Teenage Complications ✔

"see you soon bella"

Isabella

Poslední týden tady utekl neskutečně rychle. Strávili jsme ho buď na pláži, na procházkách nebo na chatě. V podstatě jsme dělali to, co jsme dělali po celou dobu pobytu tady, jediná změna byla, že jsem večery už netrávila u sebe v pokoji, ale u Spencera. Netušila jsem, kdy k tomu přesně došlo, ale první dny, kdy jsem u něj začala trávit večery a dívali jsme se na filmy nebo dělali... ehm, jiný věci, mě pokaždé, kdy jsem se zvedla z jeho postele, že už jsem unavená a chci jít spát, zpražil naštvaným pohledem a se slovy, že jeho postel je dostatečně velká pro dva, stáhl zpět k němu. Poté už jsem automaticky vždy zůstávala u něj.

Zbýval jeden den do našeho odjezdu. Ráno jsem strávila úklidem pokoje a balením věcí. Jakmile jsem měla vše hotové, tak jsem se vydala do kuchyně. Moje tělo už si vyloženě prosilo o dávku kofeinu.

"Dobré ráno," vydechla jsem a docupitala ke kávovaru.

"Dobré," ozvalo se sborově, mezitím co jsem si nalévala kávu. S hrnkem v ruce jsem se vydala k ostrůvku u kterého seděli a posadila se vedle Spencera. Věnoval mi poloviční úsměv a odvrátil pohled zpět k Parkerovi, v ten moment se na mém stehně objevila jeho dlaň.

"Co budeme dnes dělat?" nadzvedla jsem obočí.

"Zrovna se o tom bavíme, asi jen odpoledne zajdeme na chvíli na pláž a pak si večer pustíme nějaké filmy nebo zahrajeme nějakou hru? Ať se v klidu stihneme během dne sbalit a pouklízet."

"Já už jsem sbalená," zamumlala jsem a upila z hrnku, přičemž jsem těkala pohledem mezi Alice a Parkerem. Vedle mě se ozvalo uchechtnutí.

"Jasně, že jsi," zasmála se Alice, načež jsem protočila očima.

"Dobře, tak aby se všichni kromě Belly stihli v klidu zabalit," vrhl po mně Parker pobavený pohled, zavrtěla jsem nad ním pobaveně hlavou. "Takže se ve dvě potkáme tady dole a zajdeme naposledy na pláž?" navrhl, což jsme všichni odsouhlasili. Zvedla jsem se z barové židle a vydala se ke dřezu, abych mohla umýt hrnek od kávy. Když jsem hrnek odložila na odkapávač, tak jsem na svých zádech ucítila teplo vyzařující z něčího těla. Ani jsem se nemusela otáčet, abych poznala, kdo to byl. Přesto jsem se k němu otočila a pousmála se, úsměv mi opětoval a jeho ruce se objevily na mých bocích. Skousla jsem si spodní ret a zasekla se na tetováních na jeho hrudi, poté jsem se pohledem vrátila zpět k jeho obličeji. Přistoupil o krok blíž, díky čemuž se jeho dech odrážel od mého obličeje, musela jsem se dlaněmi opřít o linku za mými zády, abych se udržela na nohách. Protože čím blíže byl, tím moje nohy víc gumovatěly. Konečně přitiskl své rty na ty mé a krátce mě políbil.

"Sluší ti to," zachraptěl, když se ode mě odtáhl, "jsem rád, že jsi zase..." Najednou se zasekl, trochu se odtáhl a zamračil se.

"Že jsem co?" zeptala jsem se zmateně a naklonila hlavu na stranu. Těkal svýma očima po mým obličeji a jednou rukou si vjel do vlasů, poté se uchechtl.

"Ale nic," mávl rukou, načež jsem se zamračila.

"Proč mi to nechceš říct?"

"Protože by sis to přebrala jinak, než jak to myslím," zasmál se nervózně.

"A to můžeš vědět jak?"

"No... Protože jsi žena."

"Aha?" naklonila jsem hlavu na stranu a povytáhla obočí.

"Je to pravda!" začal se obhajovat a já si založila ruce na hrudi a zamračila se. "Řekni mi jedinou ženu, která by jako kompliment brala to, kdybych jí řekl, že přibrala," vyhrkl a poté se plácl dlaní přes obličej. Vykulila jsem na něj oči a následně se uchechtla.