Teenage Complications ✔

just today

Isabella

Několik dlouhých vteřin mezi námi panovalo naprosté ticho. Jen jsme si upřeně koukali do očí, Spencer se držel za tvář a vyjeveně mě sledoval. Po chvíli si odkašlal.

"Tak takovou reakci jsem nečekal," zamumlal a já se uchechtla. Jo, to já taky ne. Pralo se ve mně několik emocí. Úleva, lítost, překvapení a vztek. Nakonec vyhrál vztek.

"Ty jsi takový..." zahučela jsem a zaklonila hlavu. "Uh," vydechla jsem a vjela jsem si rukou do vlasů, následně jsem se otočila a vešla do svého pokoje. Začala jsem pochodovat po pokoji a ruce měla zatnuté v pěst.

"Bello," ozval se jeho hlas a já se k němu otočila, stál u dveřích od mého pokoje a ostražitě sledoval každý můj pohyb. Znejistěl, když jsem se k němu rozešla a objevila se v jeho osobním prostoru. Vztekle jsem ho sledovala, načež na sucho polkl. No, jen se mě boj, chlapečku!

"A to jsi mi to nemohl normálně říct? Když sis všiml, jak mě to ničí?" vyjekla jsem.

"Ničilo tě to?" zeptal se překvapeně a já se musela zasmát.

"A co si myslíš, Spencere? Úplně v pohodě jsem s tím asi nebyla, když to vypadalo, že sis hned po svém odjezdu našel někoho jiného," zavrčela jsem.

"Promiň, nevěděl jsem, že to bereš až tak špatně. Proč ses mě na to ale normálně nezeptala? Proč jsi hned začala dělat závěry, že je to jiná holka?"

"Protože tě znám? Protože takový jsi? Navíc, co si budeme, asi nikoho by nenapadlo, že jsi v kontaktu se svou sestrou, když jste spolu úplně nevycházeli," řekla jsem potichu. "Jak?"

"Začali jsme si rozumět." Pokrčil rameny a prohrábl si rozcuchané vlasy. Hlasitě jsem si povzdechla a otočila se, vydala jsem se ke své posteli a posadila se na ní, vložila jsem si hlavu do dlaní a snažila se ovládnout vztek, který vibroval celým mým tělem. Zvedla jsem hlavu, až v momentě, kdy se vedle mě prohla postel.

"Takže si voláš s Grace," zamumlala jsem a on přikývl. "V noci?" naklonila jsem nedůvěřivě hlavu na stranu a on se uchechtl.

"Časový posun, Bello," mrkl a já měla chuť se placnout dlaní do čela. Měla bych přestat pít.

"Jasně."

"Když je tady noc, tak tam je dopoledne."

"Ale ty si s ní dopisuješ i před den," přivřela jsem oči, něco mi na tom pořád nesedělo. Nedokázala jsem uvěřit tomu, že by se Spencer takhle změnil, že by ho přestaly zajímat holky, nechtěl s nimi spát a veškerý čas věnoval své sestře, kterou ještě půl roku zpět nemohl vystát.

"Nedopisuji si přímo s ní. S ní volám, pak si v podstatě píšu s mámou, nebo spíš... Posílá mi fotky Grace a toho, co během dne dělali a já jí musím posílat fotky nazpět, dostal jsem to za úkol od Grace, když jsem odjížděl," zaculil se a já se zamračila ještě více. Kdo, sakra, jsi?

"Nevěříš mi?" zeptal se dotčeně, ale já poznala, že to jen předstíral, naopak mi přišlo, že se celým tímhle rozhovorem víc než dost bavil.

"Je to divný." Pokrčila jsem rameny. Spencer si povzdechl a vytáhl telefon z kapsy, nechápavě jsem sledovala, jak jej odemkl a začal do něj něco ťukat, následně mi ho podal. Vzala jsem si jej do ruky a pohled mi padl na nějakou konverzaci, kontakt byl pojmenovaný Máma. První, co mě udeřilo do očí, byla fotka malé blondýnky s úsměvem od ucha k uchu a s pusou od čokolády. Musela jsem se pousmát. Tohle malé střeštidlo mi neskutečně chybělo.

Chvíli jsem si tu fotku prohlížela a následně zvedla pohled ke Spencerovi.

"Proč mi to ukazuješ?"