Běžela jsem a zahlédla jsem Teresu jak na mě naštvaně čumí pak se ale s šibalskym úsměvem usmála. Sakra!

Doběhla jsem za Newtem "Co se ti sakra stalo?" zeptal se a koukal na mě překvapeně "Z-Zabila jsem R-rmuta" řeknu udychane a on na mě vyvali oči "Cože?!" řekl naštvaně i překvapeně v tu chvíli se mi zamotala hlava a padala jsem k zemi "Krásko!" bylo poslední co jsem slyšela pak už byla tma.

Sen:

Probudila jsem se a slyšela jsem hlasy jak si povídají "Lidi probudila se!" zařval Asiat a všichni se na mě kouknou "Jak se cítíš prcku?" zeptal se blonďak "Tak za prvé nejsem prcek!" řeknu naštvaně a oni se usmejou "No a za druhé je mi strašně" řeknu a blonďak se zamračil "Thomas šel za kuchařkou. Jsou dobří přátelé tak mu dá jídlo no a on ti ho přinese" řekne kluk s divným obočím. Mluvil na mě jako na pěti létě dítě "Děkuji" řeknu "Máme pár otázek" řekne Asiat a všichni ztichli.

Probudila jsem se ale ne na place... Všude byla tma. Nic jsem neviděla ale slyšela... Hlas... Mužský a strašně povědomí "Dani" řekne a já se zmateně otočím bohužel jsem ale nikoho nenašla "Dani" řekne znova zase jsem se otočila a pořád nikde nikdo "Kde jsi?!" zařvu do prázdná "V tvoji hlavě" řekne hlas "Ukaž se!" zařvu a uslyším jenom tichý smích "Jsem tu abych ti řekl pár důležitých věcí tak mě pozorně poslouchej nemám moc času" řekne a znělo to vážně "Poslouchej... Jsi speciální jak už asi víš tak jsi Daniela Lucifer. Vím smazali ti paměť a ty náramky. Pokud tě někdy napadlo si je sundat tak. NE! Jen to ne" řekne a já se zamračim "Jdi k věci idiote!" zarvu na něj "Vždyť jo... Jsi speciální a mapu máš v hlavě. Jenom že máš zavřené tak zvaně dveře. Stačí je otevřít." řekne a já se sarkastický usměju "Jako vážně myslíš že je to tak lehké? Tak mi sakra řekni jako mám udělat!" řeknu a on se nadechne "To nevím..." řekne "Můžu vědět aspoň kdo jsi?" zeptám se už klidnějším hlasem "Ehm... Už nemám čas" řekne a začínám vidět světlo "Co?! Počkej!!" zařvu a světlo mě zazáří.

Já vím asi přestanu psát 😶😶je to strašné 🤦‍♀️🥺