Teenage Complications ✔

movie day

Isabella

Zaujatě jsem sledovala televizi, kde zrovna běžel Deník princezny 2. Milovala jsem ten film už od malička.

"Už ses rozhodla, na kterou univerzitu půjdeš?" zeptala se Alice, která seděla vedle mě a hltala film stejně jako já.

"Um..."

"Víš, že do konce léta se musíš na jednu..."

"Já vím, Alice," sykla jsem a ona se uchechtla. "Asi... Asi na Princeton," vydechla jsem a opětovala Alice pohled.

"Aspoň od sebe nebudeme tak daleko," zazubila se.

"Cože?"

"Od Yalu je to asi tři hodiny cesty autem, takže se budeme moct dál vídat," řekla natěšeně.

"Takže ty nepůjdeš do Londýna?"

"Šla bych tam jen, kdybys šla se mnou a ty nechceš," řekla a pousmála se. Chápavě jsem přikývla. Poté jsme se opět zaměřily na televizi, než nás vyrušil zvuk Alicina telefonu. "Hele. Píše mi mamka, že je u ní Sophie," řekla najednou a já se na ní zmateně podívala.

"Tak ať jí pozdravuje?" nadzvedla jsem obočí. Nevěděla jsem, co ode mě čekala, že řeknu. S mamkou jsem si pravidelně volala, ale zase jsem nepotřebovala vědět o každém jejím kroku. Alice protočila očima a protřela si kořen nosu.

"Řeším s mamkou zápis na vysokou, abych se tím nemusela stresovat, až se vrátíme. Tak se ptá, jestli ty ses nějak rozhodla, že by Soph poslala tvůj zápisový list," vysvětlila a já pokývala hlavou.

"To je vlastně dobrý nápad. Tak jo," přikývla jsem a úsměvem.

"Takže. Princeton?" ujistila se. Kousla jsem se do spodního rtu a následně přikývla. Alice naťukala do telefonu odpověď a následně jej zase odložila.

"Tuhle scénu mám nejradši," zajásala jsem, když začala scéna s pyžamovou párty, kde sjíždějí po skluzavce na matracích.

"Ježíš, ono to pořád ještě neskončilo?" zaskučel za námi Parker, když jsme zrovna s Alice prapodivně tančily na pohovce do rytmu hudby, která doprovázela scénu. Ano, při tomhle filmu jsme se vždy vrátily do našich dětských let a podle toho se chovaly.

"Pst," sykly jsme s Alice současně, když se Julie Andrewsová zrovna chystala sjet na matraci. Po jejím elegantním výkonu jsme vypískly a začaly se radovat. Ozval se tichý smích a já se otočila na ty tři, kteří nás pobaveně sledovali.

"Na tohle já nemám, až to skončí, tak zavolejte," zaskuhral Parker a zmizel z místnosti, poté co se pár vteřin díval na obrazovku. Stejně jako to udělal, když jsme po přepínání programů na tenhle film narazili a on vydržel asi deset minut se s námi dívat, načež se chvíli po něm vypařil i Raphael a Spencer. Tentokrát ale zmizel sám, Spencer se po chvíli vydal k nám a s pobaveným výrazem se posadil vedle mě. Raphael jej následoval a vecpal se mezi mě a Alice.

"Rozhodli jste se už dále neskrývat svou lásku k romantickým disneyovkám?" uchechtla se Alice, načež se ozvalo odfrknutí Raphaela. Škodolibě se na něj usmála a on jí loktem šťouchl do břicha.

"Spíš jsme se obětovali, abychom zjistili, co na téhle šaškárně vidíte," zamručel Spencer a přehodil svou paži kolem mých ramen, čímž si mě přitáhl blíž k sobě.

"Obětovali? Pro koho?"

"Pro všechny muže, kteří stejně jako my, nechápou, jak jste schopné se na tohle dívat," vysvětlil Raphael a já se musela zasmát. "Bože, tohle střízlivej nedám," zamrmlal a zvedl se. Po chvíli se vrátil s kufříkem piv, načež dvě vytáhl a jedno podal Spencerovi.