TMR - A6

07

Ten obrázek neřešte. To jsem fotila já asi před týdnem ❤️. Nevěděla jsem co tam mám dát. 😂

"Bene! Co blbneš!?" zařvala jsem na něj "Ty! Ty za všechno můžeš ty a ten tvůj bratříček!" řekne zuřivě "Bene?" řeknu v klidu "Mrcho!" zařve a chytne mě pod krk. Začne mě pomaličku škrtit a pak přestane "Nezabiju tě hned... Nezasloužíš si rychlou smrt!" zařve na mě. Mě se do očí hrnuly slzy "Bene ty jsi ušktnuty?" zeptala jsem se ho "Ne! Ticho buď! Drž hubu jenom drž hubu!" zařve na mě. Dá mi facku a to mě naštve ale taky mě to hodně zabolelo. Čekala jsem na druhou ale nic. Slyšela jsem další hlas. Thomasuv hlas. Thomas skočil na Bena a praštil ho. Ben zas praštil Thomase a tak to bylo furt dokola" Dost! "zařvala jsem na ně. Nic." To stačí!! " zařvala jsem ještě víc. Už mě slyšeli i ostatní
" DOST!" Zařvala jsem co nejvíc. Můj hlas se změnil. Nebyl stejný. Byl divný. Strašidelný sama jsem se vyděsila. Kluci odletěli asi dva metry do vzduchu a pak dopadli na zem. To jsem byla já?! Jak?! Koukla jsem se na svoje ruce. Ben byl v bezvědomí ale Thomas pořád reagoval a ten se na mě koukal jak na zjevení. Přiběhli k nám ostatní "Krasko jsi v pořádku?!" zařval na mě Newt ještě z dálky "Co se stalo?!" zeptal se Alby naštvaně. Jsem ráda že už je v pořádku "J-ja nevím..." řekne Thomas a koukne na mě "Ben mě napadl a prostě....ja nevím. Říkal něco jako že za všechno můžu já. No a pak mi dal facku. Čekala jsem na druhou ale pak přišel Thomas a pak jsem něc-" přeruší mě Thomas s vyděšeným výrazem "Dal jsem mu pěsti! Jo a on pak zůstal ležet..." řekne a mě hned dojde co udělal. Bránil mě. Nechtěl aby ostatní věděli co se stalo.

Bena zavřely do díry a zítra ho vyženou. Bena jsem znala jenom chvíli ale i on mi přirostl ke srdíčku. Je mi ho líto ale byl ušktnuty. Newt mě vzal na ošetřovnu. Prej pro jistotu. Jeff  mě zkontroloval a řekl že je všechno v pořádku. Pak jsme šly zase do pokoje "Já ti říkala že jsem v pořádku" řeknu a Newt se usměje "Jistota je jistota krasko. Nevím co bych dělal kdyby se ti něco stalo." řekne a koukne mi s vážným virazem do očí "Neboj nahradila by mě Teresa." řeknu a snažím se jít do postele. Bohužel mě Newt chytne za ruku  "Myslím to vážně. " řekne a dívá se mi do oči. Ty jeho dokonalé čokoládové oči "Tak jo. Teď už běž spát zítra tě čeká další den v Labyritnu." řekne a udělá krok dozadu. Šel si lehnout. Zase na zem jak jinak. Já jsem si lehla do postele a usnula.

SEN:

Jsem v pokoji a dávají mi na ruce náramky. Ve dveřích se objevila Ava "Tak že tyhle náramky by měly držet tvoje schopnosti stranou. Od teď budeš normální. Jako my. Nezapomeň je to pro tvoje i naše dobro. Jsi velmi nebezpečná" řekne a usměje se "Možná se nám budeš i hodit.." řekne "Teď ti je 10 let a už jsi jeden z nejlepších bojovníků. Kde ses to naučila?" zeptala se "Vám to tak určitě řeknu vy hnusná mrcho!" zarvu a plivnu na ni "Na deseti leteho spratka jsi velmi drzá!" řekne a dá mi facku "Tomu říkáš facka?! Pojď blíž a já ti ukážu co je pořadni facka!" zarvu na ni a ona se koukne na doktorku "Můžete ji to píchnout" řekne a doktorka šla blíž "Jestli se mě jenom dotkneš tak ti tu injekci strcim tak hluboko do prdele že si rok nebudeš moct sednout!" zarvu na ni a ona se lekne. Ava šla, vzala injekci a pivhla mi ji "Bojíte se jí?! Za prvé je jí jenom 10 a za druhé má ty blbý náramky nic vám neudělá!" zařvala a mě se zatmavilo před očima

Probudila jsem se "Ne nechte mě! Nesahej na mě! Dej to pryč!" zařvu a Newt se na mě překvapeně koukne "Tak jo klid. Nic nedělám. Co mám dát pryč? O čem mluvíš" zvedl ruce v náznak sebeobrany "Ježíš promiň... J-ja měla šp-" přeruší mě "Měla jsi špatný sen. Zase. Chápu. Chceš mi o něm říct?" zeptal se a sedl si vedle mě na postel "To je v pořádku. Jenom nějaký nesmysl.." vzpomněla jsem si jak jsem mu tehdy říkala o těch snech. Tenhle říct nemůžu. Už vůbec tu zmínku o nějakých schopnostech. To vlastně vysvětluje co se včera stalo. Já byla tak drzá už v deseti ?? Počkej nemají ty náramky držet ty schopnosti stranou? Tak co se sakra včera stalo?! " Jsi si jistá?" zeptal se "Jo... Na stodeset procent. Už musím jít. Minho na mě určitě čeká" řeknu, usmeju se a rychle odejdu.