Teenage Complications ✔

"did you fall off a rock too?"

Isabella

"Co tím chceš říct?" vyjekl nevěřícně Parker. "To nemůžeš myslet vážně!"

"Parkere," zavrčela Alice. Jen jsem je sledovala a upíjela z hrnku svou kávu. Raphael se Spencerem stáli u linky, o kterou se opírali a také sledovali ty dva.

"Já nevěřím vlastním uším!"

"O nic nejde!"

"O nic nejde? Děláš si srandu?" zavrčel podrážděně a sundal si své brýle, aby si mohl protřít oči a následně i kořen nosu.

"Nechápu proč kvůli tomu děláš takové drama," protočila očima a otočila se zpět ke své rozdělané práci.

"Protože je to nepřípustné! Já nevěřím vlastním uším." Už jsem se nedokázala přemáhat a začala jsem se potichu smát, snaha schovat svůj pobavený výraz za hrnek byla marná, okamžitě mě Parker probodl vražedným pohledem. Kousla jsem do spodního rtu a sklopila pohled k zemi, abych zabránila přicházejícímu smíchu.

"Parkere a už dost!"

"Jaký dost, Alice? Můžeš mi vysvětlit na co jsi myslela?"

"Nevím!"

"To snad není možné! Jasně jsem ti to včera řekl!" zabručel, Alice protočila očima a hlasitě si povzdechla. "Můžeš mi vysvětlit, jak jsi do rajčatové omáčky mohla zapomenout dát rajčata? Rajčatová omáčka. Zatraceně, máš to i v tom názvu!"

"Prostě jsem měla chuť na sýrovou." Pokrčila nedbale rameny a já se hlasitě rozesmála. Už jsem to nevydržela.

"Jasně jsme se včera domluvili, že dneska bude rajčatová! Nemůžeš měnit oběd podle toho, na co máš zrovna chuť!"

"Že nemůžu? Tak sleduj!" sykla a strčila mu před nos hrnec se sýrovou omáčkou.

"Zapomeň na to, že to budu jíst! Já chci svoje rajčata!"

"Tak si je tam naházej!"

"Ses posrala, ne?" vykulil nevěřícně oči a následně se znechuceně zaksichtil.

"Co ti na to mám říct? Buď budeš jíst, co je nebo budeš o hladu," zamračila se na něj a následně se opět otočila k plotně.

"Super, mámo, díky."

"Vypadni," sykla podrážděně Alice, bez toho aniž by mu věnovala jediný pohledem, ale dramaticky ukázala vařečkou směrem ke dveřím.

"Samozřejmě, nechceš mi ještě před odchodem třeba naplácat tou vařečkou, za to jak jsem drzý a nevychovaný?" sykl nazpět Parker, načež se Alice prudce otočila a vztekle se na něj podívala.

"Parkere, vypadni z té kuchyně, nebo věř, že naplácání to nebude, já ti tu vařečku rovnou narvu do prdele," vykřikla vztekle. V tomhle momentě by každý její velikost agrese v obličeji nazval asi tak, že jí žíla na čele za chvíli praskne. Bohužel, Alice žádná žila nevyčnívala, jediné, co jí vyčnívalo, byly oči, které jí každou chvíli asi vypadnou z důlků.

"Fajn, matko, už jdu!" sykl Parker dětinským hlasem a uraženě se vydal z kuchyně pryč. Nastalo hrobové ticho, jediné, co bylo slyšet, byl těžký dech Alice, jak se snažila uklidnit.

"Takže jste se právě málem pozabíjeli kvůli omáčce k obědu?" přerušil ticho Spencer pobaveným hlasem.

"Já hlavně nechápu, proč jsi mu narovinu neřekla, že když jsi začala vařit, tak jsi zjistila, že nejsou rajčata, proto ta změna."

"A odepřít si ten výraz, jak přijde uraženě do kuchyně, aby si jí udělal sám a nakonec zjistí, že nemá z čeho?" zasmála se a následně se vydala do obýváku. "Ani za nic!" křikla ještě a poté se rozezněl zvuk z televize.