Co je tam v hloubi toho všeho?

Zachráněni A Kečup

Trochu jsem pootevřela oči. Oslepila mě záře bílého světla. Chvilku mi trvalo než jsem si zvykla. Kde to jsem? Rozhlédla jsem se okolo sebe. Jsem v nemocnici. Nikdo tu nebyl, bylo tu ticho.  Otevřeli se dveře a tam stál muž v bílém plášti s deskami v ruce.

,, dobré ráno slečno Jonesová, jak se cítíte? Když jsme vás hospitalizovali tak jste byla mírně podchlazená. Volali jsme vaším rodičům, prý přijedou hned jak budou moct." jak se mám cítit když jsem v nemocnici a nevím jak jsem se sem dostala!

,, um je mi fajn ale bolí mě hlava a je mi zima. Mohu se zeptat jak jsem se sem dostala?" doktor si něco zapsal do desek a podíval se na mě.

,, včera večer se před nemocnicí objevil nějaký kluk s vámi v náruči. Vypadal hrozně, oba jste byli úplně mokrý a promočený. Když si vás sanitáři od něj převzali zkolaboval. " Sebastian! On mě sem donesl.

,, kde je teď, musím mu poděkovat, je v pořádku?" začala jsem se zvedat z postele ale ruka doktora mě zastavila. Stalo se mu snad něco?

,, slečno Jonesová za ním nemůžete. Není na tom moc dobře. Když zkolaboval převezli jsme ho na urgentní příjem se silným podchlazením, když jsme ho zahřáli objevil se mírný zápal plic" to všechno kvůli mně! Můžu za to já..

,, bude v pořádku?" šeptla jsem a sotva potlačovala slzy. Někde tam teď leží v horečkách a to jen kvůli mě...

,, pokud se jeho stav nezhorší měl by být minimálně za týden v pořádku." nasucho jsem polkla.

,, a když se stav zhorší?" sedla jsem si na postel a podívala se na doktora se slzami v očích.

,, pokud se stav zhorší, je možné že bude bojovat se životem.." to nesmí. Musím ho vidět..

,, myslíte že bych ho mohla na malou chvilinku vidět?" doktor se zhluboka nadechl ale když viděl můj výraz, zvedl se ze židle a kývl hlavou že mám jít za ním. Popadla jsem mikinu která ležela vedle mé postele přehozená přes židli a přehodila jsem si jí přes to nemocniční prádlo. Nějak mi bylo jedno že je to ta Sebastianova mikina co mi včera půjčil. Vyšli jsme z pokoje a pokračovali bílými chodbami. Zastavili jsme se až na konci chodby. Doktor se otočil a otevřel dveře. Pokynul hlavou že mohu vejít. 

,, nechám vás tam samotný, možná bude vzhůru ale bude slabý" šeptl směrem ke mně.

,, dobře děkuji" usmála jsem se vděčně a doktor za mnou zavřel dveře. Stála jsem zavřeným dveřím zády a dívala se na něj. Ležel tam na posteli s kartou Sebastian Stan 13.8. 2001. Byl celý bledý a v nose měl takovou tu kyslíkovou hadičku. Bylo slyšet že se mu dýchá zle. Tohle všechno kvůli mně? Tohle si nezaslouží. Donesl mě až sem a zaplatil za to. Rychle jsem několikrát za sebou zamrkala abych zahnala slzy. Přešla jsem k jeho posteli, sedla si na židli vedle. Dívala jsem se na něj a furt kontrolovala zda se mu zvedá hrudník. Chytla jsem ho za ruku a malinko ji zmáčkla. Byla chladnější než ta moje.

,, ahoj, strašně se ti omlouvám nebýt mě neležel by jsi tu... Děkuji že jsi nás sem dostal, jsem ti za to vděčná" mluvila jsem na něj i když jsem věděla že mě asi nevnímá. ,,až se vzbudíš, povím ti jak jsem to udělala s tím kečupem" zašeptala jsem. Sklopila jsem hlavu k zemi, musela jsem se tomu uchechtnout. Pořád jsem ho držela za ruku a druhou jsem si utírala slzy s očí. Najednou mi ale stisknutí ruky oplatil. Rychle jsem se na něj podívala. Měl pootevřené oči.

,, to s tím kečupem si milerád poslechnu." zasípal a rozkašlal se. Vstala jsem ze židle a podala jsem mu sklenici s vodou  Podala jsem mu jí a on se trošku napil. ,, děkuju" mírně se usmál a já mu úsměv oplatila. Položila jsem sklenici zpět a posadila se. Sklonila jsem hlavu k zemi a hrála si s prsty v klíně.

,, omlouvám se, nebýt mě tak tu teď takhle neležíš.. Nedokážu si ani představit jak ti muselo být když si bloudil lesem když pršelo se mnou v náručí..." šeptla jsem. Vzal mojí ruku a propletl si se mnou prsty.

,, nevyčítej si to prosím, nemůžeš za to ano? jsem v pohodě. Všechno bude v pohodě ano?" podívala jsem se mu do očí a trochu se usmála. ,, a teď už mi řekni to s tím kečupem" udělal psí oči. Jak malé dítě.

,, heh, no prostě vezmeš kečup, rozděláš ho a nasypeš do něj jedlou sodu. Zavřeš ho a protřepeš. No a pak už jen čekáš až to někdo otevře. Ten co si měl ve skřínce se otevřel pomocí provázku na dvířkách." řekla jsem a v duchu doufala že to někdy nezkusí na mně.

,, to je chytrý" ušklíbnul se.

,, jak ti je?" zeptala jsem se se starostí v hlase.

,, je mi zima, a hůř se mi dýchá ale jinak dobrý" usmál se. Trochu se poposunul na kraj postele a udělal vedle sebe místo. ,,pojď, lehni si. Ty jsi mě taky nechala ležet vedle sebe" mírně jsem se usmála a opatrně si lehla vedle něj. Lehla jsem si na bok čelem k němu. Přikryl nás peřinou a zadíval se mi do očí. Usmívali jsme se na sebe jak nějací blázni. Přisunula jsem se k němu blíže a on mě obejmul rukou. Zabořila jsem mu hlavu do hrudi a oba jsme v objetí do pěti minut usnuli...

doktor

Šel jsem se sestřičkou zkontrolovat ty dva. Když jsme došli k pokoji toho mladíka pomalu jsem otevřel dveře. Leželi v jedné posteli v objetí.

,,ach ta mladá láska" řekl jsem směrem k sestřičce, ta se usmála.

,, necháme je vyspat, stejně to oba potřebují" řekla sestřičce a já jen přikývl.

pohled 3. os.

Byla to opravdu láska? Nebo to bylo jen gesto z výčitek? To nikdo neví, ani oni sami. 

Doufám že se líbila! 🤗Mějte se krásně!! Rok narození je upravené tak aby to sedělo do příběhu.😅⭐🥰