The Hidden One - Vkook/Taekook [k.th x j.jk]

11. Kapitola

Lovec se na něj podíval nevěřícným pohledem. Zamračil se, stiskl dveře a kopl ho do nohy, za kterou se voják lehce chytil, čímž upustil dveře. Ty se ihned zavřely a za nimi samozřejmě zmizel i lovec.

Jungkook se posadil na svou postel, opřel si lokty o stehna a podepřel si bradu. Začal klepat nohou... přemýšlel. Přemýšlel nad tím, co mu řekl voják. 

Ano, mohl by jen tak odjet na svém koni do jiného království a nechat se přijmout jako dvorní lovec, jelikož to není absolutně špatný nápad...

...je to ten absolutně nejhorší nápad. 

Na jeho hlavu je vyvěšená odměna a ne ledajaká, a proto by ani ostatní království neodmítala. Přeci jen, toto království je jedno z největších v Asii, ostatní jim nesahají ani po kotníky. Proč si nevydělat na jednom chlapci, a zároveň si udělat dobrou pověst, že chytili výborného lovce jen oni. Bylo to patetické. Všichni se honí za slávou a penězi, což je věc, která se v životě snad ani nikdy nezmění. ý

Voják stál za dveřmi se zamyšleným pohledem. Snažil se přijít na kloub tomu, co se mohlo stát lovci tak hrozného, že se takovým obloukem vyhýbá vyšším lidem. Ostatní by dali za to všechno, co mají, aby si mohli zlepšit život prací u královské rodiny, ale on by jim klidně i plivl do obličeje, aby si od nich nemusel nic vzít.

Natáhl ruku, že zaklepe na dveře, ale v tu chvíli si uvědomil, že se až moc zajímá. Povzdechl si, vytáhl z kapsy jablko, které měl připravené pro svého koně a otočil se za hřebcem patřící Jungkookovi. Opatrně mu ho podal. Kůň se prvně k němu naklonil, přičichl si, zakroutil hlavou, a pak se pořádně zakousl. Taehyung se zasmál, pohladil ho a poplácal, než se dal na cestu zpátky na princem.

Mezitím přemýšlel, jak by chlapci mohl pomoct. Věděl, že má talent a to neledajaký. Mohl by si zlepšit život jen tím, že by dělal něco, co by ho bavilo... 

„Proč toho tedy nevyužije...?" zeptal se sám sebe nahlas a podíval se do dálky, kde po chvilce vykoukla hlava prince, jenž se k němu ihned přiřítil.

„Kde jsi byl?" vyjekl princ a plácl vojáka do ramene hned, co byl dostatečně blízko. Ten se podíval na bylinkáře a pokrčil rameny.

„Myslel jsem, že jsem něco viděl."

Princ si ho podezíravě prohlédl, zamračil se a zamyslel se. Věděl, že voják lže. Byl to hrozně špatný lhář, ale jelikož nelže tak často, tak když už zalže, má to svůj důvod. Jimin se s ním znal opravdu dlouho, a proto ho nechal být. Věděl, že by to nikdy nebylo fatální vůči království nebo jeho bezpečí.

„No dobrá... měl by brzy začít nábor. Je čas se vrátit," rozkázal a vysadil se na svého hřebce. Voják udělal totéž a pomohl i Jinovi nasednout. 

Hned, co se vydali směrem ke království, tak princ byl vepředu kochající se krásným a tichým okolím.

Neměl totiž tolik vycházet z království a už vůbec ne, když se tu potuluje jistý lovec - nám moc dobře známý Jungkook. Proto si vážil každé vycházky, kterou mohl absolvovat s doprovodem jeho nejlepších přátel.

„Hej," špitl bylinkář na Taehyunga a poplácal ho po rameni, „je v pohodě?"

Taehyung si odkašlal a přikývl. „Nevím, co tam dělal. Nechce se mnou mluvit."

„Nediv se... jsi z království, které ho pátrá a chce odsoudit k smrti."

Voják se zamračil a zamyslel. Je sice z království, kde ho chtějí mrtvého, ale i tak si k němu vždy najde cestu. Mohl se přestěhovat, ale neudělal to... to vojáka opravdu mate. 

„Pravda... ale i tak. Proč furt bývá na tom stejném místě? Není to nebezpečné pro něj, když ví, že patřím k nim?" ptal se částečně sám sebe nahlas, ale i tak mu Jin odpověděl.

„Možná už je tak ztracený a zoufalý, že jediné, co si přeje, tak je smrt," šeptl tiše Jin a smutně se podíval na oblohu, „nemá nikoho a je vyděšený. Chtěl bys žít bez důvodu a ve světe plném strachu a temnoty?"

----

Dobré ráno, sluníčka >< 

Je to dobrých pár měsíců, že? Snad mi to odpustíte...

Vše se začíná zlepšovat, tak jsem si řekla, že sakra proč nedopsat kapitolu, kterou jsem začala psát asi dva měsíce zpět, ale nedokončila ji...

Jak se máte? ^^

Vím, že je teď vcelku na nic období, tak jsme ve škole, testy a tak... já třeba dnes píšu pololetku/celoletko z němčiny, nějaké to opakováníčko z geografie a možná matika na mě taky skočí:D

Novinky! Povídejte, pokud máte něco na srdíčku!

U mě je novinka ta, že mám nové koťátko >< Jsou jí dva měsíce, je totálně sladká (neskutečně hravá, až to bolí... doslova jsem poškrábaná všude)

Moje alergie na kočičku se zlepšuje ale, takže to není tak hrozné:D 

Uvidíme, jak to bude další dny, ale možná by všechno mohlo být lepší <3

Posílám lásku, hodně hooodně energie a pořádnou podporu! Všechno se zvládne. Ať už to jsou testy ve škole nebo zkoušení... i práce! Ať vás nic nenaštve, nezamrzí a jste všichni šťastní. <3

Já jsem dneska nekontrolovala bakaláře, takže jsem na cestě do školy zjistila, že mám od devíti, tak jsem se vypravila pěšky domů a dopsala kapitolku <3 Už bych ale mohla vyjít na další bus, ať nepřijedu pozdě na tu devátou:D 

Opatrujte se! Mám vás ráda<3