TMR - A6

05

Měla jsem štěstí že tam Newt byl "Je ahoj. Jak se cítíš?" zeptal se a ustlaval si zase nazemi "Ahoj. Jo jsem v pohodě." řeknu a sednu si na postel "Krasko ?" zeptal se "Ano blonďaku?" řeknu a kouknu na něj "Nedávno jsi mi chtěla něco říct." řekne a koukne na mě "Ehm.. Jo. No... Víš ty moje noční můry nebo sny?" řeknu a on se na mě zamrači. Sedne si vedle mě na postel "No ano vím. Chceš o těch snech mluvit?" zeptal se "To je ten problém. Nemyslím si že jsou to sny." řeknu a on se na mě překvapeně koukne "A co si myslíš že to je?" zeptal se a pořád se mi díval do očí "Vzpomínky? Myslím že jsou to vzpomínky." řeknu potichu "O čem se ti zdálo?" zeptal se a stoupl si.

Všechno jsem mu řekla. Do sebemenšího detailu. On se jenom procházel po pokoji a přemýšlel "Jsi naštvaný že ano... Měla jsem ti to říct dřív nebo radši vůbec." řeknu smutně. On šel předemnou a klekl si "Nejsem naštvaný jenom... Je to divné." řekne a chytne mě za ruku. Koukal mi do očí. Ty jeho čokoládaove oči. V tom někdo zaklepe na dveře "Pojď dal" řekne Newt a stoupne si "Ahoj... Ehm.. Kluci hrajou Pravda nebo Úkol a dali mi úkol... No mám jít sem a říct vám ať se jdete přidat. "řekne Chuck a my se zasmějeme.

Šla jsem. Nudila jsem se. Já vim jsem unavená ale bude sranda. Hrály jsme jenom pár lidí. Minho, Chuck, Thomas, Newt, Winston, Jeff, Panička a Clint. Samozřejmě i já" Minho pravda nebo úkol? "zeptal se Clint
" Pravda " odpověděl Minho" Myslíš si že by ti někdo mohl sáhnou na vlasy?" zeptal se a Minho vykulik oči" Ne! NA MOJE VLASY NIKDO NESAHNE. POKUD NECHCE PŘIJÍT O RUKU! " Zařval a my se začaly smát" Krasko... Pravda nebo úkol? " zeptal se Newt
" Úkol " řeknu a Newt se zamyslí
" Zaspivej nám písničku. " řekl a já jsem vykulila oči tak jak to před chvílí udělal Minho" Jakou ?! Vždyť žádnou neznáme. "řeknu a on se usměje
" Nějakou vymysli "řekne a usměje se ach jo.. Zvedla jsem se a začala zpívat.

Consuming all the air inside my lungs
Ripping all the skin from off my bones
I'm prepared to sacrifice my life
I would gladly do it twice
Consuming all the air inside my lungs
Ripping all the skin from off my bones
I'm prepared to sacrifice my life
I would gladly do it twice
Oh, please have mercy on me
Take it easy on my heart
Even though you don't mean to hurt me
You keep tearing me apart
Would you please have mercy on me?
I'm a puppet on your string
And even though you got good intentions
I need you to set me free.

(Já vím že je to písnička Mercy ale jakože jsem to vymyslela... 😂)

Když jsem konečně skončila všichni se na mě koukali. Po chvíli začali tleskat. Jako vážně? To to bylo tak dobré? "Dani to bylo skvělé!" zařve na mě Chuck "O kom je ta písnička?" zeptal se Gally... Kde se tady vzal Gally "Je ahoj Gally. Nechceš se přidat?" zeptám se a Gally se zamrači "Ne díky. Ptám se o kom je ta písnička." řekne a všichni se na mě kouknou "Ehm.. Proč bych to měla říkat? Je to moje věc." řeknu a falešně se na něj usměju "Jen by mě zajímalo kdo si získal to tvoje černé srdce" řekne a taky se falešně  usměje "Já narozdil od tebe nějaké mám." řeknu a sednu si zpátky mezi Newta a Thomase. Gally se naštve a odejde. Po chvíli tichá, když už se nikdo na nic neptal jsem se rozhodla jít konečně prospat "Tak nic.. Dobrou noc a krásné sny všem já jdu spát. Zítra musím zase do Labyritnu a nechci být unavená." řeknu a všichni mi popřejou dobrou noc.

Tentokrát jsem šla sama spát. Newt tam ještě chvíli zůstal. Že bych to vážně zpívala o něm? Možná. Jako Newt se mi líbil od té chvíle co pro mě skočil do klece ale až tak moc..??No nic.. lehla jsem si a hned usnula

Sen :

"Ahoj jak se máš?" zeptala se mě blondýna "Špatně a ty by jsi měla taky" řeknu smutně "Já vím.. Hned jak pošlou Newta pošlou i mě." řekne smutně a sedla si vedle mě "Sonyo. Ach jo. Teď se cítím ještě hůř." řeknu "Už jsi řekla Thomasovi co jsi řekla mě?" zeptala se "Ne.. A ty mu to taky neřekneš! Víš to jenom ty. Slib mi to!" řeknu a ona jenom kyvne "Neboj. Nikdo se to nedozví. Nikdo se nedozví že jsi jiná. Zvláštní. Zázračná." řekne a přitom se usmívá "Drž hubu. Jsem zrůda." řeknu a v tu chvíli někdo zaklepe na dveře.

Probudil mě ráno známý hlas bohužel ne ten milí a krásný "Dělej vstávej!" řekne Minho "Minho... No tak..nech mě ještě chvíli spát prosím " řeknu a otočím se na druhý bok "Ne! Už tak máme zpoždění." řekne a já se zvednu z postele "Tak mě nech aspoň se prevleknout" řeknu a on odejde z místnosti. Po převlečení jsem vyšla ven a šla k bráně "No konečně" řekne Thomas "Vole byla jsem  unavená." řeknu a on se usměje "Šla jsi spát dřív jak my.." řekne a já se zamračim "No a?" zeptám se "No tak pojďte. Běžíme" řekne Minho a rozběhne se do Labyritnu. Já a Thomas jsme ho hned následovali.

V Labyritnu jsme běžely do sekce číslo 8. Tak mě taky zaujalo číslo "Minho proč nejdeme i do sedmé sekce?" zeptám se ho "Ta je nejnebezpečnější. Tak ještě ne. Proč?" řekl a otočil se na mě "No... Včera jsem tam byla.." řeknu a on se prudce zastaví. Thomas do něj narazí "AU!" zařval Thomas "Ty jsi byla v sedmé sekci? Jak je to možné vždyť je uzavřena.." řekne a oba se na mě překvapivě koukli "Já nevím.. Prostě na bylo velké číslo sedm na zdi." řeknu a Minho se zamrači "Tak jo dáme si pauzu. Najime se, napijeme a jdeme zpátky." řekne a sende si na zem.

Po chvíli jsme se dali zpátky do běhu. Doběhli jsme na plac. Co je to za zvuk? Že by klec?! "Dobře že jste zpátky" řekne Chuck "Co se děje Chucku?" zeptala jsem se ho ještě udychane "Klec. Jede nahoru s někým novým" řekne a já s Minhem se na sebe překvapeně koukneme. Běžely jsme k Newtovi a ostatními placeri "Blonďaku" řeknu a on se na mě otočí "Jsem rád že jste živí a zdraví. Klec jede nahoru s novým bažou" řekne a ukáže směrem ke kleci prednama "Já jsem přijela nedávno. Nemá klec jezdit s novým čonem každý měsíc?" zeptala jsem se ho a on pokrčil rameny "To jo ale... Já nevím krasko" řekne.

Čekali jsme ještě 10 minut. Přemýšlela jsem. Co když to bude další holka? Co když se něco pokazí? Je to divné...
Klec se zastavila a otevřela. Newt do ní skočil tak jak skočil tehdy pro mě "Blonďaku co tam vidíš?" zeptám se ho "J-je to další holka.." řekne a koukne na mě. Ta holka spí?! Jako vážně? "Co má v ruce?" zeptal se Thomas. Newt ji vzal z ruky papírek a začal číst nahlas "Ona je poslední. Úplně. Vzkaz pro Danielu. Poslouchej svůj vnitřní hlas. Thomasi dávej pozor ale nejvíc dávej pozor na svoji sestru Danielu." hned jak to dořekl všichni se na nás koukli "Lucifer!" zařvala ta holka když se vzbudila. Pak zase usnula. Hned jsem si vzpomněla. Daniela Lucifer. Moje celé jméno. Od kud ho ta holka zná? Že by to byla... Že by to byla ta holka kterou viděl Thomas. Počkat.. Thomas je můj bratr?! No ty vole... Toho je strašně moc. Koukla jsem se na Thomase a on na mě "Toho je moc!" řeknu nahlas a odejdu. Utíkám. Daleko. Pryč do lesa. Abych mohla v klidu přemýšlet. Co se to právě stalo? Thomas je můj bratr, ta holka řekla moje jméno, jsme v zasranem Labyritnu, ty sny. Prostě je toho na mě moc! Po chvíli jsem slyšela kroky" Dani? "byl to Thomas" V pořádku? "zeptal se a šel ke mně blíž
" Hele já vím že je to divné. Vždycky jsem věděl že jsme nějak propojení. Jinak bych si tě asi nepamatoval. Divnejsi je že si pamatuji i tuhle holku. "řekne a zamrači se" Ty ji znáš? "zeptala jsem se ho" Ano. Víš jak jsem říkal že si pamatuji tebe a ještě jednu holku ne? "řekne a já si vzpomenu na tu noc. Na to jak mi věřil a všechno mi řekl. Ach jo..

S Thomasem jsme se vrátili. Šla jsem rovnou k té holce. Čekala jsem celou noc. Čekala jsem až se probudí. Několikrát se mě Newt nebo Thomas snažili přemluvit ale nevyšlo to. Dokonce mi Minho vyhrožoval s tím že mě zítra nevezme do Labyritnu. I tak jsem tam zůstala. Je mi to jedno jestli půjdu nebo ne do Labyritnu. Chci vědět co vi ona!

Pokračování příště... ❤️😅🥺