Co je tam v hloubi toho všeho?

Něco neskutečně krásného

Sebastian

Rozeběhl jsem se k lomu. Cesta byla snad nekonečná. Když jsem tam doběhl, jako by se čas zastavil. Všude bylo rozházené její oblečení. Došel jsem ke kraji a rozhlížel se všude kolem.

,, Stephanie!" zakřičel jsem a skočil do vody. Plaval jsem tam a zpět ale nikde nebyla. Ponořoval jsem se pod hladinu ale nikde nic. Jako by se po ní země slehla. Plaval jsem tam tak patnáct minut a pak jsem vylezl. Došel jsem zpět na kraj odkud jsem skočil. Z očí se mi valily slzy jako voda z vodopádů. Padl jsem na kolena a brečel. ,, proč! Proč si to udělala!" zařval jsem na celý lom až se ozvala ozvěna. Zvedl jsem pohled a znovu se rozhlédl. Pohledem jsem zavadil na obálce zatěžkanou klíči od auta. Lehce jsem se nad tím zamračil a utřel si slzy. Vstal jsem a šel k obálce. Vzal jsem klíče a obálku. Podíval jsem se na ty klíče a musel jsem se usmát. Měla tam přidělané víčko z Relaxu s nápisem 'navždy spolu'. Klíče jsem si strčil do zadní kapsy od džín a pozoroval jsem obálku. Sedl jsem si na kraj malého útesu a svěsil nohy dolu. Na obálce bylo napsané pro toho jediného co jsem kdy milovala, Sebastiana. Opatrně s klepajícíma se rukama jsem otevřel obálku a vytáhl popsaný papír. Okolo mě zpívali ptáci a já se dal do čtení.

Drahý Sebastiane

Pokud tohle čteš, tak jsem opravdu udělala to co jsem plánovala. Doufám, že za to co ti napíšu nebudeš naštvaný a nebudeš si vyčítat že za to můžeš... Než začneš dělat nějaké závěry, prosím tě, dočti to.

Určitě si pamatuješ na naši noc v lese. Potom co jsem se probudila mi sdělili že mám rakovinu. Odmítla jsem chemoterapii a má to jediný dobrý důvod. Ty víš jak to mám a taky víš co obnáší chemoterapie... Možná ti to bude připadat sobecké ale jedno to pochopíš. Nezvládla bych to. Vím to. A proto jsem si řekla že odpovím na otázku. Co je tam v hloubi toho všeho?

Všechno co jsme spolu zažili bylo něco neskutečného. Byly to nejlepší měsíce mého života.

Dávám ti svoje auto, moc dobře vím že si mi ho vždycky záviděl. Tak od teď je tvoje. Vím že to co jsem udělala mi asi nikdy neodpustíš. Bude to chvilku bolet a budeš mě zato nenávidět ale bude to v pořádku. Jak jsem už psala, jednou to pochopíš. Žij dál i když už tu nejsem s tebou. Moje poslední přání je aby jsi byl šťastný.

-miluju tě Sebastiane Stane. Posílám ti tři tisíce tun lásky.

tvoje Stephani

Seděl jsem tam s pohledem upřeným na protější břeh. Najednou se ozvaly kroky za mnou.

,, vy jste to věděli? O té rakovině?" zeptal jsem se rozklepaným hlasem.

,, ano.." odpověděl její bratr. ,, ale netušili jsme že udělá tohle, bylo to napsané v tom dopise" řekl smutně. Vstal jsem a podíval jsem se na ně. Byl jsem naštvaný a taky zlomený.

,, proč mi to neřekla! Celou dobu to vypadalo jako by se se mnou loučila a já si myslel že to nic neznamená! Mohl jsem jí v tom zabránit!" propukl jsem v pláč až se mi podlomily kolena a já spadl na zem.

,, Sebastiane moje dcera byla všelijaká. Ale nikdy si nenechala něco vymluvit." zašeptal pan Jones. Podíval jsem se na něj, utřel jsem si slzy a beze slova odešel. Přišel jsem k černému mustangu, nasedl do něj a odjel.

_*_

Pohled 3. os.

Sebastiana to ještě dlouho trápilo. Na pohřbu se málem složil. Každý den jezdil k lomu jestli se tam neobjeví i když věděl že je to zbytečné. Věděl že už jí nikdy neuvidí. Přál si ale aby tomu tak nebylo. Pokaždé kdež přijel k lomu zašeptal do neznáma. posílám ti tři tisíce tun lásky. Jednoho dne se v něm ale co si prolomilo. Byl to den jako každý jiný ale on věděl že takhle to dál nejde. Takhle by to nechtěla. Chtěla by aby byl šťastný, tak jak to psala v dopise. Sebastian se tedy po dlouhém rozhodování a dostudování rozhodl. Rozhodl se studovat dále a to herectví. Rozloučil se s rodinou a odjel.

Možná vám to nepřipadá jako šťastný konec ale pro Stephani ano. Má vše, co kdy chtěla. Sebastian je šťastný, její rodina se dala dohromady a je šťastná. A ona? Stephanie měla odpověď na svou otázku. Co je tam v hloubi toho všeho? Kdyby tu teď s námi byla odpověděla by, něco neskutečně krásného.