Co je tam v hloubi toho všeho?

Trest a záchvat

Druhý den školy. Agh tak se mi do té se pekelný budovy. A už vůbec se netěším na celý den strávený s tím arogantním blbečkem. No nic. Protáhla jsem si tělo, vylezla z postele a zašla si udělala ranní rutinu. Asi po dvaceti minutách jsem vylezla z koupelny, šla se převléct a zamířila do kuchyně.

,, bré ráno rodinko" křikla jsem na ostatní a šla si vzít jídlo k svačině.

,, Steph už jedeš? " zeptal se táta a podíval se na mě se zabořenou hlavou v lednici.

,, Jo jenom si tu někde něco vezmu a jdu" aaaa tady to je! Vzala jsem si láhev kečupu a dala ho do batohu.

,, Teda můžeš mi říct na co máš ten kečup? " zasmál se brácha.

,, na pomstu, mějte se!" mávla jsem na ně a odešla. Cesta do školy byla celkem rychlá. U školy jsme narazila na Westna a vysvětlila jsem mu plán. Souhlasil už stačí jen plán uskutečnit a počkat.

,, Teff už jde! " šeptl Westn směrem ke mně a já věděla co bude následovat. Chodba se skřínkama byla plná ostatních žáků a spolužáků. Mezi nimi byl i Stan, který si to mířil ke svojí skříňce. Nebránila sem se malému úšklebku.

Jakmile Stan otevřel skříňku, vystříknul na něj kečup. Jo! Vyšlo to! Celá chodba se smála, ale on? Stál před skříňkou s nasupeným výrazem. Nemohla jsem už dál zdržovat smích a tak jsem vybouchla smíchy. Začal se rozhlížet a pohledem se zastavil na mně. Koukal mi do očí a pomalu se ke mě přibližovat. Neměla jsem strach nebo tak. Na obličeji mi pořád hrál malej úšklebek. Zastavil se kousek přede mnou.

,, Jonesová co to kurva znamená! " nahlas jsem se uchechtla.

,, no víš přemýšlela jsem jak ti vrátit to s tím autem. Přece jenom ta pěstí co si dostal to nebylo nic moc. A tak sem si řekla. Když si obarvil něco na čem mi záleží, moje auto. Tak jsem obarvila tebe, protože tobě záleží jen sám na sobě. " zrudnul vzteky že to bylo vidět i přes ten kečup co měl na obličeji. Všichni se smáli a něco říkali ale najednou všichni ztichli. Rozhlédla jsem se co je příčinou toho ticha. A kurva. Ředitel.

,, Stane, Jonesová co to má znamenat! Pojďte se mnou do ředitelny! " no super! Protočila jsem oči a vydala se do ředitelny. Stan šel vedle mě. Nevšímali jsme si jeden druhého. Díky bohu! Přišli jsme do ředitelny. Ředitel si sedl do svého křesla a pozoroval nás. Rukou naznačil aby jsme se posadili. Sedli jsme si domluvili křesílek naproti stolu.

,, vysvětlí mi někdo co se to s vámi děje? Není to poprvé co si děláte naschvály. " má pravdu. Už to nějaký pátek trvá       ,, mlčení vám nepomůže. Ale tak to je jedno. Dám v trest nebo říkejte si tomu jak chcete. Jak jistě oba víte jede se na školní chatu. Budou se hrát skupinové hry, chodit na výlety a hlavně plnit úkoly ve dvojicích." nenenenene! Prosím ať neudělá t co si myslím. Malinko okem se podívám jak se tváří Stan. Nevypadá moc nadšeně.

,, pane řediteli nemyslím si že je to....." ani to nedořekl a ředitel ho přerušil.

,, pane Stane já si myslím přesný opak. Takže to bude probíhat tak. Poprosíte rodiče aby vás pustili abych to s nima nemusel řešit já. Pojedete tam oba a budete spolupracovat. Jasný?" kurva!

,, nejde to vyřešit nějak jinak? Však tohle je beztak zakázaný po nás chtít aby jsme strávili tolik času spolu." uchechtnul se. Co mu přijde jako vtipný?!

,, slečno Jonesová, trvá to už skoro tři roky! Ale jestli chcete můžu zavolat vaším rád rodičům a..."

,, nene to je dobrý! " vykřikli jsme oba najednou. Podívali jsme se na sebe zamračeným pohledem.

,, no takže tady máte přihlášky. Zítra je tu chci mít i s platbou i když bude sobota. Odjezd je v neděli. Na shledanou " tak debilně se usmál. Popadla jsem přihlášku a s tichým nashle jsem odešla za Westnem.

-*-

,,Chápeš to? Se úplně posral já s ním nechci být celý týden. No ale furt lepší než další tichá domácnost." Westn se pousmál. Proč mi přijde že je.....no jak to říct. Teplej? No to je jedno.

,, hele nějak to překousni. Pak přijdeš a budeme vymýšlet další kraviny"

,, Joo tak jo. Tak to tak že se vlastně uvidíme až příští pondělí. Škoda budeš mi chybět! " objala jsem ho.

,, tak čau" usmál se a vydal se pryč. Tak jo. Teff to dáš!

-*-

S rodič je to vyřešené, byli rádi že jedu. Ale to že je to trest už jsem jim neřekla. Radši. Je večer a tak už ležím v pokoji. Najednou se mi udělá tak špatně.

,,bože ne už zase " měla jsem sevřenej žaludek a bylo mi na zvracení. Stáhnul se mi hrudník, špatně se mi dýchalo. Potila jsem se po celém těle. Vyskočila jsem z postele a musela jsem si otevřít okno. Otevřela jsem okno a opřela jsem se o parapet. Nádech, výdech. Pořád se mi to vrací. Nevím proč se to děje a nevím co s tím. Nemám na to to někomu říct. Nechci to nikomu říkat. Důvod? Nechci aby to řešili. Aby se starali o to co se mi děje. Myslím si že kdybych jim řekla, odpověděli by mi že to přejde... Kdyby to přešlo, netrvalo by to už rok...
No nic, zítra odnesu přihlášku a v neděli odjedu na týden s tím blbečkem.

Noc bude dlouhá než mě přejde ten můj 'záchvat' já tomu říkám. Mám strach z toho výletu. Co když se mi to stane tam, počítám s tím i když nechci...

pište mi prosím do komentářů názory na začátek tohohle příběhu. Mějte se hezky!!!