Teenage Complications ✔

"look at that cloud"

Isabella

"Bello, dělej, pohni si," zavrčela nepříjemně Alice a já si povzdechla. Stala se z nás opravdu výtečná dvojka. Ona stále nepříjemná a protivná a já neustále ubrečená. Už jen tohle vypovídalo o tom, jak je vše špatně, protože to bylo vždy naopak, to já byla vždy ta sarkastická a protivná, jenže teď jsem na sarkasmus neměla energii. Vlastně jsem neměla energii absolutně na nic.

"Vždyť už jdu." Došourala jsem se do mé kuchyně, kde nám Alice aktuálně vykrádala ledničku.

"Vy nemáte šunku?" vyjekla najednou a já se na ní nechápavě podívala. "Bello," zavrčela, "máme jít na piknik. K pikniku patří sendviče a můžeš mi říct, jak mám udělat sendviče, když nemáte šunku?!" vypískla nevěřícně. Nesnášela jsem nepříjemnou Alice, hledala problém úplně ve všem, házela svou špatnou náladu i na to, že jí ráno vystydlo kafe, protože na něj zapomněla. Samozřejmě za to mohlo to kafe, mělo se připomenout.

"Tak tam dej jen sýr nebo zeleninu, však je to jedno, co v tom je." Pokrčila jsem rameny a došla ke konvici s kávou, hned jsem si nalila šálek. Posadila jsem se na linku a sledovala, jak se Alice rozčiluje.

"Ne, ne, ne! To v žádném případě! Sendvič bez šunky je jako sex s kondomem," vyprskla a já na ní nechápavě vykulila oči, "dá se to, ale víš, že by to mohlo být lepší," sykla a já jen přikývla. Neměla jsem náladu jí jakkoli odporovat nebo se s ní hádat. Už vůbec jsem neměla náladu se s ní hádat, že tohle přirovnání bylo absolutně stupidní, akorát by po mně zase vystartovala, ať jí nechám být, že je sexuálně frustrovaná. Což stejně nedávalo logiku. Když tu Raph ty tři měsíce byl, tak spolu sex neměli, ale sexuálně frustrovaná nebyla. Nebo to aspoň na sobě nedávala tolik znát, ale teď s tím byla na facku. Za vše mohla její sexuální frustrace.

"Tak já skočím do obchodu," zamumlala jsem a seskočila z linky, něco za mnou ještě křikla, když jsem byla na chodbě, jen jsem mávla rukou a vyšla z bytu. Sjela jsem výtahem do přízemí a vydala se k obchodu. Nevnímala jsem svět okolo sebe. Nezajímal mě okolní svět, nic mě nezajímalo, jediné, co jsem měla v hlavě byl Spencer. Pořád dokola jsem si v hlavě přehrávala poslední moment, kdy jsem ho viděla, poslední náš pohled, než z mého života navždy zmizel. Nedokázala jsem se s tím smířit, nedokázala jsem se smířit s tím, že už ho nikdy neuvidím. Tak moc jsem na něj chtěla zapomenout, nebo ho aspoň nesnášet, ale nešlo to. Nemohla jsem ho nesnášet, on nic špatného neudělal, to já to pokazila.

Znovu to na mě padalo, znovu se ve mně rozžírala ta obrovská úzkost, nemohla jsem popadnout dech. Rychle jsem došla k lavičce, která byla kousek ode mě a posadila se. V kabelce jsem vyhrabala krabičku cigaret a hned si jednu vytáhla. Zapálila jsem si jí a nasála kouř do svých plic. Spokojeně jsem zavřela oči a vydechla. Závan cigarety mi dodával pocit, jako by tu byl. Jako by právě seděl vedle mě. Byla to jediná připomínka na něj, jediná věc, díky které jsem měla aspoň na krátkou dobu pocit, jako by tady stále byl.

Oči jsem měla stále zavřené a vybavovala si všechny okamžiky s ním. Znovu jako bych cítila jeho ruce na mé kůži, jeho rty, které mé tělo posévaly polibky. Znovu se v mém těle objevilo to příjemné mravenčení. Na malou chvíli jsem se usmála. Byly to tak nádherné vzpomínky, byla jsem v té době, tak šťastná.

Hlasitě jsem si povzdechla, když jsem cigaretu dokouřila, ten okamžik byl pryč, s posledním vydechnutím kouře, jako by i on začal mizet. Jakmile se kouř vytratil, byla jsem opět v realitě.

Znovu jsem se zvedla, zhluboka se nadechla a pokračovala směrem k obchodu. Když jsem k němu došla, vzala jsem si košík a rychle do něj naházela vše, co bylo potřeba. U pokladny, jsem přikoupila ještě jeden balíček cigaret a zaplatila. Pomalým krokem jsem se vracela zpět ke svému bytu. Nechtělo se mi tam, nechtěla jsem znovu poslouchat Alicino nadávání, nechtěla jsem být v těch místnostech, kde před několika dny byl ještě on, nechtěla jsem chodit na žádný piknik a předstírat, že je vše v pořádku. Měla jsem chuť odejít někam daleko od všech svým problémů, někam, kde bych na něj konečně zapomněla, jenže jsem moc dobře věděla, že před ním neuteču nikam. Nešlo to, pronásledoval mě, pronásledovaly mě vzpomínky na něj.