Teenage Complications ✔

hero versus neanderthal

Isabella

Z baru jsme přišli poměrně brzo, mohlo být tak okolo jedenácté. Raphael nebyl k nalezení. Se všemi jsem se rozloučila a zalezla do svého pokoje. Byla jsem extrémně unavená, proto jsem se ani neobtěžovala s nějakým odlíčením, jen jsem se převlékla a zalezla do postele. Během pár minut jsem usnula.

Probudila mě nějaká rána, rychle jsem se posadila do sedu a natáhla se pro telefon, byly čtyři ráno. Hlasitě jsem si povzdechla, vyhrabala se z postele a vydala se dolů. V kuchyni jsem našla Spencera, který zrovna smetáčkem zametal střepy. Zvedl ke mně pohled, ale hned na to ho opět sklopil ke střepům. Zavrtěla jsem hlavou a prošla kolem něj, abych si mohla nalít kávu. Spencerovi se zřejmě povedl rozbít hrníček.

S hrkem horké tekutiny jsem opustila kuchyň a vyšla na verandu. Opřela jsem se o zábradlí a oběma rukama pevně objala horký hrnek. Bylo poměrně chladno. Uslyšela jsem za sebou tiché bouchnutí, Spencer vyšel na verandu, v puse měl cigaretu a v ruce láhev piva.

"Vzdal jsi snahu nalít si kafe?" utrousila jsem posměšně, jen protočil očima a zapálil si cigaretu. Posadil se na lavičku a vydechl kouř. Vrátila jsem pohled před sebe a trochu se oklepala. Asi nebyl nejlepší nápad vycházet ven jen v kraťasech a tričku. Napila jsem se horké tekutiny ve snaze se zahřát. Najednou se na mých ramenech objevila vyhřátá látka. Polekaně jsem sebou cukla a otočila se na na Spencera, stál těsně za mnou, z pusy mu trčela cigareta. Poté jsem svůj pohled upřela na mikinu, kterou měl před chvílí na sobě.

"Díky," zamumlala jsem zaraženě, jen pokrčil rameny a vydal se zpět k lavičce, na kterou se posadil. Znovu jsem vrátila pohled před sebe. Kousla jsem se do rtu a snažila se zklidnit tep. Obklopovala mě jeho vůně. Zatraceně, jak mi chyběla. Zatřepala jsem hlavou a snažila se vyhnat nemístné myšlenky.

Střelila jsem pohledem za sebe, Spencer byl rozvalený na lavce, v jedné ruce držel cigaretu, kterou zrovna típal o zem a v druhé pivo.

"To musíš pít i ráno?" Neodpustila jsem si poznámku, vrhl na mě nepříjemný pohled a schválně se pořádně napil. Protočila jsem očima a odrazila se od zábradlí.

"Jsem přece nenapravitelný parchant," ušklíbl se, když jsem otevírala vchodové dveře.

"To máš dobrý," přikývla jsem. "Aspoň nejsi úplně marnej v sexu." Pokrčila jsem ledabyle rameny, uchechtl se.

"Stejně by sis s ním moc neužila," arogantně se ušklíbl a zakmital obočím.

"Snad se nebojíš?" naklonila jsem hlavu na stranu.

"Čeho jako?" zamračil se.

"Že by byl lepší jak ty." Poslala jsem mu vzdušný polibek a zmizela dovnitř. Odnesla jsem hrnek do kuchyně a umyla jej. Když jsem se otočila, tak jsem málem narazila do Spencerova těla.

"Kotě, nikdo není lepší než já, jen jsem tě chtěl ušetřit zklamání," zavrčel a o krok se ke mně přiblížil.

"Oh, vážně? Jak si tím můžeš být tak jistej?" nadzvedla jsem provokativně obočí.

"To víš. Léta zkušeností." Pokrčil rameny a nasadil lhostejný výraz.

"Asi bych si to měla ověřit," sladce jsem se usmála a mu se zablýsklo v očích.

"Oba dva moc dobře víme, jak by to skončilo," uchechtl se a přistoupil o další krok.

"Jo a jak?" zašeptala jsem. Srdce mi bilo jako splašené z té náhlé blízkosti.

"Neuspokojil by tě a ty bys pak skončila v mé posteli." Pokrčil rameny a roštácky se usmál. Hlasitě jsem si povzdechla. Proč se musel zas chovat jako dřív? Proč se musel chovat jak arogantní, sebestřednej parchant. Připadala jsem si jako bych byla půl roku zpět v Londýně. Kdy jsem ho nemohla vystát.