Co je tam v hloubi toho všeho?

Mladá láska

_*_

Je pondělí, pár dní po tom co jsem zbaběle utekla od Sebastiana. Není hodina kdy jsem si nevyčítala že sem ho tam nechala stát jako blbce. Ani nevím proč to je ten problém. Popadl mě strach že bych mu třeba řekla pravdu? Pravdu o tom že k němu něco cítím a nevím co? Nemám teď čas o tom přemýšlet, nestíhám. Vylítla jsem z postele rychle běžela do koupelny. Blesku rychle jsem udělala svojí ranní rutinu a šla jsem se obléct. Nikdy jsem moc nebyla na nějaké formální oblečení, proto jsem na sebe hodila jsem šedé, roztrhané džíny as k tomu moje oblíbené oversize tričko. Prakticky u mě ve skříni jiné trička nenajdete. Popadla jsem první mikinu která byla po ruce a batoh a šla jsem rovnou k autu. Na snídani jsem neměla chuť ani čas. Jelikož už doma nikdo nebyl nemusela jsem se obtěžovat s křičením na celý barák 'čau, nevím kdy přijdu'  Jelikož se blížil konec září, venku už byla po ránu celkem zima. Mikinu s batohem sem hodila na sedačku spolujezdce a vyjela jsem.

 Zaparkovala jsem na místě kde parkuji vždycky. Stále jsem seděla na místě a pevně svírala volant v rukách i když byl motor vypnutý. Najednou se otevřely dveře spolujezdce a posadil se vedle mě. Hned jak ten dotyčný zavřel dveře, ovanula mě vůně jeho parfému. Doufala jsem že je to Westn ale podle té vůně to nebyl on. Byl to někdo komu jsem se chtěla vyhýbat celý týdny, měsíce a klidně i roky....

,, je hezké že nosíš mojí mikinu" zasmál se Sebastian vedle mě. Vykulila jsem oči a podívala jsem se na mikinu kterou držel v ruce. Je to ta mikina kterou mi dal v tom lese aby mi nebyla zima i když jemu byla taky. Nad tou vzpomínkou jsem se mírně usmála. Jak jsem si mohla nevšimnou že si beru zrovna tu. V autě nastalo hrobové ticho. Dívala jsem si do klína kde jsem si hrála s prsty. Zhluboka jsem se nadechla, teď nebo nikdy.

,, moc se ti omlouvám že sem tě tam v pátek nechala tak stát. Přepadl mě strach že bych ti řekla že k tobě  něco cítím a nevím co." na sucho sem polkla. Zvedla jsem pohled k Sebastianovi a on se na mě nepřítomně díval.

,, mám to stejně" když to vyslovil jako by se zastavil čas. Koukali jsme na sebe jako by jsme se sto let neviděli. Najednou mě něco napadalo.

,, víš co, něco mě napadlo"  usmála jsem se a otočila klíčky v zapalování.

,, jdeme za školu jo? kam jedeme?" zeptal se pobaveně.

,, nějak tak a jedeme na jedno místo, kam jezdím ráda už od dětství" zasmála jsem se tajemně. Vycouvala jsem ze školního parkoviště a vyjela pryč.

_*_

Cesta byla krátká a tichá. Zastavila jsem na takové malé cestičce a pokynula mu ať vystoupí.

,, hele jestli mě chceš zabít a někde tady zakopat tak mě prosím zabij bezbolestně" uchechtla jsem se nad jeho morbidní poznámkou.

,, pojď za mnou. Kdybych tě chtěla zabít, tak tě uškrtím, dam do sudu a zaleju kyselinou. Pak bych zavolala nějakému svému známému a ten by tě odvezl rozpuštěného v sudu na skládku toxických odpadů" řekla jsem srandovně a za mnou se ozýval smích.

,, slečna Jonesová je fanoušek Breaking Bad" dohnal mě a stoupl si vedle mě.

,, jo je to fajn seriál" řekla jsem a šli jsme dál lesem. Po chvilce jsme došli k takovému malinkatému rybníčku, obklopenému skálami a lesem. Voda byla krásně průzračná a studená. Šla jsem ke skále a posadila jsem se na její okraj. Dívala jsem se dolů do vody. V tu chvíli jsem nevnímala nic. Snad jen to že si Sebastian sedl vedle mě. ,, víš občas sem jezdím přemýšlet a tak. Sednu si na okraj skály a koukám do vody tam dolu....."

pohled 3. os.

,,..... tam dolu. Přemýšlím nad tím jaké by bylo tam skočit. Jestli by to přineslo úlevu a jaké by bylo se topit doopravdy a se tak jen cítit. Cítit se jak když se topíš je to nejhorší co jsem kdy zažila. Teď ti tady říkám takové kraviny že si musíš myslet že sem úplnej magor, ale tak to je. Já jsem magor a jsem za to ráda. Jsem svá a do by jsi měl vědět. Vlastně byla asi blbost ti to říkat.. Asi tě to nezajímá.." mladá dáma se zakoktala a mladík vedle ní hltal každé slovo co vypustila z pusy. Mýlila se. Mladíka to zajímalo. 

,, ani nevíš jak jsem rád že se mi svěříš a že mi věříš. Víš přemýšlel jsem nad námi. Nad tebou. Nad sebou. A když jsi v pátek tak rychle utekla lekl jsem se že jsem řekl něco špatně. A proto ti to chci říct ještě jednou. Stephanie Jonesová já k tobě něco cítím a to něco mě nutí na tebe myslet každý den a celý den. Vím že jsem se k tobě posledních pár let nechoval hezky ale dej mi šanci a já to napravím" dívka stočila pohled na mladíka a mírně se usmála. Dívali se navzájem co očí a mlčeli. Tahle chvíle která potká za život každého. Chvíle rozhodnutí vašeho srdce a vašich citů. Dívka moc dobře věděla, že k mladíkovi něco cítí a i když si nebyla jista co, věděla že ho nechce ztratit. Mladá žena se šťastně usmála popadla mladého muže za tričko a spojila jejich rty v jedny.

Na té skále seděli ještě dlouho. Povídali si. Smáli se. Vykládali si různé události ze života. Mladá láska. Něco takového čeká na každého, je jenom otázkou času, jestli se najde ve správný čas. A taky je jen otázka času jestli ty dva to potkalo v ten správný čas.

Jen oznamuji že nová kapitola vyjde asi až po víkendu😢 

Mějte se krásně!💖😊