TMR - A6

10

"Jsem tu abych ti řekl pár důležitých věcí tak mě pozorně poslouchej nemám moc času" řekne a znělo to vážně "Poslouchej... Jsi speciální jak už asi víš tak jsi Daniela Lucifer. Vím smazali ti paměť a ty náramky. Pokud tě někdy napadlo si je sundat tak. NE! Jen to ne" řekne a já se zamračim "Jdi k věci idiote!" zarvu na něj "Vždyť jo... Jsi speciální a mapu máš v hlavě. Jenom že máš zavřené tak zvaně dveře. Stačí je otevřít." řekne a já se sarkastický usměju "Jako vážně myslíš že je to tak lehké? Tak mi sakra řekni jako mám udělat!" řeknu a on se nadechne "To nevím..." řekne "Můžu vědět aspoň kdo jsi?" zeptám se už klidnějším hlasem "Ehm... Už nemám čas" řekne a začínám vidět světlo "Co?! Počkej!!" zařvu a světlo mě zazáří.

Probudila jsem se "Ne!! Zůstaň řekni mi víc! Sakra!" zařvu. Uvědomila jsem si že jsem sama tak jsem se zvedla a šla hledat blonďaka... První místo co mě napadlo tak byl les a strom. Vyběhla jsem do lesa tak aby mě nikdo neviděl "Blonďaku!" zařvu a někdo seskočil že stromů "Krasko?" řekl zmateně "Blonďaku nemám moc času musím ti všechno vysvětlit pokud mě teda Teresa nepredbehla.." řeknu na jeden nádech "Uklidní se.." řekne a obejme mě "Já se tak bál" pošepta mi do ucha "Blonďaku musím ti toho tolik říct" řeknu a on se odeme odtrhl. Chytil mě za ruku a sedl si na zem. Sedla jsem si hned za ním a všechno mu řekla. VŠECHNO. O tom jak mě Thomas zradil, jak se mě snažil zachránit před Benem ale já jsem něco udělala a oni odletěli nekolik metrů dovzduchu, o tom jak jsem zabila toho rmuta, o tom snu a pak ten divný hlas s kterým jsem mluvila před chvílí a hlavně to co Teresa říkala. Newt byl překvapený ale i naštvaný "Zlobíš se že jo?" zeptám se "N-ne... Já jenom..." řekne "Zlobíš se ach jo měla jsem ti to říct dřív" řeknu smutně "Nezlobím se jenom...je toho zase nějak moc... Chceš mi říct že máš nějaké nadpřirozené schopnosti?" zeptal se a já jenom kývla "Hlas říkal že musím otevřít nějaké dveře v hlavě... Já nevím" řeknu a on se na mě koukne "Jak je máš otevřít?" zeptal se "Já nevím a ten hlas prej taky. Nechtěl mi nic říct" řeknu a on se zvedne "To je strašně debilní.. Jako řekne ti o dveřích v hlavě atd... Ale neřekne ti jak se ms otevřít?" řekne a mě něco napadne "Počkej... Asi vím jak" řeknu a on na mě vyvali oči "Krasko víš že to musíme říct i ostatním?" řekne a tím zas překvapí on mě "Děláš si ze mě prdel?! " řeknu strašně překvapeně "Za prvně pozor na jazyk a za druhé ne nedělám. Musíme jim to říct..." řekne a já se na něj nevěřícně kouknu "Když to řekne Terasa bude to mnohem horší. Musíš jim to říct ty sama" řekne a já se nádechnu "Když myslíš že mě pak nebudou chtít zabít tak klidně. Gally už i tak přesvědčil asi půlku placu že jsme zrádce a ještě tohle..." řeknu a on mě zase chytne za ruku. Šel ke mě strašně blízko, cítila jsem jeho dech na moji tváří "Věříš mi?" zeptal se milim a tichým hlasem. Snažila jsem se nedat najevo co to semnou dělá ale moc to asi nešlo "J-j-jo" vykoktala jsem ze sebe a on se usmál "Tak pojď" řekne a začne me někam tahat.

Newt mezitím svolal poradu a byla jsem hlavním hostem. Vlastně to všechno teď je o mě..

"Proč jsi svolal poradu?" zeptal se  Thomas "Ehm... Kvůli krasce" řekne Newt a všichni se na mě koukli "Potřebuji od vás jednu věc" řeknu a Gally se sarkasticky zasměje "Co potřebujete vaše velicenstvo" řekne "Myslí to vážně" řekne Newt "Díky Blondaku já to zvládnu... Musí mě někdo zabít" řeknu a Newt se zvedne ze židle "Cože?!" řekl překvapeně Thomas "Newte co blbnete?!" zeptal se Minho "Já o ničem nevím!" řekne překvapeně Newt "Já jsem to nikomu neřekla ale vím jak se dostat ven... Musíte mě ale zabít abych otevřela dveře v mojí hlavě které blokují vzpomínky" řeknu a všichni se na mě koukají jako na debila "Krasko nikdo tě zabíjet nebude!" řekne Newt a chytne mě za ruku "Musíte mě utopit a protože už tu nikomu nevěřím... Budeš to muset udělat ty" řeknu a kouknu na Newta "To nemyslíš vážně.." řekne a já se usmeju "Myslím a to smrtelně" řeknu a tahnu ho za ruku k jezeru. Všichni nás následovali.

Vlezla jsem do té studené vody" Vážně tě teď musím zabít? "zeptal se blonďak " Ano.. "řeknu a on se zamrači" Chápu že jsem jediný komu věříš ale vážně to musím být já? "zeotal se" Přestaň mluvit a utop mě "řeknu a Gally se usměje" Nečekál bych že to někdy řekneš "řekne a já se taky usměju" Jak dlouho tam musíš být? "zeptal se Alby" Až mě utopí takto bude chvíli trvat... Nejsem si jistá jak dlouho. Možná pár hodin "řeknu a všichni se překvapeně kouknout "Co když se už neprobudis?" zeptal se Minho "Tak budete mít aspoň klid" řeknu a blonďak se zase zamrači "Hele!" řekne a já se usměju "Neboj já se probudím zas tak hodná nejsem abych vám dala pokoj" řeknu a kouknu se na blonďaka "Můžeš" řeknu a blonďak i přes to že nechce tak mě chytne za ramena a strčí mi hlavu pod vodu. Cítila jsem se jak se topim. Že začátku nemůžeš vuhbec dýchat cítíš jak ti pomalu vybuchuje hlava ale pak.... Pak je klid. Je klid a ty pomaličku zavíráš oči. Jenom čekáš až to skončí...