Co je tam v hloubi toho všeho?

Nikdo to neví

Neděle, den odjezdu. Nejsem ráda že jedu. Nejsem totiž moc  kolektivní člověk... Nemám ráda lidi a jakýkoliv kontakt s nima natož a tím arogantním blbečkem. Stojím u školy s kufrem po boku a čekám než přijede autobus. Skupina ro všichni tu jsou kromě Stana. Heh, jak jinak.
Přijel autobus a všichni se nahrnuli dovnitř. Nemá smysl se tam cpát. Hodila jsem si v klidu kufr do úložného prostoru a šla si sednout. No c míst nezbylo tak jsem si sedla na volné místo ve předu. Alespoň že sedím sama. Podívám se z okna kde zahlédnu Stana, jak běží s kufrem a trochu nestíhá. Ve chvíli kdy si všimne mého pohledu se ušklíbne, jako odpověď jsem mu ukázka prosím prostředníček. Dal si kufr do zavazadlového prostoru a šel do autobusu. Mířil dozadu a ostatníma ale ředitel, který jel s námi ho zastavil.

,, kampak pane Stane? Tady vedle slečny Jonesové je místo, pojďte sem " usmál se a kývnul na místo vedle mě. Vykulila jsem oči zděšením. Vážně? Tři hodiny vedle tohohle blba? Bože za co?
Stan protočil oči a sedl si vedle mě. ,,jakmile uděláte nějaký průser během toho týdne, sdělím vše vaším rodičům" řekl suše a odešel . před odjezdem jsme dostali nějaký papíry a ponaučení o tom jak se máme chovat. Prostě úplně zbytečný věci ne?: já přece vím jak se chovat. 

Už jsme v půlce cesty a ani jeden z nás ještě nepromluvil. myslím si že by jsme se stejně neměli o čem bavit, jsme každý jiný. Právě jsem si pročítala ty papíry co jsme dostali a všimla si jedné nemilé věci. pokoj č. 21 Stephanie Jones a Sebastian Stan. No to si  dělá srandu ne? V žádným případě! rychle jsem vstala přelezla nic netušícího Stana a mířila si to k ředitelovi.

,, pane řediteli, četla jsem ty papíry a myslím že ty pokoje máte špatně rozepsaný" on se jenom usmál a vzal mi papíry z ruky.

,,slečno Jonesová to není žádná chyba a není to udělané ani záměrně. Vy dva jste byli poslední co odevzdali přihlášky na poslední chvíli, v tu dobu už pokoje byli rozdané a jeden prázdný. Akorát pro vás dva. Běžte si sednout zpět na své místo" tohle snad ani nemůže ne? Naštvaně jsem odešla ke své sedačce ale Stan tam ležel rozvalený jako lachtan.

,, můžeš uhnou chci si jít zpět sednout!" on se na mě podíval se zamračeným výrazem a uhnul.

,, šlo by to i slušně říct" protočila jsem očima a sedla si na své místo.

,, být tebou přečtu si ty papíry, aby si pak nebyl překvapenej až tě budu večer dusit polštářem že chrápeš" na tváři se mi objevil úšklebek na tou představou. Dívala jsem se z okna a jen slyšela jak se hrabe v papírech.

,,no to si dělá prdel" zašeptal skoro neslyšně. Jo tak to bude ještě zajímavé.

_*_

Vyšla jsem z autobusu a začala se protahovat po tří hodinové cestě. Nejnudnější cesta mého života. Stan za celou cestu nepromluvil. Nevím jestli být ráda. Jo počkat, já jsem vlastně štěstím bez sebe. Rozhlédla jsem se okolo sebe a viděla..... 20 marných puberťáků, jednoho idiota a jednu úžasnou osobu . Mě. Stáli jsme pře takovou luxusnější chatou. Ani nemůžu věřit že něco takového patří naší škole.... Všichni byli posláni na pokoje ale mě a Sebastiana si odchytil ředitel.

,,vy dva, se budete chovat sluně. Tady máte klíče a jděte se zabydlet, buďte v 15:00 v jídelně. Jo a ještě něco, jelikož jste kluk a dívka tak bych byl rád kdyby jste na tom pokoji nedělali nic nemravného ale hádám že ve vašem případě to ale nehrozí."  to snad nemyslí vážně?!

,, to fakt nehrozí" vzala jsem klíče a s znechuceným výrazem na obličeji jsem se vydala hledat pokoj 21. Jak jsem zjistila tak pokoj 21 je úplně poslední pokoj téhle chaty takže náš pokoj byl úplně nahoře. Došla jsem před pokoj a odemkla dveře. Možná že bych vydechl i úžasem kdyby tam nebyla manželská postel! Rozhodla jsem se to neřešit, stejně bych s tím nic neudělala... Položila jsem si kufr na zem a sedla si na postel. A je to tu. Po tom včerejším záchvatu mi pořád není úplně nejlépe.. Zamotala se mi hlava a udělalo se mi nevolno, nemohla jsem dýchat. Opřela sem se lokty o kolena a složila hlavu do dlaní. Tohle nedávám. Nechci aby mě takhle viděl Stan a zjistil moje problémy... Najednou mezi dveřmi stál Stan. Zhluboka jsem se nadechla a i přes nevolnost dělala že se nic neděje..

,, myslím že s tím asi nic neuděláme" uchechtnul se a položil svůj kufr vedle mého. ,, lehnu si na zem" co to právě řekl? Ne že by mi to nějak vadilo ale čekala sem něco jiného, něco ve smyslu 'lehni si na zem já s tebou spát v jedné posteli spát nebudu, fuj!' ale toto fakt ne.

,,umm dobře jak chceš" pokrčila jsem rameny a vydala si vybalit kufr do skříně. Věděla jsem že mě pozoruje. Co má sakra za problém?!

,, hele Jonesová jak si udělala s tím kečupem? obyčejný kečup by takhle nevystříkl." ušklíbla jsem se a otočila jsem se na něj. 

,, jasně, já ti to řeknu pak přijdu ke skříni a budu mít na ksichtu kečup. Nasrat!"   v jeho obličeji bylo vidět naštvání ale i pobavení. Rychle se  zvedl z postele a zamířil ke mně. Nejsem hloupá, vím o co mu jde ale mě nezastraší. Stála jsem na místě a on se zastavil kousek ode mě. Nepatrně se ušklíbnul a podíval se na špičky svých bot. 

,, víš Jonesová sereš mě a to hodně" zavrčel mi do obličeje. Div že nezaštěkal.

,, víš Stane, to je účel toho všeho co dělám.." šla jsem pomalu k němu a dívala se mu o očí. ,...a tebe...." dloubla jsem ho do hrudi ukazováčkem.  ,,.....neseru já ale sere tě to že já ti nepadla k nohám jako každá naivní kravka z naší školy" podle jeho výrazu jsem trefila do černého musím říct že nevypadal moc nadšeně. Asi se naštval protože během pás sekund se už v pokoji nenacházel. Podívala jsem se na hodiny a zjistil ze mám ještě půl hodiny na vybalování.

_*_

Je večer a celý den probíhal nudně. V jídelně jsme dostali program na celý týden. Stan se mnou za celou dobu nebavil a já snad od každý holky obdržela nenávistný pohled za to že celý týden strávím s ním. Neměla jsem ani moc hlad tak jsem odnesla poloprázdný talíř a šla do pokoje. Pootevřela jsem dveře abych zjistila jestli už tu je. Vešla jsem dovnitř a viděla ho jak sedí pod oknem na dece a peřině s polštářem vedle sebe. Bylo mi ho líto. Počkat cože? nebylo. Možná trochu. Posadila jsem se na kraj postele a nepřítomně se dívala do zdi. 

Asi po dvou hodinách nic nedělání jsem se šla umýt a zalehla jsem do postele. Musím říct že od té scény co jsme tady převedli mi nebylo o moc lépe. bylo něco málo po deváté, seděla jsem v posteli opřená o pelest a snažila jsem se dýchat pravidelně. byla mi zima, chvílema teplo a klepala jsem se. Tohle není dobré. 

,, Jonesová si v pohodě?" ozvalo se od okna. Nevěděla jsem co říct. Nemůžu mu říct vůbec nic někomu by to řekl. Dala jsem si obličej do dlaní a modlila se aby to už skončilo. Najednou jsem ucítila na rameni dotek a jak se prohnula postel pod nějakým tlakem. ,,nevypadáš moc v pohodě" řekl a já se na něj podívala.

,, nejsem v pohodě" šeptla jsem a odklopila jsem od něj pohled.

,,děje se něco?"

,,od kdy se takhle staráš Stane?" prskla jsem na něj. Povzdychnul si.

,,chtěl jsem ti pomoct..." vstal a šel zpět na zem.

,,počkej.." řekla jsem trochu zadýchaně i když jsem seděla. ,,mohl by jsi prosím otevřít okno a lehnout si na postel? Nechci aby si spal na zemi. Nejsem tak sobecká. " pousmál se a.....byl to dokonce i upřímný úsměv. Otevřel okno dokořán, vzal si věci ze země a dal si je na postel. Sedl si na postel stejně jako já .

,, umm takže povíš mi co se děje" furt to bude zkoušet a furt.

,, promiň Stane ale je to osobní záležitost. To co se se mnou děje neví nikdo, ani já." posunul si polštář tak aby se mu leželo pohodlně.

,, aha a nechceš si o tom promluvit nebo něco?" od kdy se z něj stal terapeut? Uchechtla jsem se nad jeho snahou o pomoc.

,,dobrou Stane" on pochopil, vypnul lampičku a otočil se na druhý bok.

,,dobrou Jonesová" řekl tiše jako by netušil že to někdy řekne. Mám-li být upřímná já taky. Každopádně ho nechám v představě že spím i kdy tomu tak není....

Nový díl!🤗 Doufám, že se líbí.
Média=> moje oblíbená fotka těch dvou 🥰